SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Mick Tucker (126.)

Šumění slávy

Michael Thomas Tucker se narodil 7. července 1947 v anglickém Middlesexu a byl to on, kdo s výše zmíněným frontmanem Connollym stál u samotného zrodu souboru. Spolu působili ve formaci Wainwright Gentleman, z níž se v roce 1968 stali Sweetsoph a posléze definitivně The Sweet. Na čtveřici je doplnili kytarista Andy Scott a basista Steve Priest.

Jejich výsostně melodický, písničkový pop rock zaznamenal v letech 1970-1978 neuvěřitelnou vlnu zájmu, soubor patřil jednoznačně mezi absolutně nejlepší a nejúspěšnější anglické hudební skupiny. Těsná spolupráce s dvojicí hitmakerů Nicky Chinn/Mike Chapman se ukázala jako geniální tah. Písně v podání The Sweet v sobě nesly mohutnou líbivou zpěvnost a přesto si uchovaly hardrockový esprit. Tento umný balanc mezi tvrděrockovou úderností a popovou chytlavostí nasměroval ke skupině obří zástupy fanoušků po celém světě, alba jako Sweet (1972), Sweet Funny Adams (1974), Desolation Bouleward (1975) či Give Us A Wink (1976) se prodávala po milionech a výše uvedené hity z nich si dříve narození bez problémů připomenou. Zněly na všech diskotékách i domácích mejdanech hned vedle Slade, T-Rex, Deep Purple, Abby či Black Sabbath.

Velký podíl na úspěchu mělo i nepochybně nadprůměrné instrumentální vybavení kapely, Mick Tucker byl považován za jednoho z nejlepších bubeníků v branži. Zhruba po albu Off The Record (1977) však hvězda kapely, i v důsledku změněného klimatu na scéně populární hudby, rychle pohasíná. Ekonomicky zajištění členové souboru si však ještě nějakou dobu situaci neuvědomují a vydávají rozpačitá alba. Pohár trpělivosti přetéká v roce 1982 a deska s výmluvným názvem Identity Crisis původní sestavu nadobro rozmetá.

Po cukru bič

Následují plané pokusy o reinkarnace, ale dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, což platilo dvojnásob o kapele, která svůj vymezený díl slávy bohatě vymačkala do dna. V roce 1985 se Tucker nechá přemluvit k znovuobnovení kapely (už však bez Briana Connolyho, který se v té době trápí v alkoholu) se zpěvákem Paulem Dayem z kapely More. Muzikanti přežívají hlavně z neustále vydávaných kolekcí Best Of a koncertních či klipových sborníků největších hitů, které se ještě jakž takž prodávají. Klinická smrt trvá až do roku 1992, kdy z původní sestavy zůstává jen kytarista a tvrdohlavě pokračuje pod sveřepým názvem Andy Scott's Sweet. To se totiž částečně znovu projevil zájem o kapelu, v úspěšném filmu Wayne's World zazněla skvělá coververze skladby Ballroom Blitz.

Mick Tucker odchází už rok předtím, usazuje se s rodinou na vlastní usedlosti v Chorleywoodu a kromě sporadických studiových výpomocí hudebně činný takřka není. "Spousta lidí nám vyčítala, že jsme to nezabalili na vrcholu, ale o tom se lehce mluví takhle z odstupu," prohlásil v roce 1994, kdy se pokusil sestavit vlastní soubor, ale zvolna propukající nemoc se už hlásila o slovo, "stále jsme věřili, že jsme ještě neřekli poslední slovo, vždyť jsme nebyli žádní jednohitový zázrací, ale kompaktní kapela, která neznala nevyprodaný koncert. Proto jsem rád pokračoval s Andym i Stevem, ale nebylo to ono, o tuhle muziku už prostě přestal být zájem. Dobrá, řekli jsme si, budeme natáčet desky podle vlastního gusta, ale to nejde realizovat bez prostředků, sponzorů a podpory firem."

Tristní chvíle, kdy druhdy přeslavná kapela hrála v klubech pro padesát přítomných, už osobně nezažil. Scott se ještě snažil oslovit fanoušky v germánských a slovanských zemích, objíždí festivaly, ale už je to jen paběrkování.

Sweet dreams

V roce 1997 umírá na rakovinu žaludku Brian Connolly a v té době už o diagnóze leukémie ví i Mick Tucker. Podstupuje různé druhy léčby, ale zdravotní stav se nelepší. Už v prosinci 2001 prodělá klinickou smrt, z níž se ještě dokáže vrátit zpátky. Je už nějaký měsíc odkázán na lůžko, slábne před očima. Ve večerních hodinách 14. února 2002 v heltfordshirské nemocnici Welwyn Garden umírá, u lůžka jeho posledního výdechu s bolestí v srdcích asistují manželka Janet a dvaadvacetiletá dcera Aysten. Na pohřbu 25. února v chorleywoodském kostele Christ Church nechybějí ani zdrcení Steve Priest a Andy Scott: "Je to nevýslovný smutek, když odejde tak blízký přítel, navíc tak hrozně předčasně. Nikdy nezapomeneme."

Druhá bolavá tečka za třpytnou, byť krátkou kariérou souboru, který svého času povýšil prosté písničky na mezinárodní hity kouzlem své osobní i instrumentální chytrosti. Ne vše hitové je zákonitě plytké, což The Sweet  - ne sice vždy a plně stoprocentně - dokázali natolik, že jejich zahrnutí mezi důležitá kulturní tělesa minulosti nemůže nikoho pobouřit. Sweet dreams, pane "Tik-Tak" Tuckere...

Text: Jan Petričko

Příště: Andy Warhol