SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Dead (185.)

NEDUŽIVÝ MLADÍK SE ZÁLIBOU V METALU

Jeden z nejobskurnější metalových hudebníků všech dob se narodil 16. ledna 1969 ve Stockholmu. Od útlého dětství ho provázely zdravotní problémy. Byl neduživý a trpěl spánkovou apnotickou pauzou, chorobným stavem, při němž ve spánku dochází k nekontrolovanému zadržování dechu, v důsledku čehož nedostává mozek patřičný přísun kyslíku. V deseti letech navíc Per utrpěl vážný úraz - vnitřní krvácení v důsledku natržené sleziny. Skončil v kritickém stavu v nemocnici, kde se ho lékařům nakonec podařilo probudit z klinické smrti. Informace o původu zranění se rozcházejí. Samotný Ohlin vždy tvrdil, že šlo o důsledek incidentu, kdy se pod ním při bruslení prolomil led. Jeho bratr však zpětně přišel s jinou verzí. Podivínský chlapec byl prý ve škole šikanován spolužáky a o život ho málem připravila vydatná fyzická nakládačka. Bez ohledu na to, jaká verze je pravdivá, zkušenost silně ovlivnila další Perův život.

Během dospívání Ohlinovi uhranula metalová hudba. Poslouchal hardrockové a heavymetalové formace populární na přelomu 70. a 80. let. Jako sedmnáctiletý mladík stál u zrodu deathmetalové formace Morbid, s níž nazpíval demo December Moon. Kapela však podle jeho mínění postrádala vizi o dalším směřování. Kontaktoval proto nejtemnější uskupení své doby, tahouna vznikající blackmetalové scény, norské Mayhem.

OSUDOVÉ SPOJENECTVÍ

Již v této době bylo zřejmé, že Dead, jak si Per začal říkat, je velký podivín. Necrobutcher, basák Mayhem, vzpomíná na bizarní způsob, jakým Švéd s kapelou navázal kontakt. Zaslal balíček, který kromě průvodního dopisu a demokazety obsahoval rovněž ukřižovanou myš.

Poté, co Mayhem opustil vokalista Maniac, začalo se na počátku roku 1988 psát osudové spojení. Byl to právě Dead, kdo kapele dodal dodatečnou dávku extrému, po stránce hudebního projevu i image. Oproti skřekům svého předchůdce přinesl propracovanější vokál, jež ze zpětného pohledu definoval žánrové standardy. Temné texty, které produkoval, se rovněž nacházely o úroveň výš než přímočaré nechutnosti, s nimž se kapela prezentovala dříve. Nový frontman ale především dodal nevídaný rozměr a díky tomu i rostoucí věhlas živých vystoupení Mayhem.

Na koncertních prknech se Dead stával stvořením, za něž se sám považoval. Jako první blackmetalový hudebník začal používat tzv. corpse paint. Černobílé malování obličeje v jeho podání získalo zcela nový charakter - mělo navodit vizáž skutečné mrtvoly. Vystupoval v oblečení, které uchovával zahrabané v zemi, aby získalo patřičný hnijící odér. Svým spoluhráčům několikrát přednesl přání, aby i jeho samotného pohřbili na chvíli zaživa. Na pódiu se projevovala Deadova záliba v sebepoškozování. Velmi rád se při zpěvu řezal do krve, kterou poté zkrápěl publikum. V roce 1990 si dokonce rozbitou lahví prořízl zápěstí natolik, že musel být po koncertu převezen do nemocnice a málem vykrvácel.

Nelze se tudíž divit, že lidé, kteří se s Deadem stýkali, o něm získali pochybné mínění. Zpětně ho popisují jako hlubokého introverta s temnou, depresivní a melancholickou myslí. Vypadalo to, jako by neměl žádný smysl pro humor. Ve skutečnosti si ale liboval v jeho velmi obskurních formách. Velmi málo jedl, aby vypadal podvyživeně.

• SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Euronymous 

Proniknout do tajů Deadovi duše bylo i pro jeho nejbližší okolí velice obtížné. Euronymous, kytarista Mayhem, o svém spoluhráči otevřeně prohlašoval, že je duševně nemocný. Nešlo o ojedinělé obvinění. Spekulovalo se, že vokalista trpí vzácným Cotardovým syndromem, při němž si osoba myslí, že je ve skutečnosti mrtvá. Mohlo se jednat o důsledek v dětství prožité klinické smrti. Ať už byla příčina jakákoliv, Dead působil dojmem, že se z života rozhodně neraduje. Jeho fascinace smrtí se prohlubovala. Opatřil si například mrtvou vránu, kterou uchovával pod svou postelí v plastikovém pytli. Před koncerty z něj pak inhaloval s cílem nasát do nozder patřičný "pach smrti".

Deadovo duševní zdraví se výrazně zhoršilo v roce 1991. Členové Mayhem, vyjma Necrobutchera, žili společně v domě v lesích nedaleko města Kråkstad. Ten rovněž fungoval jako zkušebna kapely. Vokalista z něj prakticky nevycházel. Volný čas trávil kreslením. Sociální kontakty omezil na své spoluhráče a korespondenci. Jeho prohlubující se deprese vyústily v sebevražedné tendence. Poprvé se pokusil zabít před svými kamarády, kteří mu zachránili život. K jejich neblahému zjištění si však v Deadových  sebevražedných sklonech našel zalíbení Euronymous. Pro něj šlo jen o další vítanou příležitost k posílení extrémní image kapely. Ve společném domě bydlící Dead a Euronymous si navíc lezli stále více na nervy. Kytarista tak svého vokalistu povzbuzoval, aby se zabil. Ten ho podle svědectví Varga Vikernese z Burzum na oplátku pobodal nožem.

"NEJSEM ČLOVĚK, TOTO JE POUZE SEN A BRZY SE PROBUDÍM"

Pochmurný příběh se dočkal rozuzlení dne 8. dubna 1991. Dvaadvacetiletý Ohlin se zamkl sám v domě, pořezal si zápěstí a krk a následně se střelil do hlavy brokovnicí. Jeho tělo nalezl Euronymous. Přivolal policii, avšak až poté, co si vše nafotil. Ačkoliv původně svým spoluhráčům slíbil, že fotky zničí, neučinil tak. Později tak bezvládné Deadovo tělo s vyteklým mozkem "ozdobilo" obal živé nahrávky Dawn of the Black Hearts, která vyšla s odstupem času v roce 1995. Jedná se o jeden ze dvou vydaných bootlegů Mayhem, na nichž Per figuruje.

Deadova smrt byla podle názoru mnohých spouštěcím momentem, který radikalizoval situaci na norské blackmetalové scéně. Nechvalně známý běh věcí vyústil v několik vražd a pálení kostelů historicky nevyčíslitelné hodnoty. Ohledně sebevraždy samotné se objevily divoké spekulace a četné mýty. Pravdou zůstává jen to, že Euronymous sesbíral kousky vokalistovy lebky, vytvořil z nich náhrdelníky a daroval je významným lidem v komunitě. Jistý čas se vedla debata, zda na onen svět svému spoluhráči nepomohl právě kytarista Mayhem. Na inkriminovaných fotkách mrtvoly se totiž nůž, jímž se Ohlin nejprve pořezal, nachází položen na brokovnici, která ukončila jeho život. Jde však pouze o důsledek toho, že Euronymous obě zbraně naaranžoval tak, aby se vešly do snímku s tělem. Dead se téměř jistě zabil sám. Podivín, jehož osud a činy neformovaly blackmetalový žánr o nic méně než jeho vokální a textařské schopnosti, zanechal i dopis na rozloučenou:

"Omluvte tu krev, ale podřízl jsem si zápěstí a krk. Bylo záměrem, abych umřel v lesích, kde zřejmě potrvá několik dní, než budu nalezen. Patřím lesu a vždy tomu tak bylo. I tak nikdo nepochopí důvod. Abych to trochu vysvětlil: Já nejsem člověk, toto je pouze sen a brzy se probudím... Jako rozloučení bych chtěl pronést Věčný život."

Zbývá dodat, že Věčný život, nebo-li skladba Life Eternal, kterou Dead otextoval, se později objevila na studijním debutu Mayhem De Mysteriis Dom Sathanas. Navždy bude patřit k zásadním hymnám černého kovu.

text: Matěj Bílý, foto: last.fm

Příště: Zdeněk Rytíř, hudební skladatel a textař, který spolupracoval s umělci jako Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Karel Gott, Václav Neckář, Michal Tučný, Olympic nebo Lenka Filipová.