SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Scatman John (9.)

KOKTA JOHN
John Paul Larkin se narodil 13. března válečného roku 1942 a žádnou novinkou nebude fakt, jenž mu nakonec dopomohl ke slávě – s prvními vyřknutými slovy se u něj projevila vada řeči. A jelikož nemálo dětí trpících jakoukoliv vadou má ve společnosti problémy s vyčleňováním „zdravými jedinci“ na její okraj, potkal tento osud i kalifornského rodáka Larkina. Naštěstí se jeho vrstevníkům nepodařilo zlomit Johnovu víru v sebe sama a on, i přes zjevný handicap, se rozhodl pro budoucnost muzikanta. Ale chtěl-li svůj život zasvětit hudbě, musel minimálně do začátku zvolit jiný způsob, než přes svá otevřená ústa.

Hře na klavír, prostřednictvím níž se rozhodl prorazit, se věnoval již od svých 12 let. Přesto neskrýval svůj obdiv k hlasovým projevům idolů tehdejší scény – Elly Fitzgerald a především pak Louise Armstronga, u nichž se nechal inspirovat při přípravě na roli zpěváka – v umění scatovat. A zatímco piloval hru na klavír, nepolevoval ve snaze najít si cestu, jak i přes očividnou vadu řeči obšťastnit posluchače prostřednictvím svých úst.

Šedesátá a sedmdesátá léta trávil na klubové scéně v Los Angeles jazzovou hrou na piano. Tou se zvládl i živit. Na první pohled spokojený muzikant, ale už ne tak na ten druhý – díky zajištěnému živobytí a prostředí, v němž se pohyboval, propadl alkoholismu a drogám. Rok 1986 se pro něj stává zlomovým – sice vydává vlastním nákladem v cca stovkách kusů své první jazzové album nazvané po sobě samém, ale zároveň ve stejném roce umírá jeho přítel, saxofonista a flétnista Joe Farrell. Předčasně a kvůli drogám.

CO TAKHLE SE PROSLAVIT?
Tato nešťastná událost Johna přivedla k myšlence skoncovat s těmito neřestmi, k čemuž mu dopomohla i jeho žena Judy, toho času vyléčená alkoholička. A nejenom to – ona byla tou hybnou silou, co svého manžela přesvědčovala, že má talent a možnost se prosadit, bude-li na sobě pracovat.

V roce 1990 se tedy přesunul do Německa, kde znovu koncertoval v klubech a občas na lodích, ale poprvé se také osmělil a na konci svého instrumentálního setu se před publikem pokusil zpívat. Převzatá píseň On The Sunny Side Of The Street, jazzový standard z 30. let 20. století, dodala Johnovi odvahy prolomit pro něj dříve obrovské bariéry a překonat se i přes přetrvávající vadu řeči. Díky tomuto a i dalším nesmělým pokusům přišel jeho agent Manfred Zahringer s nápadem změnit žánr, využít právě koktání a pokusit se to dobře prodat.

V listopadu 1994 vyšel singl Scatman (Ski Ba Bop Ba Dop Bop), jenž se snažil být inspirací pro děti postižené koktáním. A byla to trefa do černého, tedy co se prodejnosti týče. V následujícím roce tak vyšel nejprve druhý singl a pak i stejně pojmenované album Scatman's World. Výsledek? Tři miliony prodaných nosičů! Marketingově vypilovaná kampaň vynechala jakoukoliv spojitost Scatmana s jazzovými kořeny v jeho hudbě a to i přesto, že ne všechny skladby měly popový nádech (např. pocta Lousi Armstrongovi s názvem Hi, Louis či píseň Song of Scatland). Dva roky na to vyšla deska Everybody Jam!, ve většině světa bohužel okleštěná o bonusy, mezi nimiž se nachází i skladba Jazzology. Vydavatel tím posluchačům znemožnil poznat potenciál Johnovy tvorby. Jediní, komuž se otevřel Larkinův svět hudby v jeho opravdových představách, byli Japonci. To ale nebyl jediný z problémů, jimiž se toho času trápil.

Jako se to obvykle stává, i jemu se přihodilo, že zdánlivý úspěch byl rázem proměněn v pravý opak. O co šlo? V době vydání alba Scatman's World měl při rozhovorech opakovaně velké problémy s koktáním – a když se mu o dva roky později při jednom interview konečně povedlo nekoktat, novinář ho automaticky obvinil z toho, že vadu pouze předstíral kvůli budování image. I takto mohou lidé závidět úspěch druhých. Naštěstí „komunita koktajících“ ho za ta léta nejednou ověnčila cenami a zařadila do Hall Of Fame lidí pomáhajících postiženým naučit se s jejich vadou žít. „Snad děti při zpěvu a tanci na mou hudbu alespoň na chvíli poznají, že žít nemusí být zas tak špatné,“ říkal Larkin.

DIAGNÓZA
Rok 1999 zastihl Johna nemocného – doktoři mu objevili rakovinu plic a on přes veškerá varování nezanechal prací na dalším albu. A to se mu bohužel stalo osudným. Zemřel 3. prosince, nedlouho po jeho vydání. Hudebně nebylo o co stát – na albu Take Your Time je jeho hlas v mnoha případech duplikován či zastupován ženskými vokály, a to se projevilo i na jeho špatné prodejnosti. Přesto nebýt smrtelné nemoci, měl by díky vybudovanému kreditu možnost větší seberealizace, i když ta by přišla tak jako tak až na sklonku jeho života. Takto odešel za ticha, bez zájmu médií, aniž by kdo znal jeho pravou hudební lásku. Jazz.

Vůbec nejzajímavější album v Johnově diskografii vyšlo až dva roky po jeho smrti. V roce 2001, pod názvem Listen To The Scatman a pod jeho pravým jménem, byly vydány posbírané nahrávky jazzových standardů, dvě originální písně a jeden remix, podle něhož se album jmenuje. Až na této těžko sehnatelné nahrávce je patrné, jaký potenciál Johna Larkin skrýval a co všechno nám mohl předvést, kdyby...



text Viktor Mašát  foto archiv 

---