Lucie Bílá: anglicky zpívat nebudu

Proč trvalo tak dlouho, než jste se odhodlala k natočení vánočního alba?
Mám pocit, že takovouhle vzácnost člověk nemůže dělat dřív; raději později, až k ní dospěje. Podobné album člověk nemůže vydávat každý rok. Jsem ráda, že jsem tak dlouho otálela; o to víc se snad moji posluchači těšili a těší. Podobně jsem léta kličkovala před pořadem Jana Krause, až jsem se s ním potkala na neutrální půdě, kde už na mě mohl být hodný. A další příklad: léta jsem utíkala před jakýmkoliv porotcováním, až mi teď televizní talentová soutěž přinesla krásná setkání s lidmi. Člověk musí být trpělivý. Když není, může udělat chybu. Navíc jsem dosud hledala ten správný okamžik a ten správný čas, kdy jsem obklopena těmi nejlepšími.

Konkrétně?
Začnu Petrem Maláskem. S ním už máme odehrány spousty koncertů, je mezi námi krásné přátelství, navíc je to vzácný člověk. Pavel Horák, další vzácný člověk, je sbormistrem chlapeckého sboru Boni Pueri, se kterým spolupracuji už sedmnáct let. Dalším je textař Pavel Vrba, se kterým nic společného takhle velkého, jako je zmíněné vánoční album, dosud nemáme. Mám skvělou kostýmní návrhářku, skvělou vizážistku, skvělého manažera, spoustu dalších vynikajících spolupracovníků. S mnohými pracuji už řadu let. Vyznávám princip loajality: když se mi s nimi dobře dělá, proč je měnit? A musím zmínit i Supraphon. Po pětadvaceti letech jsem se vlastně vrátila domů, u Supraphonu jsem totiž vydala své první album.



Jaký byl „návrat domů“?
Vlastně jsem si to všechno naplno uvědomila možná až na křtu alba. Řadu let jsem nahrávala jinde – a najednou Supraphon přišel s krásnou, noblesní nabídkou, a všechno, na čem jsme se domluvili splnil. Včetně nádherného obalu, který nová deska má. Věřím, že když posluchači album uvidí, budou mít chuť si jej i poslechnout. Obal skutečně prodává, to je moje letitá zkušenost. V Supraphonu se cítím být v bezpečí. Je mi tu dobře, jsem mezi lidmi, kteří si mě opravdu hýčkají. To je ohromně důležité; pro svoji práci dělám maximum a to samé vyžaduji od svého okolí. Jsem na tu desku se vším všudy moc pyšná.

Budete u Supraphonu nahrávat i nadále?
Když přijdu s nějakým pokladem k firmě a ona se zachová tak noblesně jako Supraphon, to by bylo, abych u něj nevydala další cédečko!

Vaši vánoční desku chápu mimo jiné i jako podnět k zamyšlení, zastavení…
Vidíte a já jsem se nikterak zásadně zamýšlet nechtěla. Šlo mi o to, aby vzniklo CD, které by bylo dobrým podkresem krásných vánočních dnů, úžasné štědrovečerní večeře, rozbalování dárků a toho všeho, co by se v téhle době mělo dít, totiž že jeden druhého doma rozmazluje. Kdo ale chce, zamyslet se může. Texty Pavla Vrby jsou nádherné a přímo k tomu vybízejí: mezi řádky obsahují tolik nádhery, tolik skvělých postřehů… takové texty může psát jenom tak velký člověk, jakým je Pavel Vrba. Každý si v nich určitě najde to, co hledá. Někdo „jenom“ klid a vánoční náladu, někdo moudra a poezii, někdo zase pastvu pro oči. Jestli mě fotograf Dušan Šimánek vidí tak, jak mě vyfotografoval na titul, tak si myslí, že jsem hezká holka. (smích) Přitom to celé není o kráse mojí, ale o kráse jako takové, o čistotě a laskavosti, je tam ten křišťál, papírové šaty… Jsem ráda, že tuhle desku mám. Určitě bude dlouho jedním z mých největších pokladů.


Album obsahuje dva duety – s Martou Kubišovou a Karlem Gottem.
Neumím si představit, že bych nevyužila příležitosti mít na vánočním CD, ke kterému se vždycky budeme já i moji fandové vracet, Karla Gotta. A pokud jde o moje kolegyně – ženy, tak koho jiného přizvat než Martu Kubišovou! Existuje spousta zpěvaček, kterých si vážím a se kterými se ráda potkávám, ale když jsem měla vybrat jednu, byla to jednoznačně Marta. Nikdy jsem nepotkala nikoho laskavějšího a lidštějšího. Pro mě je jednotkou boží povahy je 1 Marta. A já na desce tu jednu Martu mám.

Na desce Bílé vánoce Lucie Bílé jsou dvě původně klasické kompozice s názvem Ave Maria – Schubertova v latině a Bachova v češtině.
Schubertovu Ave Mariu, která je na desce v latině, jsem nikdy předtím nezpívala. Ta v češtině je Bachova, tato skladba mi otevřela dveře v srdcích lidí, kteří mě znali třeba z písně Láska je láska a kterým jsem najednou ukázala další rozměr. Ten „nový“ rozměr, křehkost a pokora, mě taky nesmírně baví. Bachova Ave Maria je na albu jako bonus, jako jediná živá nahrávka, záznam z koncertu se vším všudy, i s potleskem lidí. Přišlo mi, že se tím kruh krásně uzavírá.

V latině zpíváte na albu dvě věci; máte ji ráda?
Ano, je to univerzální, nádherný jazyk, kterým zpívám s Boni Pueri na našich společných koncertech už léta. Nedám dopustit na češtinu, podle mě se můj zobák narodil pro češtinu, a přestože mám i repertoár i maličko ve slovenštině, čeština je mi bližší. Latina je jazyk, který patří k určitým příležitostem – k procesím, do kostelů… Proto mám na vánoční desce dvě písně v latině. Ovšem nikdy by mě nenapadlo zařadit na své CD vánoční koledu třeba v angličtině – musela bych se hodně bouchnout do hlavy o něco tvrdého, abych takovou hloupost udělala! Angličtina je jazyk jiné země, ten nechám jiným. Třeba i těm našim mladým, kteří už se rodí jako světoobčani. Já jsem československá – a vždycky budu. Jsem na to pyšná a nikdo mi to nerozmluví, přestože se o to pořád někdo pokouší.

Na albu je i píseň s názvem Vánoce jsou zábava; jsou pro vás vánoce zábava?
Ano, na rozdíl od Silvestra. Silvestr nemám ráda, pro mě představuje nucené veselí. O vánocích to jde jinak, přirozeně. Tahle písnička, tedy Vánoce jsou zábava, je zábavná i z jiného důvodu. Původně to měl být duet s Vojtou Dykem, ale nesladili jsme termíny. Vojta je famózní zpěvák, je ale ohromně vytížený (stejně jako já), nakonec jsme se spolu nesešli. Řekla jsem si ale: když Vojta nemůže, zazpívám si tu písničku sama! Takže to nakonec není duet, ale „jednět“.

Jak budou probíhat vaše vánoce?
Jako každý rok: tatínek bude dělat řízky, maminka bramborový salát, celá rodina půjdeme k místní kapličce, zapálíme si svíčky, se sousedy si popřejeme krásné vánoce, venku si dáme svařák – a poběžíme ke štědrovečernímu stolu a vánočnímu stromečku!

K nové vánoční desce probíhá i vánoční turné, je to tak?
Ano, budu zpívat v Česku, párkrát na Slovensku. Turné čítá devatenáct koncertů, začali jsme 11. listopadu. Všechna místa, všechny sály a kostely, jsou vyjmenované na mých webových stránkách www.luciebila.com. Na facebooku se pak ti, kteří se na koncerty nedostanou, mohou podívat, jaké to tam bylo, jak jsem se chystala, co jsem měla na sobě, jaká byla atmosféra… Se svými fanoušky takhle pilně komunikuji. Takže tedy devatenáct vystoupení; víc se mi do diáře nevejde. To by musel mít den více hodin, týden více dnů, měsíc více týdnů a rok více měsíců. To by bylo, že jo! No, ale stejně bychom pořád neměli čas!

zdroj: Supraphon, foto Martin Kubica

mp