SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Mario Feinberg (137.)

Říká se, že rozechvění hmyzích křidélek nad Tokiem může způsobit tornádo v New Yorku. Kdybych se s ním sešel, možná by se posléze na cestu vydali třeba o minutu dříve nebo později. Bláznivé jsou cesty osudu a my bizardními figurkami na nich.

BOLEST HLAVY

"Zjistil jsem, že nejlíp věci fungují, když - nefungují. Co se směješ? Nejdřív musíš pěkně na dno a pak se odrazíš. Až pak můžeš lítat, až pak z toho můžeš mít ten správnej pocit. Máš na věci vliv, samozřejmě. Nemůžeš si lehnout na záda a čekat. Musíš pro to něco udělat, ale všechno chce čas," řekl mi zhruba před kdysi při jednom z našich setkání. Tehdy se zdálo, že pro Narvan čas právě nadešel. Kapela zrovna vydala své třetí a zdaleka nejlepší studiové album a konečně dostala větší šanci pořádně se předvést i širšímu okruhu milovníků hudby. Jestliže totiž debut Bez filtru koketoval s crossoverem a dvojka Narvan 2 kladla důraz na obyčejný mustr písničky, nejnovější  album L.O.V.E. nabídlo poprvé Narvan v absolutní pohodě - jako nekřečovitou kapelu s nadhledem i potřebným instrumentálním, kompozičním umem, kterou kočíruje zkušený pěvec, opravdový frontman. "Já nejsem žádnej frontman, já jsem pro ostatní kluky spíš bolest hlavy," říkal mi se smíchem.

"Narvan nepostrádá muzikantský grunt a je patřičně groovy," napsal kolega Honza Ernest v recenzi na album. Kapela si ho vydala ve vlastní režii, což rovněž mnohé vypovídalo o Mariově životní filozofii, o nekompromisnosti jeho postojů. A fakt, že album nabídlo průtok pouze a jen pozitivní energie bez stopy jakékoli agrese, znamenal, že se z někdejšího bouřliváka a kousače stal středněvěký optimista, který se chce dívat na věci kolem sebe s větším odstupem a na všem hledat hlavně to dobré. "Jsme popová kapela," říkal hrdě. Díky bohu za takový pop.

"Všechno musí jít zevnitř čistě, v pohodě, přirozeně. Pokud to začneš ze sebe rvát násilím, užs prohrál. Je to jako s děckem. Jednou ho uhodíš a prohráls, udělals elementární chybu. Použils hrubou sílu, něco, co komunikaci sráží na úroveň přetlačované. A je to nepřirozené. Anebo ještě lépe - to není vůbec žádná komunikace." Podobně bystrých úsudků jsem od něj za ta léta slyšel bezpočet. Mario se životem odmítl vézt jako na vozíku, uvažoval o věcech, které mohou jednomu připadat nepodstatné, ale právě ty tvoří život smysluplným.

HRANICE MOŽNOSTÍ

Mario Feinberg se narodil 18. srpna 1962 v Brně a byl, dle svých slov, pro jedny živým dítětem pro druhé darebákem. V osmdesátých letech emigroval a prožil několik let v západní Evropě a v USA, pracoval, kde se dalo, a sbíral neocenitelné zkušenosti. "Každý by si měl prožít alespoň kousek života venku, vidíš pak všechny v úplně jiné perspektivě. Jako bys byl slepý a najednou prohlédl."

Narvan dal dohromady v roce 1994 v rodném Brně, aby po nějaké době zklamaně zjistil, že je u nás "téměř nemožné prorazit s kvalitním a originálním pojetím rocku a popu bez toho, abys neohýbal hřbet a furt se před někým neplazil". To vždycky striktně odmítal, proto se po rozpacích z formy spolupráce s BMG, která vydala druhé album, vrátil ke způsobu práce "ve vlastní režii". "Samozřejmě, že jsem exhibicionista, každej kdo vyleze na pódium a o něco se tam pokouší, je exhibicionista. Samozřejmě, že bych chtěl bejt slavnej, že bych chtěl, aby byla z Narvan prvotřídní kapela, která bude prodávat desetitisíce desek a hrát v největších arénách. Ale to všechno je jen možný druhotný plán. Chci bejt hlavně spokojenej sám se sebou, nestydět se za to, co jsem řekl nebo udělal, stát si za svým, bejt v určitejch věcech v rámci možností nekompromisní. Sláva a úspěch přijít může nebo ne, proboha těch tisíce kapel, který hrajou skvělou muziku a ví o nich jen pár lidí, a já si mám stěžovat? Ale vlastní názory, pocit, že děláš dobře to, co má určitý smysl, podívat se sám sobě do očí a nesklopit zrak, to je přece daleko víc."

Naposledy jsem ho viděl v pondělí 13. prosince 1999. Přijel za mnou jako vždy nabitý energií a elánem, v tašce dvacet kusů nové desky L.O.V.E., kterou jsme následně rozhlasově představili. Poté jsme ještě asi do půlnoci kecali o všem možném, pak vsedl do auta a odjel. V ten okamžik měl vyměřeny k životu už jen čtyři měsíce. Na den přesně.

SMRT V PROTISMĚRU

Na všech štacích turné Cosmostour skupiny Buty Mario s Narvanem nehrál. V Ostravě 3. dubna 2000 však ano a byl to úspěch. Také 7. dubna v Plzni. Na čtvrtek 13. dubna bylo plánováno vystoupení v Třebíči. Podle dostupných informací a především podle výpovědi kytaristy Libora "Mikeše" Mikošky, který jediný havárii přežil a 27. dubna byl propuštěn z nemocnice, se vše seběhlo takto: Mario Feinberg a kytaristé Martin "Márty" Pokora a zmíněný Mikeš se vydali na místo určení z opravny čerstvě vyzvednutou felicií. Řídil Pokora, Mikeš seděl vedle něj, Mario za řidičem. Už při výjezdu z Brna si však Márty všiml, že s vozem není vše v absolutním pořádku, stěžoval si na příliš velkou "vůli" při řízení, znatelná porucha se během cesty navíc evidentně zhoršovala. Na služebním přejezdu na dálnici, kdy trojice předjížděla v rychlosti zhruba 110 km/h jiný automobil, došlo k zřetězení tří neblahých vlivů - v místě nebyla svodidla, na silnici byla nerovnost a zafoukal silný vítr. Felície se dostala do protisměru, kde do ní nejdříve vrazila toyota. Ta auto s trojicí muzikantů otočila tak, že do něj přijíždějící pick-up narazil přímo ze strany řidiče, do míst, kde seděli Márty s Mariem. Mikeš byl právě otočený dozadu k Mariovi a něco řešili. Když zpozorovali co se děje, jejich poslední slova byla: "Ty vole, to je v prdeli!" Márty s Mariem byli na místě mrtví, Mikeš byl převezen do nemocnice, kde několik dnů bojovali lékaři o jeho život.

Tečka. Další z předčasných konců rockových životů. Když navíc zemře přítel, tak to prostě bolí. "Pořád se za něčím honíš a toho nejdůležitějšího si často ani nevšimneš," tohle jsi mi taky jednou řekl, Mario. Dostalo to všechno až příliš velký grády.

Text: Jan Petričko

V příštím díle: Charlie Parker, jazzový saxofonista a skladatel