SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Marilyn Monroe (37.)

Byla ke spolykání prášků donucena nebo se sama otrávila? Nedlouho před smrtí pravila: „Věděla jsem, že patřím veřejnosti a světu, ne proto, že bych byla talentovaná a krásná, ale proto, že jsem nikdy nepatřila nikomu a ničemu jinému."

Narodila se jako Norma Jean Mortenson 1. června 1926 v Los Angeles. Totožnost otce byla neznámá, jak uvedla Normina matka Gladys. Marilyn pravého otce nikdy nepoznala. Vzhledem k tomu, že její matka byla psychicky nevyrovnaná a v době narození své dcery rovněž svobodná, umístili dítě do náhradní péče Alberta a Idy Bolenderových. Zde prožila prvních sedm let svého života. S matkou bydlela jen do té doby, než se u ní začaly projevovat deprese, a proto se Normy Jean brzy ujala matčina přítelkyně Grace McKee: „Grace ji zbožňovala“, vzpomíná její bývalá spolupracovnice, „dokonce předpověděla, že bude krásnou ženou a filmovou hvězdou.“ Malá Norma byla vzhledem ke Graceiným finančním potížím na dva roky umístěna do sirotčince a později ke Graceiným příbuzným. Grace se jí pak vše snažila vynahradit návštěvami kina, oblékáním, učila ji používat make-up apod.

Od září 1941 chodila Marilyn s o pět let starším Jimem Doughertym. Grace a její muž tento vztah tak podporovali, že mladému páru naplánovali sňatek na 19. června 1942. Norma Jean, která v té době pracovala v továrně na výrobu padáků, se objevila na propagačním fotomateriálu americké armády, jenž dokládal, jak ženy na výrobních linkách přispívají k válečnému úsilí. Fotograf David Conover ji požádal o další snímky. Na jaře roku 1945 už byla Norma snem každého fotografa a její fotky se objevila na obálkách třiatřiceti amerických časopisů. Na podzim roku 1946 byla rozvedena, na což později vzpomněla slovy: „Mé manželství nebylo smutné, ale ani mě neučinilo šťastnou. Skoro jsme spolu nemluvili. Neměli jsme si co říct. Umírala jsem nudou.“

23. července 1946 podepsala krátkodobou smlouvu s 20th Century Fox Studios. Za své umělecké jméno si zvolila rodné jméno své matky – Monroe. Od té doby bude všem příznivcům známá jako Marilyn Monroe. Hrála malou roli ve filmu Scudda-Hoo! Scooda-Hay!. V roce 1948 byla opět najata, aby si poprvé zazpívala ve filmu Ladies Of The Chorus. O rok později se jejím milencem a učitelem stal Johny Hyde z produkční agentury Williama Morrise. Marilyn tentýž rok začala pózovat nahá – nejprve pro kalendář. Své akty později komentovala takto: „Hollywood je místo, kde vám zaplatí tisíc dolarů za polibek a padesát centů za vaši duši.“

První důležitá práce herečky přišla v roce 1950 s malou, nicméně osudovou rolí ve filmu Asfaltová džungle (The Asphalt Jungle), který herečce vynesl příznivé kritiky. Podobně jako její výkon v dalších snímcích Clash By Night či Don’t Bother To Knock.

V té době (1952) se Marilyn zamiluje do Joea Di Maggia, o dvanáct let staršího bývalého baseballisty. Mezitím Marilyn natáčela Niagaru, která z ní učinila hollywoodskou hvězdu. Po dalším velkém úspěchu filmu Páni mají radši blondýnky (Gentlemans Prefer Blondes) svou velikost stvrdila podpisem do mokrého cementu před Čínským divadlem v Hollywoodu a otiskla do něj svou dlaň. 14. ledna 1954 se provdala za Di Maggia. Zprávy o sňatku se objevily na titulních stranách novin po celém světě. Joe byl však velmi žárlivý a popularita jeho ženy u mužů se mu nelíbila. Toužil po manželce, ne po superhvězdě. Problémy se v jejich manželství objevily hned na počátku: „Nechtěla jsem se vzdát své kariéry a to bylo právě to, co Joe chtěl nejvíc.“ V únoru byla požádána, aby odletěla do Koreje pobavit americké vojáky. Měla úspěch: „Když jsem stála v padajícím sněhu před těmi aplaudujícími vojáky, poprvé v životě jsem se ničeho nebála. Cítila jsem se šťastná.“

Začátkem roku 1955 se Marilyn toužící se stát seriózní herečkou, zapisuje do newyorského Hereckého studia a současně obnovuje svou známost s Arthurem Millerem. Na Millerovi jí učaroval intelekt. Jen co dokončila film Bus Stop, se Miller rozvedl a 29. června 1956 se v New Yorku konala svatba. Již o měsíc později však začíná mít o manželství pochybnosti a jejich vztah se začíná rozpadat! Marilyntou dobou točí další velký biják The Prince And The Showgirl po boku Lawrence Olivera. Do Holywoodu se vrátí až v roce 1958, kdy společně Jackem Lemmonem a Tony Curtisem natáčí někdo to rád horké (Some Like It Hot).

Její zdravotní stav se vzhledem k rostoucí drogové závislosti a nešťastnému manželství prudce zhoršuje. Často se na natáčení opožďuje a není schopna zapamatovat si svůj text. „Chodím všude pozdě. Pokoušela jsem se s tím něco dělat, ale věci, kvůli nimž chodím pozdě, jsou moc silné a moc příjemné.“ Počátkem roku 1960 se Marilyn stala klientkou Dr. Ralpha Greensona, předního psychoanalytika hollywoodských hvězd. Greenson, jako tehdy všichni psychoanalytici, kladl důraz na léčbu pomocí léků, a tak kromě psychoterapie předepisoval Marylin i velké množství barbiturátů a tišících prostředků.

V červenci 1960 se začíná natáčet snímek The Misfits, jehož předlohou je krátká povídka Arthura Millera. Millerovi žijí odděleně a skoro spolu nemluví. Zásilky s léky přicházejí pravidelně a Marilyn je permanentně sjetá. Ale na scéně nakonec vždy podává brilantní herecký výkon.

Marilyn se s Arthurem rozvedla v lednu 1961, v ten samý měsíc, kdy byl do kin uveden její poslední dokončený film Misfits (Mustangové). Tehdy začala její údajná aféra s Johnem F. Kennedym, která byla později spojována s jejím nevyjasněným skonem. Na oslavě prezidentových narozenin v newyorské Madison Square Garden 19. května 1962 zpívala Kennedymu své dnes již proslulé blahopřání Happy Birthday, prý v sexuálně nejdráždivější verzi všech dob. Později se také hovořilo o milostném vztahu s prezidentovým bratrem Bobbym.

Marilyn se opět začala vídat s Joe Di Maggiem a nakonec souhlasila s tím, že si ho znovu vezme. Datum sňatku bylo určeno na 28. srpna 1962 Na 1. srpen sjednala se studiem Fox dokončení filmu Something Got To Give. Její honorář tehdy dosahoval závratných 250 000 dolarů. O šest dní později však Marilyn umírá!

O okolnostech smrti Marilyn Monroe kolují nejrůznější spekulace. V úvahu připadá sebevražda nebo politická vražda. Policejní velitel Jack Clemmons byl přesvědčen o tom, že sebevražda byla zinscenovaná. Nenašel ani dopis na rozloučenou, ani sklenice na zapití takového množství pilulek a tělo rozhodně nebylo v poloze, která by odpovídala křečím z předávkování. Případ však převzala kriminálka a oficiální zpráva seržanta Byrona uvedla jako příčinu smrti sebevraždu. Clemmons, který shromáždil celou řadu protidůkazů, byl zproštěn úřadu. Vyšetřování mělo rovněž politickou dohru.

Zarmoucený Di Maggio zařídil pohřeb, na který byli pozváni jen nejbližší příbuzní a přátelé. Tisku a lidem z branže byl přístup odepřen. „Pouze Marilyn zraňovali,“ prohlásil Di Maggio. Po dvacet let nechával posílat každý týden květiny na její hrob.

Hudební kariéra Marilyn Monroe je zmapována na šesti oficiálních kompilacích, nejlépe snad na CD Never Before & Never Again (1953-1964) a na boxu Complete Recordings, obsahující všechny její filmové šlágry i méně známé skladby. Jejím fanouškům by rozhodně neměl uniknout ani soundtrack Some Like It Hot.

text: Denisa Hudcová, foto: archiv 

---