SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Marvin Gaye (68.)

Jeho výjimečná kariéra i život byly vždy dvojjedinným zápasem mezi náboženskou vírou a realitou šoubyznysu, mezi sladkostí úspěchů a bolestí osobních selhání, mezi egem a Bohem. Procházel dekádami, v nichž zanechal patrné stopy. V 60. letech dosáhl komerčního uznání jako religiozní umělec a třpytný produkt respektované stáje Motown. V 70. letech již jako renomovaná superstar na vlastních nohou, ukázněný pod vlastní produkcí a přesto vždy náchylný k pokušením všeho druhu - a v 80. v jednom hrůzném momentu, kdy se jeho duch vrátil na scénu, byť tělo bylo odneseno do hrobu.

Marvin Pentz Gay Jr. se narodil 2. dubna 1939 ve Washingtonu DC ("e" si přidal k příjmení až posléze, aby se co nejvíc přiblížil svému idolu Samu Cookeovi) jako nejstarší syn charismatického kazatele a impulzivního pruďase reverenda Gaye Seniora. Dril církevních škol dospívajícího Marvina psychicky deptal. Matka byla doma a starala se o rodinné finance. Otec Marvina, jeho bratra a dvě sestry vedl nadmíru přísnou rukou a fyzicky je trestal za každou maličkost. Z Marvina se stal rebel. Nechal školy a nastoupil k Air Force, ale i tam měl potíže podrobit se autoritám, nakonec se tedy přiklonil k hudbě, která ho provázela odmalička. Nejprve jako člen vokální pětice Moonglows, ale zajímal ho i jazz, soul, blues. Koncem 50. let se poprvé setkal s Bo Diddleym a Harveyem Fuquao, svým pozdějším principálem a guru. On to byl, kdo Marvina po rozpadu Moonglows doporučil do Detroitu právě vzniklému labelu Motown Records, který dal dohromady Berry Gordy. Následně si vzal za ženu jeho sestru Ann, která byla o plných 17 let starší než on.

DROGOVÝ KOLAPS

Marvin Gaye se záhy stal představitelem romantického soulu, v jeho projevu se střetávaly vlivy Nata Colea, Franka Sinatry či Perryho Como. Plachý, ale ambiciozní Gaye mohl naplňovat svůj sen: "Chtěl jsem si sednout na vysokou židli, zapálit si cigáro, nalít martini a zpívat Gershwinovy nebo Porterovy balady." Byly tu však i tlaky, aby přijal i modernější styly, které tehdy hýbaly Amerikou, adaptoval se bezvadně a v roce 1962 zazářil prvním hitem Stubborn Kind Of Fellow a následovaly další - Pride And Joy, Can I Get A Witness, I'll Be Doggone nebo Ain´t That Peculiar. Co víc, osvědčil i skladatelské a instrumentální vlohy (bicí, klávesy), záhy měl prodat i svůj producentský talent, nevyhýbal se ani duetům (zpíval s Dianou Ross, Mary Wells nebo Tammi Terrel). Komplexní star.

V 70. letech už tu byl hotový umělec, který si píše vlastní skladby, které sám intepretuje a produkuje, najal si i tým, který mu vedl agendu. Tím více je jeho hlas slyšet i v generačních protestech - proti Vietnamu, rasismu, ekologickému cynismu, džungli šoubyznysu či náboženskému fanatismu, nejnaléhavěji možná na koncepčním albu What's Going On (1971). A rád šokoval a byl v centru pozornosti. Jen tak mohl po této angažované desce natočit Let's Get It On (1973), oslavu nevázané erotiky, což mu pomohlo získat zástupy mladých fandů a posílit image nevyzpytatelného rebela. Tehdy potkal další z osudových žen, tentokrát šestnáctiletou dívenku Janis Hunter, kterou si po rozvodu s Ann vzal. Z nového manželství se narodila mj. i dcera Nona, dnes již uznávaná sólová zpěvačka. Soul a energické groove funky byly pak náplní jeho alb konce dekády, což při boomu diska a rodicí se taneční scény opět prokázalo jeho vizionářství. V té době však zmíral jeho vztah s Janis a zpěvák několikrát psychicky i fyzicky zkolaboval. Chtěl seknout s muzikou a vydat se na mnišskou dráhu, přitom se chvástal, že je větším sexsymbolem než Elvis. Všechny tyto rozpolcenosti a dezorientace, spolu se silnou drogovou závislostí, pak promítl do svého posledního alba In Our Lifetime (1981) a Grammy oceněného hitsinglu Sexual Healing o rok později.

TRAGICKÝ APRÍL

Když bylo vše připraveno na comeback, přišel zmíněný 1. duben 1984. Jeho poslední chvíle na tomto světě patří k nestrašnějším životním tragédiím, jaké se kdy odehrály, jejich scénář musela sepsat jakási cynická bestie. Otec ho zastřelil zbraní, kterou od něj dostal jen čtyři měsíce před osudným dnem. Nazítří měl navíc slavit jeho syn narozeniny. Noční můra za bílého dne.

Po Marvinově smrti vyšlo několik pozoruhodných kompilací a tribute alb, z nichž jmenujme alespoň Inner City Blues: The Music Of Marvin Gaye (1995). Zde mu vzdávají poctu např. Bono, Stevie Wonder, Lisa Stansfield, Madonna, Massive Attack nebo Boyz II Men. A také jeho nadaná dcera Nona Gaye, které tehdy spolupracovala i s Princem.

text: Jan Petričko

Témata: Marvin Gaye, soul, Smrt si říká rock'n'roll