Vydáno 26.09.2011 | autor: iREPORT
Noční můra v ulici Bulsara: Freddie je mrtev! 24. listopadu 1991 byla světová rockumilovná obec konfrontována s nadmíru bolestnou zprávou. Zemřel totiž Freddie Mercury. Nenapodobitelný zpěvák britských Queen, když nevydržel nerovný souboj s noční můrou konce 20. století, chorobou AIDS. Monstrózní pieta 20. dubna 1992 ve Wembley pak byla živým důkazem Mercuryho nesmrtelného fenoménu...
Rockový showbusiness jako by nectil obecně platné fyzikální zákony. Ve chvíli, kdy zdrcený zpěvák oficiálně oznámil, že trpí nevyléčitelnou ztrátou imunity, byl téměř zbožštěn a tento fakt se po jeho skonu ještě prohloubil. A přitom Freddie Mercury svým životem i smrtí naplňoval čítankový příklad o prostopášném až hedonistickém způsobu existence, který jej nevyhnutelně dovedl k brzkému konci. Freddie byl homosexuál. Výstředník. Dekadent. A přece. Vlastně právě proto, vždyť se přece pohybujeme v intencích hudby zvané rocková.
Víc než kdy jindy v případě Mercuryho platí, že se v prvním i posledním případě počítá hudba, v niž byl zainteresován, a vše ostatní je pouhým rockovým chocholem, který někdo nosí sakra vysoko a máchá jím na všechny strany a druhý jej téměř nepotřebuje. Mercury byl navíc skvělý zpěvák. Odzbrojující. A desky, které s Queen nahrál, v převážné většině nezapomenutelné.
Rodák z exotického Zanzibaru (kde se narodil 5. září 1946 jako Frederic Bulsara) se potkal s jádrem pozdějších Queen ve vysokoškolském souboru Smile. Čekali tam na něj už kytarista Brian May a bubeník Roger Meadows Taylor. Když čtveřici záhy doplnil baskytarista John Deacon, zrodila se hardrocková Královna. Skvělá rytmika, naprosto originální zvuky Mayových kytar a Mercuryho fantastický hlas s nepřeslechnutelnými operními akcenty, to vše dalo v pozdějších letech vzniknout albům, která, ač na hardrockových kořenech založená, zněla úplně jinak než veškerý britský bigbít oné doby (např. debut Queen, A Night At The Opera. A Day At The Races či Jazz). Vzpomeňte skladby jako třeba Bohemian Rhapsody, We Are The Champions, Mustapha Ibrahim, We Will Rock You, Tle Your Mother Down, Jealousy a množství dalších...
A přesto byl Freddie Mercury ještě víc než brilantní zpěvák, fantastický šoumen a úžasný rockový frontman. Dokonce i při svém posledním koncertu na finální štaci turné k albu Magie byl bravurní. Queen ve svých nej lepších letech zanechali odkaz naprosto brilantní fúze klasického rocku a popu. A byli to oni, kteří jednou provždy nastartovali filozofii videoklipů jako organické a jednolité součásti hudební řeči nezapomenutelným megahitem Bohemian Rhapsody v roce 1975. Nápadité, šokující a technicky kolosální video bylo vždy nedělitelnou částí umělecké existence Queen.Už těžce nemocen, objevil se Freddie zalitý mejkapem v klipu I'm Going Slightly Mad a doslova pár měsíců před smrtí opět rozehrál nepřebernou škálu své komické pantomimy, která věčně oscilovala mezi uměleckou stylizací a provokací. „Americká média klip I Want To Break Free nenáviděla," vzpomíná May, „Všechny ty gay narážky a lascivnosti považovala za dekadentni nechutnosti, i když všichni ostatní ten humor chápali..." Ne všichni Američané však Queen nesnášeli. Dnes již neexistující Extreme patřili mezi patologické fandy kapely a dokonce přemluvili producenta Macka, aby jim produkoval album: „Nahrávali jsme sice náš debut, ale v jednom kuse jsme mluvili jen o Queen," říká kytarista Nuno Bettencourt.
RECENZE: Utajený brak: Mariam Ahundová ve své knize tvrdí, že Freddie Mercury nebyl homosexuál
Was It Worth It (Bylo to vůbec k něčemu dobré?) z alba The Miracle (1989) je epitafem pro Queen a Fredieho: „Existuje ještě něco, co bych měl na tomhle světě udělat?", ptá se Mercury a poté žertuje: „Pařit celou noc, žít rock'n'roll na doraz, to je přece nádhernej život..."
Mercury toho zažil za pětačtyřicet let života jako někdo za stovku let. Queen, to bylo vždy něco speciálního. A ve Freddiem měla tato kapela svůj a kind of magic.
Kdyby v 80. letech nazpíval Freddie (v té době již nahrával i sólová alba a splnil se mu i sen zazpívat si s opravdovou operní honorací – např. duet s Montserrat Caballe Barcelona) jen ten úžasný sountrack k vynikajícímu fantasy filmu Highlander, i tak by toho bylo víc než dost. Vedle Zdi mě ani dříve ani potom žádné skloubení celovečerního filmu a písní rockové kapely nevzalo u srdce tak mocně. I v době, kdy kapela zkoušela, vše možné, od scénické hudby až po disko, se vždy se jednalo o něco unikátního a výsostně originálního. A byl to hlavně - Mercury byl ten, kdo i přes neoddiskutovatelný vklad Briana Maye a ostatních dvou členů, na sebe strhával drtivý díl pozornosti, tančil jako sám Lucifer i toreador v samotném epicentru vichru z Královnina závoje a tornádo, které vyvolával, bouralo veškeré bariéry.
Bylo úžasné sledovat, jak Queen, v čele s tímto charismatickým, kníratým vévodou, tvrdě a bez ustání pracují na tom, aby byli odlišní od všech jiných skupin. „Lidé jsou vzrušeni. Ale, hej, počkat, vždyť je to jenom obyčejná deska!", smál se Freddie z pódia v Milton Keynes a v tom úsměvu byla úleva i strach z možného dotyku sil, které nelze kontrolovat. Ve světě, ve kterém se dá všechno, co je úspěšné, zkopírovat a naklonovat, zůstává Freddie Mercury jako nenapodobitelný artefakt. „Bez Freddieho, to je jako žít ve světě, ve kterém zhaslo jedno z nejjasnějších světel," vyznal se upřímně po zpěvákově šokující smrti Steve Danger z kapely Wolfsbane a přidávali se k němu další. 20. dubna 1992 se spojili ve Wembley v jeden mocný chorál a vyvedli zemřelému-nesmrtelnému obřad, který sluší jen osobnostem z největších. Freddie byl jednička. Hermelínový plášť tiše sklouzl ke studeným nohám, tiše jako perutě neodvratné smrti. A nebude již ruky, aby ho pozvedla k jiným ramenům...
Bubeník Roger Taylor tvrdí, že kapela je připravená odehrát několik koncertů včetně vystoupení na letních olympijských hrách v Londýně. Za mikrofon by se opět postavil Paul Rodgers, který s kapelou vystupoval mezi roky 2004 a 2009. Taylor myšlenku obnovení koncertování slavných Queen připustil v interview pro Rolling Stone. „Nevylučuju to. Ve skutečnosti jsem další den četl, že Paulovi by taky nevadilo znovu něco udělat," nechal se slyšet.
Queen by ke společnému koncertování s Paulem potřebovali pořádný impuls, Roger dokonce hovořil o letních olympijských hrách v Londýně.
Queen a Paul Rodgers se rozešli v květnu 2009, za odchodem nestály osobní antipatie, Paul měl s kapelou vystupovat pouze dočasně a nikdy nevyloučil, že se s Mayem a Taylorem postaví znovu na společné pódium. Dodejme, že letos uplynou čtyři dekády od doby, kdy se Queen dali dohromady. Začátkem ledna vyšla reedice Greatest Hits I. a II., v únoru a březnu proběhla v londýnské Trumans Brewery výstava Stormtroopers in Stilettos, BBC natočila o kapele dokument a chystá se i film.
UPDATE: Později se Queen spojili se zpěvákem Adamem Lambertem. V Praze jsme je společně viděli v letech 2015 a 2017.
text a foto: archiv
Témata: Freddie Mercury, Queen, rock