SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Billy Preston (90.)

O Prestonovi (2.9.1946 - 6.6.2006) se traduje množství neuvěřitelných historek. Například, že si jednoho dne šel vyzvednout šek za hraní z předchozího večera, zaklepal u domu a popisným číslem, které mu bylo sděleno, omylem však o ulici vedle. Šťastnou náhodou na tom místě bydlel Little Richard. Pozval ho domů, zahráli si, popovídali a nové angažmá bylo v kapse. Již v patnácti vyjel s rock'n'rollovou hvězdou na obří tour a roku 1962 se seznámil v Hamburku s Beatles. I přes nízký věk se stával uznávaným a začínal vydávat sólová alba (The Wildest Organ In Town!). Raná léta byla plná soulu a gospelu, ta pozdější laděná více popově.

Koncem 60. let zrovna cestoval světem s Rayem Charlesem, když ho jeden večer odchytl starý známý Harrison a přizval ho do kapely. Brouci tehdy zažívali svůj pozvolný rozpad a věčně optimisticky naladěný pětadvacetiletý černoušek měl provětrat atmosféru. Nakonec se velkou mírou podílel na zvuku posledních stěžejních alb - tzv. Bílého dvojalba, Abbey Road a hlavně Let It Be. Se slavnou čtyřkou si nakonec zahrál na jejím posledním živém vystoupení - tzv. Rooftop koncertu.

Blues Is Not Dead

Posléze se upsal společnosti Apple a než se rozpadla, vydal u ní několik singlů. Práce s Beatles mu však vynesla dostatečný kredit na to, aby snadno sehnal nové vydavatelství, a našel tak uplatnění pro své černé songy. Sedmá dekáda byl autorsky nejplodnějším obdobím, ať už šlo o psaní pro sebe, či pro jiné interprety. Outa-Space si vysloužila Grammy, velký úspěch později zaznamenala skotačivá Will It Go'Round In Circle a You Are So Beautiful je dodnes velkým hitem Joe Cockera. Často vydával beatlesácké hity ve vlastních úpravách a objevoval se pravidelně na akcích spojených se slavnou čtyřkou nebo její částí. Vystoupil na koncertu pro Bangladéš (výkon oceněn jeho první Grammy) a nemohl chybět ani na Concert for George, kde vzdal hold svému zesnulému příteli.

Seržant Billy   Ve ztřeštěném filmu bez děje pojmenovaném po slavném albu Sgt. Pepper's Lonely Heart Club Band si Preston zahrál hlavní roli. Byl rok 1978 a všudypřítomné funky se podepsalo i na nových písních Beatles. Billyho soulový vokál vyniká zejména v originální verzi Got To Get You Into My Life. Před třiceti lety propadák, dnes zajímavá rarita.

Vždy se současně věnoval práci na vlastních projektech a nahrávání s jinými muzikanty. Některé písničky výtečně nazpíval, ale nešetřil ani instrumentálními tracky. Používal nejrůznější klávesové nástroje. Byl oceňován zejména jako hráč na hammondy a piano, ale skvěle hobloval i Fender Rhodes či clavinet.

Jako sideman se motal snad okolo každého, kdo má v sobě bluesové kořeny. Spolupracoval s Rolling Stones (Exile On Main Street, Sticky Fingers), doprovázel Dylana i Arethu Franklin, od 70. let do svých posledních dnů držel s Erikem Claptonem a mihl se i na nahrávce Red Hot Chili Peppers. Od rozpadu Brouků také pravidelně hostoval na sólovkách jednotlivých členů. Snad jen McCartneymu nikdy příliš neseděl.
Nebyl žádný andílek. "Jsem člověk, který má příběh - a nemá morálku. Prostě toho špatnýho kluka, co v sobě mám, občas nechám vyhrát."

S králem na plátně

Více než jiní muzikanti se věnoval filmu. Jeho písničky zdobí různé soundtracky a v několika filmech si dokonce zahrál. Již ve dvanácti letech ztvárnil po boku Nat King Colea hlavní roli v biografickém snímku St. Louis Blues, kde hraje mladého W.C. Handyho. Také se spolu s desítkami dalších muzikantů mihnul ve hvězdně obsazené komedii Blues Brothers 2000.

Kvůlu drogám měl v 90. letech problémy nejen se zákonem, ale také se zdravím. Trpěl navíc chronickým onemocněním ledvin a když v listopadu 2005 upadl do kómatu, bylo jasné, že je zle.

Devětapadesátiletý Billy Preston zemřel v červnu 2006 v arizonském Scottsdalu.

Jan Mazura