SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Filip Topol (177.)

Psí vojáky poslouchal leckdo včetně těch, kteří neměli ke kovanému undergroundu příliš blízko. Kdo jednou objevil skrytou poetiku Topolových textů a rozmanitost jeho hudby kolísající od nespoutané energické zuřivosti přes výlety do klasické hudby až po melancholické nápěvy, už ji zpravidla miloval napořád. V nejedné hospodě se nad jukeboxem nebo nad prázdnými půllitry sešli lidé, kteří by se k sobě jinak asi moc neměli, aby si zazpívali Žiletky nebo Russian mystic pop op. IV.

LIVE: Filip Topol a jeho písně jsou věčné

Filip Topol se narodil 12. června 1965 do umělecké rodiny: jeho otcem byl známý dramatik Josef Topol a dědečkem spisovatel Karel Schulz. Jeho bratr Jáchym se stal uznávaným spisovatelem a básníkem, který se proslavil zejména útlou novelou Anděl a básnickými sbírkami V úterý bude válka a Miluju tě k zbláznění. Právě texty staršího bratra byly pro Topola prvním materiálem ke zhudebnění - ať už při jeho legendárním vystoupení na Hrádečku u Václava Havla, kde předskakoval Plastic People of the Universe, nebo při prvních kompozicích skupiny Psí vojáci. Ta nesla název po indiánských válečnících z románu Thomase Bergera Malý velký muž popisující události Divokého západu, se kterou je jméno Filipa Topola nerozlučně spjato.

Topol na Hrádečku vystupoval jako třináctiletý. Právě jeho nízký věk, ve kterém se dostal téměř do centra dění pražského undergroundu, dokonale ilustruje Topolův raný životní přístup: do všeho po hlavě, nenasytně a hned. Při čtení pasáží z jeho raného dílka Mně 13, které je jistou formou autobiografického deníkového záznamu jeho dospívání, běhá člověku mráz po zádech při představě, že vše, co se tam popisuje, zažíval tak mladý kluk. Myšlenky o světě, smrti a alkoholu překračují obvyklou pubertální revoltu a chytráctví a s mrazivou přesností jako by předvídaly další Topolův osud.

ŽILETKY MEZI KLÁVESAMI

Před méně radostnými dny nicméně ještě proběhlo dlouhé období bouřlivosti. Psí vojáci byli založeni rok po Topolově vystoupení u Havla na zahradě. Členy byli, kromě Filipa Topola, který obstaral klavír a zpěv, ještě bubeník David Skála a baskytarista Jan Hazuka, oba dva Topolovi spolužáci ze základní školy. První vystoupení díky úzkému propojení se zbytkem pražského undergroundu na sebe nenechalo čekat: Psí vojáci vystoupili poprvé v roce svého založení na IX Pražských jazzových dnech, hudebním festivalu, který byl tradičně pořádán ve Velkém sálu Lucerny. Mimo jiné díky tomuto vystoupení se Filip Topol i Psí vojáci dostali do hledáčku Státní bezpečnosti a následně do perzekuce, kdy byli nuceni vystupovat jen neveřejně, nebo pod krycím názvem P.V.O. (Psí vojáci osobně).

Do kin vstoupí film o Filipu Topolovi, legendě českého undergroundu

Krátce po revoluci kapela vydala první regulérní album s poetickým názvem Nalej čistého vína, pokrytče (které v roce 2005 vyšlo v reedici Levných knih), na kterém se objevily některé ze zásadních skladeb: především Marilyn Monroe a Černý sedlo. Ještě v tom samém roce vychází i Leitmotiv, album obsahující sedmnáctiminutovou elegii Kilián Nedory vyprávějící příběh stejnojmenného hlavního hrdiny, který je alter ego samotného Filipa Topola.

Po úspěšném porevolučním startu následovalo období, kdy přibyla každý rok nebo dva nová deska a kdy bylo odehráno bezpočet koncertů. Právě živé koncerty se staly jednou z hlavních deviz Psích vojáků: historky o tom, jak při nich Topol hrával tak divoce, až si rozdíral prsty do krve, jsou nedílnou součástí předávané tradice (stejně jako fámy, že si mezi klávesy strkal žiletky, aby dosáhl kýženého efektu), kterou každý fanoušek Psích vojáků musí znát. A zatímco ti starší vzpomínají na to, jaké to doopravdy bylo, ti mladší, kteří zažili Topola už jen vyklidněného, si toužebně představují, jaké by to bylo slyšet Nedoryho naživo.

Smrt si říká rock'n'roll: Příběhy zesnulých hvězd

Kromě České republiky kapela často koncertovala i v zahraničí, v rámci festivalů i vlastních šňůr. Nešlo ale zdaleka jen o senzaci a pódiovou show: za úspěchem fenoménu jménem Psí vojáci byla bezpochyby především Topolova hudba a texty: žánrově nezařaditelné, provokující obsahem i formou, neustále se měnící a přesto charakteristické a rozpoznatelné na první poslech.

Z REBELA MLČENLIVÝ ŠAMAN

Hektický životní styl a nadměrné pití alkoholu si ale začaly brzy vybírat svou daň. V roce 1998 se Filip Topol podrobil operaci, při které mu Lukáš Pollert odstranil část slinivky. Svědectví o tomto temném období a o pastích a vábeních alkoholu zachycuje bolestivé sólové album Střepy (1999). Hudba i texty zachycené v sólovém projektu byly ostatně Topolovou osobní katarzí už o čtyři roky dříve, kdy vydal album Sakramiláčku popisující jeho pocity z krachu osudového milostného vztahu.

Kromě sólových hudebních projektů se Filip Topol objevil i v několika filmech, přičemž nejznámější jsou asi Žiletky, pro které Psí vojáci nahráli i titulní píseň, nebo Sestra, natočená na motivy knihy jeho bratra Jáchyma. Ta byla ostatně inspirací pro stejnojmenné hudební album s Jáchymovými texty vydaného o čtrnáct let dříve.

Po roce 2000 je i ve tvorbě Psích vojáků znát a cítit jistá změna: texty jdou více do hloubky, stávají se více poetickými, zamyšlenými a introvertními, živá vystoupení už nejsou plněna nespoutanými výbuchy energie. Extrovertního rebela začal nahrazovat mlčenlivý šaman předávající životní zkušenost v čím dál tím křehčích textech, byť popisujících zdánlivě banální životní události - což je nejvíce vidět na posledním vydaném albu Těžko říct z roku 2003, které bylo částí kritiky přijato spíše rozpačitě.

Sbohem a řetěz připomene nedožité padesátiny Filipa Topola

Po vydání Těžko říct se Topol soustředil především na živé koncerty s Psími vojáky v klubech i na festivalech, spolu s občasnými sólovými projekty, jako byl například jeho varhanní koncert Fantazie G moll v Dietrichsteinské hrobce. Topolovo rostoucí vyčerpání nicméně vyvrcholilo oznámením skončení činnosti Psích vojáků v srpnu roku 2011.

Po roce byla sice koncertní činnost obnovena, ale ne na dlouho - necelý měsíc po posledním vystoupení Filip Topol 19. června 2013 umírá po krátké nemoci. Kilián Nedory a Marilyn Monroe se už sice nikdy nepotkají, ale napsat, že Topolova hudba a texty budou dále žít v srdcích těch, kterým často tak zásadně ovlivnil životy, je snad o mnoho méně patetické a nepravdivé, než jak se v mnoha podobných případech píše.

text: Jiří Kalous, foto: fan page umělce

Témata: Filip Topol, Psí vojáci, David Skála, Jan Hazuka, underground