SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Johnny Ramone (42.)

Patřil mezi nejlepší punkové kytaristy všech dob, třeba vedle „Pistolníka“ Stevea Jonese, Johnnyho Thunderse z New York Dollz nebo strunných bijců Ashetona a Williamsona z Iggyho The Stooges. A rovněž od prvních chvil, kdy na sebe parta Ramones výrazněji upozornila, i její nepsaný manažer, dramaturg a zavilý obránce.

Johnny Ramone se narodil jako John Cummings 8. října 1948 v newyorském Long Island a mládí prožil v mnohonárodnostní, divoké čtvrti Queens. „Vždycky jsem byl republikán,“ vyznal se později, „naše rodina jako jediná z italských přistěhovalců dávala vždycky přednost Nixonovi před Kennedym.“

Nejdřív se nadchl pro Elvise a Beatles, za čas mu začaly imponovat zemitější a bojovnější spolky s radikálními názory, Velvet Underground nebo MC5. To už pracoval jako dělník v konstruktérské firmě a přátelil s jistým Douglasem „DeeDee“ Colvinem, který bydlel naproti a jenž se později rovněž stane jedním z punkrockové famílie Ramones. Na sklonku roku 1973 se k nim připojí Jeffrey Hyman (Joey Ramone) a bubeník Tom Erdelyi. Kapela, která v následujících 20 letech sbírá úspěchy především v Evropě, je komplet.

NA PRAVÉM KŘÍDLE
Alba rocket To Russia, Ramones Leave Home (obě 1977)  a Road To Ruin (1978) se už trefují do londýnského punkového terče a hity Sheena Is A Punk Rocker nebo Baby I Love You (coververze The Ronettes). Kariéra Ramones (více jsme se jí věnovali v epitafech Joyeovi a DeeDeemu) se víceméně uzavírá v roce 1996 a je lemována nejen  stylovými výstřelky a skandály, alkoholovými a drogovými excesy, ale i do té doby bezprecedentním spojením punku a mainstreamu, když album End Of Century produkoval sám Phil Spector!

Zajímavé jsou politické třenice uvnitř kapely, kdy kovaný republikán Johnny je často na kordy se zbytkem kapely – v čase Reaganovy prezidentské kampaně dokonce zakazuje DeeDeemu realizovat antireaganovský satirický šleh Bonzo Goes To Bitburg, do posledních chvil svého života samozřejmě neochvějně stojí za Bushem, díky svým konzervativním postojům navazuje vřelá přátelství s podobně smýšlejícími, vlivnými celebritami, např. s hereckým velikánem Charltonem Hestonem nebo Eddiem Vedderem a Johnem Frusciantem..

V roce 1997 se s manželkou Estelle stěhuje do LA a s údivem sleduje, že se mu konto netenčí – zvedá se nová vlna zájmu o Ramones, jejich písně znějí v reklamách i na koncertech rockerů, od Motorhead po Pearl Jam, jejich velkým vlivem na svou tvorbu se nikdy netajili ani Green Day, Red Hot Chili Peppers, Rob Zombie, Henry Rollins nebo Nirvana, a kapela je následně v roce 2002 dokonce uvedena do prestižní Rock´n´rollové síně slávy. K očekávanému reunionu nedojde, chlapci v černém odcházejí jeden po druhém na jiný mejdan.

RAK UHNAL BERANA
V roce 1999 si i Johnny vyslechne nelítostnou diagnózu a přebírá si jednosměrný lístek na poslední cestu. Demonstrativně prodává své kytary a repráky, s nimiž odehrál (prý na chlup přesně) 2.263 vystoupení. Je věrný své vášni – jeho filmová sbírka čítá na 5.000 titulů a do posledních chvil si denně servíruje alespoň dva kousky, intenzivně čte. „Už se po LA neproháním v káře, tak chci alespoň dohnat deficit ve vzdělání,“ směje se smutně.

Začátkem roku 2004 se jeho stav horší, v červnu je hospitalizován v losangeleském Cedars-Sinai Medical Center, ale v srpnu je propuštěn do domácího léčení. Doma se umírá klidněji.

Ramone? Vyslovme Johnnyho pseudonym tak, abychom dostali další z jeho významů – „Beran číslo 1“.

text a foto: archiv