SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Chuck Schuldiner (65.)

Vydáno 15.12.2012 | autor: redakce

Svou kapelu pojmenoval Death. Smrt. Je považován za otce death metalu. Chuck Schuldiner ve čtvrtek 13. prosince 2001 tři minuty před čtvrtou odpolední, pro tisíce fanoušků naprosto neočekávaně, zemřel.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Chuck Schuldiner (65.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Chuck Schuldiner (65.)


chuck_schuldiner1

































 

Muzikant zemřel ve věku, kdy se o člověku - nota bene talentovaném - zvykne říkat, že "má ještě všechno před sebou". Chuck měl hlavně mnohé za sebou. Poslední tanec s maskou račí smrti nevydržel a v ten den tak i Smrtka konečně dostala své jméno. Byla to divná, smutná maškaráda.

Smrt má jméno

Před listopadem 1989 jsme byli, tedy my, kteří jsme holdovali rockové hudbě, milostivě ušetřeni prvotních šoků. Nová alba se k nám dostávala s časovou prodlevou, Hendrix přibyl až po smrti, Deep Purple po rozpadu, Black Sabbath po přeskupení klasické sestavy a tak dále. Přitažlivě hororové logo floridské kapely Death jsem poprvé spatřil na vinylu (s kresbou Edwarda Repky a s krvavým nápisem Scream Bloody Gore) na burze diskofilů v pražském Slovanském domě někdy kolem roku 1987. Nic jsem o té desce nevěděl, tak jsem radši investoval pětikilo do nového alba Whitesnake. Jistota je jistota. Když jsem posléze únorem 1990 definitivně přešel na kompaktní disky, už jsem o Death věděl téměř vše. To už měl soubor na kontě alba tři. Dnes jich mám studiových vedle sebe vyrovnaných sedm a už dávno pro mě představují stejnou jistotu. Další nepřibudou.

Jak popsat zážitek z prvního poslechu debutu Scream Bloody Gore? Jistě, v té době už nějaký ten pátek ničila sluchovody milovníků té nejtvrdší muziky alba Kill'Em All, Reign In Blood, Welcome To Hell či Spreading The Disease (jistě není třeba dosazovat jména příslušných kapel). A přece se Death podařilo posunout hranici agresivity, brutality a mystiky ještě o nějaký ten coul dál. Ta deska je zničující erupcí rychlosti, omračující jízdou do pekel, výbuchem sto let spícího vulkánu. Ocelová vlákna thrashe napjal Chuck Schuldiner mezi svítící lebky zombie, civící ze tmy jeskynního pandemonia a vše rozbleskl neobyčejně mučivým jekem a chropotem. Zrodil se tzv. death metal.

Dr. Death

Charles "Chuck" Schuldiner se narodil 13. května 1967 v Orlandu a v patnácti letech založil kapelu Mantas, prajádro nejen Death, ale i spřízněných Massacre. Ve druhé polovině 80. let se v USA (a hlavně na Floridě) zrodily pod Chuckovým vlivem určující a dodnes v mnohém žánrově nepřekonané soubory. Kromě zmíněných Death a Massacre i Morbid Angel, Cynic, Deicide, Obituary, Cannibal Corpse, černá vlna se posléze přelila do Evropy a death metal stanul v první polovině deváté dekády na vrcholu popularity a celosvětového boomu. Neobyčejně muzikantsky i skladatelsky talentovaný Schuldiner (byť Američan, čte se jeho jméno německy, tedy šuldiner) každým albem posunoval hranice žánru, od ortodoxního gore stylu přes tzv. techno death až k čiré progresi. Co zůstalo byl vypjatý, charakteristický záhrobní vokál. Pod ním bujela muzika jako příznačné vlny věčně neklidného oceánu. Měl jasnou vizi, proto se často hádal se svými spoluhráči, kteří se každým albem Death prostřídávali. Tím, že však držel pevně otěže ve svých rukou, byla prvotřídní kvalita nahrávek zaručena na sto procent. "Jsem strašně nespokojený, hlavně sám sebou. Vím, že stále hraju, zpívám a skládám pořád jen průměrně, možná ale, že na víc nemám," zněl jeden z jeho častých kritických šlehů na vlastní adresu. Při koncertech byl plně soustředěný, na rozdíl od stylizované spektakulárních pódiových prezentací jiných žánrových kapel rezignoval na sekundární efekty a toužil nabízet hudbu jako krystalický výlisek uměleckého vyjádření.

chuck_schuldiner

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Každá z desek Death je ve své podstatě fenomenální ukázkou instrumentální brilance, neopakovatelné atmosféry a mnohdy i závažných textových poselství. Scream Bloody Gore (1987) je vstupem do pekel. Leprosy (1988, s pro mne nejlepší deathmetalovou rytmikou Butler/Andrews a kytaristou Rickem Rizzem) temnou expedicí očistcem. Spiritual Healing (1990, s kytaristou Jamesem Murphym) instrumentálním skvostem na plastickém pozadí brutality. Human (1991) cyberprostorovým infernem tisíců barev. Individual Thought Patterns (1993) geniální směsicí agrese strunné nirvány. Symbolic (1995) vrcholem sepětí noci a dne, smrtelných křečí a bolesti zrodu. The Sound Of Perseverance (1998) pak epilogem, dusivým outrem tempových změn a výšlehů barev.

Mezi předposledním a posledním opusem Death zrealizoval Chuck jediné album The Art Fragile Of Existence bočního, powermetalového projektu Control Denied, na který byl rovněž jaksepatří hrdý. V roce 1998 jsem s ním poprvé a naposledy prohodil pár slov po znamenitém koncertu Death na hlavním pódiu festivalu Dynamo Ope Air. Obklopen novými hráči působil klidně a vyrovnaně, aura jeho osobnosti z něj proudila jako barevný pramen. Za rok se měl propadnout do onoho pekla, které sám artistně vytvořil.

Scream in peace

V roce 1999 se po vleklých motorických a psychických potížích rozhodne navštívit lékaře a diagnóza je zdrcující - nádor na mozku. Navíc méně obvyklý, proto hůře léčitelný. K tomu všemu se přidávají hudebníkovi finanční těžkosti, protože není zdravotně pojištěn. Chuck i jeho rodina zalarmují fandy po celém světě, kteří přispějí nemalými částkami na lékařskou péči. Promptně je vydáno i live CD Death. Nejdůležitější operace je naplánována na 1. října 2001. Zákrok, který v San Francisku provádějí dva špičkový chirurgové Jablons a Mann, trvá plných osm hodin. Všechno vypadá dobře, devadesát procent zhoubného nádoru je úspěšně vyjmuto. Chuck podstupuje drsnou chemoterapii, jeho zdravotní stav se však náhle horší, nezabírají ani základní léky, kolabuje celý metabolismus i centrální nervový systém. Schuldiner 13. prosince umírá ve věku 34 let.

Je to šok nejen pro jeho příznivce, ale i pro mnohé kolegy-muzikanty. "Jsem neobyčejně smutný," říká Max Cavalera, "Death měli na začátky Sepultury zásadní vliv. S Chuckem jsem si tehdy vyměnil pár dopisů, dokonce mi sám nahrál na kazetu Scream Bloody Gore ještě před oficiálním vydáním." Frontman Napalm Death Barney Greenway dopňuje: "Všichni v kapel jsme byli fanatičtí fanoušci Death. Ta první tři alba jsou skvělá." "Chuckova smrt je tragédie," přidává se i předák Cathedral Lee Dorrian, "jeho vliv na extrémní rock je masivní, skoro se nedá popsat slovy. Byl to rovněž i velmi inteligentní a citlivý člověk, bude tu strašně chybět."

Když vydechl naposled, bylo mu přesně 34 let a 7 měsíců.

Text: Jan Petričko


 

 

chuck_schuldiner_top

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Kool & the Gang v Praze
zavřít