Hana Hegerová: dluh jsem splatila

Říkáte, že album je splacením dluhu – vám samotné a především textařům jednotlivých písní. Je touhle deskou dluh splacen?
Jak říkají Angličané: udělala jsem, co jsem mohla. Doufám, že splacen je.

Na koho a na který dluh jste při nahrávání nejvíc myslela?
Na všechny autory. Na textaře, kteří byli tak skvělí, že na mě v průběhu těch třiadvaceti let nenaléhali, abych písně s jejich texty už konečně natočila. Upřímně a moc doufám, že jsem je nezklamala. Mám čisté svědomí: opravdu jsem udělala, co jsem mohla.

S těmi textaři jste ovšem byla po celou dobu v kontaktu…
Jistě, potkávali jsme se, vzájemně jsme o sobě věděli. O to báječnější od nich bylo, že mě nepřemlouvali ani se neptali, co s těmi jejich texty je. Pokládám to od nich za velké gesto.

Říká se, že texty čekaly v šuplíku; opravdu jste je měla doma v šuplíku – nebo někde jinde?
Skutečně v šuplíku, mám takovou zvláštní přihrádku, ve které uchovávám texty, které mi textaři píší a posílají. Texty k písním na album Mlýnské kolo v srdci mém jsem navíc měla ve zvláštním fasciklu, tam ležely, pěkně v klidu, a čekaly na dobu, kdy nadobudu sil a natočím je.


Proč čekaly tak dlouho?
Věděla jsem, že nové písně budu muset natáčet ve studiu, a do toho se mi nechtělo. Studio nemám ráda. Hlavně proto, že tam stále slyším své chyby. Když jsem na jevišti, dělám samozřejmě taky chyby, ale obecenstvo mi umožňuje na ně zapomenout. Publikum reaguje hned, a – musím se pochválit – reaguje velmi dobře. To mě odvede od toho, když se mi něco povede méně, když něco nezazpívám dobře.

Dva z textařů alba se jeho vydání nedožili…
…což je mi moc líto. Jedním z nich je Pavel Kopta – a musím vám říct, že od něj mám doma ještě jeden výborný text. Taky „přeložený“ z francouzštiny, taky z repertoáru Edith Piaf. Ale nemám na něj. Ta píseň se mi moc líbí, ale skutečně na ni nemám. Nenaplním ji, neumím ji zazpívat tak, aby byla platná, aby rezonovala s publikem. Ráda bych ji nabídla někomu, kdo z ní vytěží to, co v té písni je.

V bookletu alba píšete, že byste ještě ráda spolupracovala s Jiřinou Fikejzovou.
Paní Fikejzová říká, že už nikdy nic nenapíše, já říkám, že už nikdy nic nenazpívám; našla jsem ale ještě jeden francouzský šanson, tedy francouzskou písničku, která se mi moc líbí. Kdyby Jiřinka přece jenom trošku cukla a kdybych cukla i já, mohly bychom ji ještě „udělat“. Ale nevím, nevím… obě říkáme, že už nic nového neuděláme.


Dvě písně z nového CD jste už před časem nahrála; proč jste je teď nahrála znovu?
Proto, aby na albu šlo všechno dohromady, a to i technicky, aby deska měla společného jmenovatele jak v muzice, tak v doprovodu, tedy, jak se říká, v soundu.

Na albu jsou texty české, jeden slovenský; čekal bych, že si střihnete třeba jednu písničku i francouzsky!
V jedné písni francouzština zní, ta je alespoň částečně francouzská. Já jsem ale chtěla, aby lidi těm písničkám rozuměli. Proto jsou všechny texty česky a poslední kousek na albu slovensky, ten je od pana Feĺdeka.

Nahrávali jste duet s Jarkem Nohavicou společně nebo každý zvlášť?
Každý zvlášť, ale tuhle píseň jsme spolu kdysi zkusmo spolu zpívali v Redutě. Trochu jsem se toho tenkrát bála, protože je hodně něžná a tichá. Měla ale veliký ohlas. Proto jsem Jarka požádala, abych ji mohla zařadit i na nové album – a on souhlasil.



Snažíte se zpívat písně vždy pokud možno jinak nebo se je nějak naučíte a pak interpretujete víceméně stejně?
Každá písnička je samozřejmě pevně postavená. Protože jsem ale taky jenom člověk se svými náladami, dispozicemi a indispozicemi, nejsou ty písně vždycky stejné. Navíc v interpretaci hraje důležitou roli publikum, jeho naladění a to, jak je cítím já.

Album Mlýnské kolo v srdci mém nabízí texty se širokou škálou témat; bilancovala jste při nahrávání, alespoň letmo, svůj život?
Ne. Samozřejmě mám ke každé písničce osobní vztah, v každé je něco ze mě, to je jasné. Ale nebilancovala jsem.

Když se ohlédnete, na koho ze svých blízkých nejvíc myslíte?
Co se týče soukromí, stále myslím na mámu, jak jinak. A co se týče práce, tedy mojí profese, je mi samozřejmě moc líto, že už tu není Pavel Kopta.

zdroj: Supraphon, foto Standa Merhout 

mp

Recenzi alba Mlýnské kolo v srdci mém přinese REPORT 11/10. Jak desku slyšel Daniel Maršalík, najdete ale už teď na stránkách iREPORT.cz na tomto odkazu.