SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Pavel Bobek (179.)

Pavel Bobek, otec českého rock'n'rollu a country

PRAŠTĚNÝ ANGLO-AMERICKOU MUZIKOU

Pro některé lidi může být zařazení držitele Zlaté porty (1980) za zásluhy a rozvoj country music do tohoto seriálu trochu překvapivé, ale Pavel Bobek se svou výbornou angličtinou a ležérní elegancí začátkem 60. let hostoval v řadě bigbeatových skupin. V letech 1963 až 1965 byl zpěvákem skupiny Olympic a od roku 1966 vystupoval s Country Beatem Jiřího Brabce. O rok později se stal stálým členem divadla Semafor, kde působil 23 let. Podle hudebního publicisty Jiřího Černého posunul Bobek rock'n'roll k veřejnému uznání díky společnému pořadu Ondráš podotýká.

• SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Jiří "Dědek" Šindelář

"Protože jsme byli oba trochu praštění anglo-americkou muzikou, tak jsme si už v první polovině 60. let vyměňovali hitparády a konzultovali spolu informace, které jsme poslouchali na rádiu Luxembourg. To bylo v době, kdy Pavel zpíval jen v angličtině písně rokenrolových velikánů, především Buddyho Hollyho. Rozhodující bylo, když se v Semaforu potkal s Jiřím Grossmannem, který ho "přesvědčil", aby začal zpívat česky," podotýká hudební publicista Miloš Skalka.

ŽIVOT PO DVACÍTKÁCH

Bobek byl vždy zárukou vkusné hudební produkce. Povoláním architekt, přes den kreslil a po večerech zpíval. Říkával, že má prý život rozdělený na dvacítky: "Prvních 20 let jsem byl hodný syn a dobrý student. Pak jsem se po hlavě vrhl do světa rokenrolu, zažil jsem léta zhýralství a užíval si plně života. A po čtyřicítce jsem se šťastně oženil," prohlásil.

Bobkův vypravěčský hlas měl uplatnění v mnoha stylech. Málo se ví, že měl nabídku zpívat obrovský hit Severní vítr. "Jenže Pavel to tenkrát nechtěl, protože byl v období anglosaském. Pak jsem ho potkal a on říká: 'Čověče, ten Severní vítr to je pěkná písnička...," vzpomínal skladatel Jaroslav Uhlíř.

V posledních letech Bobek nalezl nové, mladé publikum. Stal se vítaným hostem letních festivalů včetně rockových v Trutnově nebo Rock for People. "Po sejití z pódia tehdy neskrývavě a s dojetím říkal, že to byl jeho nejsilnější zážitek a největší koncert před tolika lidmi v jeho kariéře. Byl to pěkný závěr festivalu. Zpočátku měl trochu obavy, ale zvládnul to skvěle," sdělil k Bobkově účasti na festivalu v Trutnově v roce 2008 jeho zakladatel Martin Věchet.

MUŽ, KTERÝ BUDE IN

Spíše zajímavý než hezký muž se hudbě věnoval od šedesátých let. První singl mu vyšel v roce 1964, premiérové album s názvem Veď mě dál, cesto má o 11 let později. Z nových desek si obzvláště cenil pocty svému celoživotnímu vzoru Johnnymu Cashovi Víc nehledám, kterou natočil přímo v americkém Nashvillu s tamními hudebníky včetně někdejších Cashových spoluhráčů. K největším hitům Pavla Bobka patřily písně Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, Lásko, mně ubývá sil, Můj rodný dům, Veď mě dál, cesto má či Pojď stoupat jak dým. Přestože před osmi lety strávil dva týdny v umělém spánku a po vážné nemoci téměř přišel o hlas, částečně se vrátil na pódia a v květnu 2012 vydal nové album s názvem Kruhy. A to přesto, že v roce 2010 přebírání zlaté desky za album Víc nehledám... Bobek prohlásil, že jde o jeho poslední album. Prodalo se ho přes 9 tisíc nosičů a Bobek tehdy dobyl tuzemskou hitparádu ve svých dvaasedmdesáti letech, což stojí za poklonu od příznivců jakéhokoliv žánru.

Poslední rozloučení 26. listopadu 2013 bylo stejně neokázalé, jako byl Bobkův umělecký i soukromý život. "Nikdy se nehnal za úspěchem, proto si jeho zpěv zachoval eleganci, hravost a lehkost," uvedl ve smuteční řeči hudební publicista Jiří Černý, který mimo jiné Bobka označil za "nejlepšího zpívajícího vyprávěče".

Vášnivý čtenář Jamese Bonda, milovník letadel a vín si prý o sobě myslel to, co vyjadřoval název alba z roku 2005 - Muž, který nikdy nebyl IN. Vzhledem k jeho umělecké poctivosti však věřím, že v budoucnu tomu bude přesně naopak!

text: Roman Jireš, foto: oficiální stránky Pavla Bobka

Příště: Ray Manzarek, klávesista a zakládající člen The Doors