SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Jaco Pastorius (158.)

Pastoriusovo jméno je dobře známé i mezi těmi, kteří jazzu a fusion příliš neholdují a říci "Pastorius" a "bezpražec" je skoro to samé. Jeho unikátní hráčský styl, stejně jako lví podíl na zpopularizování do té doby takřka masově nevyužívané bezpražcové elektrické baskytary, jsou důvody, proč jméno Jaco Pastorius zůstává i dnes legendou.

RANÁ LÉTA

Jaco Pastorius se narodil 1. prosince 1951 v Pennsylvánii jako nejstarší ze tří dětí do hudební rodiny – jeho otec se kromě zpěvu v big bandech věnoval i bubnování – a hudba se tak stala malému Jacovi spolu se sportem hlavním zájmem. Byla to ale nešťastná náhoda právě při sportu, která se Jacovi stala osudnou a dovedla ho k jeho osudovému životnímu zájmu. Ve třinácti letech si totiž při hraní fotbalu poranil zápěstí a následná operace mu znemožnila pokračovat v hraní na bicí, kterému se do té doby převážně věnoval. Shodou okolností ale tou dobou z lokální pennsylvánské kapely, se kterou tehdy Jaco hrál, odcházel basista; Jaco si proto v lokální zastavárně za pár dolarů pořídil první baskytaru a nic mu už tak nestálo v postupné cestě za slávou.

První skutečně významnou zastávkou v této cestě je bezpochyby jeho spolupráce s Patem Methenym, jedním z nejvýznamnějších současných jazzových kytaristů, se kterým se seznámil na miamské univerzitě, kde oba v první polovině sedmdesátých let působili jako lektoři. Výsledek jejich spolupráce byly dvě nahrané desky: první s prostým názvem Jaco (1974), druhá pojmenovaná Bright Size Life (1976), která se pro minimálně jednu generaci jazzových kytaristů stala téměř ikonickou a kde tehdy pětadvacetiletý Jaco sice předvádí s ledabylou elegancí neuvěřitelnou smršť rychle hraných not, ale zároveň se v improvizovaných pasážích nevyhýbá ani silným melodiím. Ve stejném roce Jaco vydává své první sólové album, Jaco Pastorius, které má mít pro následující generace basistů ještě větší význam, než Bright Size Life pro kytaristy. Na albu, kritikou velmi dobře přijatém, se objevila řada významných jmen tehdejší světové jazzové scény: mezi jinými například klavírista Herbie Hancock a saxofonisté Michael Brecker a Wayne Shorter, přičemž s druhým se měl brzy setkat i ve formaci Weather Report.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Charlie Parker (138.)

PŘEDPOVĚĎ POČASÍ: SLUNEČNO...

Jsou to právě Weather Report, jeden z nejznámějších fenoménu jazzrocku a fusion, kapela soustředěná kolem klávesisty Joe Zawinula, se kterou je Jacovo jméno nejčastěji spojováno a které Jaco vděčí největším dílem za svou slávu. Zawinul později vzpomínal, že chtěl mladého muzikanta, který za ním přišel po koncertu Weather Report v Miami, nejprve odmítnout. Jaco, který se uvedl jako "nejlepší basista na světě" poté, co prohlásil, že koncert Weather Report byl celkem fajn, ale že čekal více, ho ale nakonec přesvědčil a druhý den mu do hotelu doručil nezmasterovanou nahrávku svého eponymního alba. Na Zawinula udělal přidrzlý basák dojem a po nějaké době ho přizval k nahrávání alba Black Market, čímž měla začít dlouhá a plodná spolupráce.

Během let strávených ve Weather Report se Jaco vyprofiloval především jako excelentní sólový hráč, jehož sólové exhibice patří k tomu nejlepšímu, co lze na nástrojích s méně než šesti strunami slyšet. Rozhodně ale nešlo o nějakého zamlklého jazzového virtuosa, naopak: bouřlivé erupce rychlých not doprovázel na podiu excentrickým vystupováním a brzy se stal největším showmanem během koncertů Weather Report. To, že tato představení pro fanoušky předznamenávaly psychické problémy, které se měly stát osudnými, vyšlo najevo až později. Přes všechny proměny se v Jacově hře dají najít některé jednotící a charakteristické prvky: především již zmiňované použití bezpražcové basy, které Jaco nevídaným způsobem zpopularizoval a zapříčinil tak vytrhání pražců mnoha basám, jejichž majitelé se v charismatickém basákovi zhlédli (krásným příkladem je třeba A Remark You Made), dále pak hra s pomocí flažoletů, což rapidně zvýšilo výškový rozsah i spektrum barvy v nástroji (nejznámější je bezpochyby téma hrané v Birdlandu), v neposlední řadě pak výrazné používání harmonického hraní. Ani v jedné z těchto věcí nebyl Jaco vynálezcem techniky (tak jak o sobě tvrdil Van Halen ohledně tappingu), ale v rozhodující míře přispěl k jejich popularizaci. Kromě toho potvrdil i svoji pozici jako autora: ve Weather Report napsal několik písní, přičemž nejznámější Teen Town se stala jakousi neformální hymnou Jacových příznivců.

...MÍSTY ZATAŽENO

S koncem jeho působení ve Weather Report počátkem osmdesátých let se ale přiblížila méně šťastná léta Jacova života. Jedním z projektů, kterému se dostalo větší pozornosti, bylo jeho vedení big bandu, který pojmenoval Word of Mouth, ve kterém zazářilo několik zvučných jmen (především opět Hancock se Shorterem). Ambiciózní projekt ale neměl potřebnou odezvu u posluchačů a vzhledem k vysokým nákladům a špatné návratnosti přišel Jaco o smlouvu s Warner Bros, kteří album produkčně zajišťovali. Třetí sólové album, které Jaco natočil, už nikdy oficiálně nevyšlo.

S neúspěchy v profesním životě se začaly objevovat problémy i v osobním životě, které se zdály čím dál tím víc vážnější. Po japonském turné projektu Word of Mouth, kdy si problémů všimli i spoluhráči, mu byla určena diagnóza: bipolární afektivní porucha. Jaco byl do konce života s psychickými problémy dvakrát hospitalizován; rozpad jeho osobního života byl podtržen rozvodem a dobarven jeho pobytem na ulici v posledním roce života, kdy se stal de facto bezdomovcem.

Konflikt s Lucem Havanou, vyhazovačem v baru Midnight Bottle Club, po kterém zůstal v bezvědomí s vážnými poraněními hlavy, byl jen tragickou tečkou smutného závěru jednoho velkého životního příběhu. Jaco Pastorius zemřel 21. září 1987 na krvácení do mozku ve věku nedožitých 36 let.

text: Jiří Kalous

Témata: Jaco Pastorius, kytara