SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: B.B. King (192.)

BLUES BOY

Riley B. King se narodil 16. září 1925 ve státě Mississippi. Lásku k hudbě získal díky gospelu, který slýchal v kostele, kam chodil se svou matkou a babičkou. Na kytaru ho naučil hrát jeho bratranec Bukka White. Ve čtyřicátých letech hrával na kytaru v ulicích města Indianola a poprvé zahrál před publikem v Memphisu někdy kolem roku 1949. Jako mladý muzikant se snažil zachytit co nejvíce od bluesových a jazzových kytaristů jako T-Bone Walkera, Charlie Christiana a Django Reinhardta. Na začátku padesátých let působil King jako diskžokej na černoššském rádiu WDIA v Mephisu, kde se mu říkalo Beale Street Blues Boy. Blues Boy bylo zkracováno na B. B. a tahle přezdívka mu už zůstala. Rádiová show a hraní v Memphisu s přáteli Johnny Acem a Bobby "Blue" Blandem mu vytvořilo silné tamější povědomí. Jeho první nahrávka vydaná u RPM Records se jmenovala Three O'Clock Blues (jednička v žebříčku r&b) a získala celonárodní úspěch v roce 1951. V průběhu padesátých let se Kingovy desky prodávaly stále lépe a on se stal jistou koncertní senzací.

• FOTOREPORT: Bluesový král B.B. King vystoupil v Praze, doprovodil ho John Mayall s kapelou

LUCILLE

V polovině padesátých let se během koncertu v Arkansasu dostali dva muži do sváru a při bitce jeden z nich převrhl plynový vařič, který rozpoutal požár. B.B. King se dostal ven, ale pak si uvědomil, že vevnitř nechal svoji milovanou akustickou kytaru za 30 dolarů. Proto se pro ni vrátil zpět do hořícího domu a jen o vlásek unikl smrti. Když později zjistil, že se dvojice mužů porvala kvůli ženě jménem Lucille, rozhodl se dát toto jméno své zachráněné kytaře, aby pamatoval na to, že on nic podobného nikdy neudělá.

ÚSPĚCHY

Kingovo album Live at The Regal je považováno za jednu z nahrávek definujícících blues. Polovina šedesátých let znamenala oživení blues a jeho představení bílému publiku, a v roce 1966 byl již pravidelně slýchán na vlnách rádií progresivního rocku. V roce 1968 byl dojatý k slzám, když ve Fillmore West předstoupil před tleskající, převážně bělošské fanoušky. Přibývaly také jeho hity v soulovém žebříčku (jako například Paying the Cost to Be the Boss). Jeho další deska Live and Well je pozoruhodným albem, obsahuje písně Why I Sing the Blues (13. místo R&B v roce 1969) a jediný Kingův popový singl v top dvacítce The Thrill Is Gone (číslo 15 v popovém žebříčku, číslo 3 R&B v roce 1970). V roce 1969 si jej Rolling Stones vybrali jako hosta pro osmnáct zastávek svého amerického turné. V sedmdesátých letech King nahrával také s dlouholetým přítelem Bobby Blandem, ze spolupráce vzešly třeba Together for the First Time – Live (1974) a Together Again...Live (1976). Stevie Wonder produkoval Kingovu píseň To Know You Is to Love You.

KRÁL BLUES

Turné podnikl King také v Rusku (1979), Jižní Americe (1980) a zahrál i v desítkách věznic. V roce 1981 obdržel za There Must Be a Better World Somewhere cenu Grammy. Další získal v roce 1990 za Live at San Quentin. V roce 1984 byl uveden do Bluesové síně slávy a do Rockové síně slávy o tři roky později. V roce 1990 byl uveden do Skladatelské síně slávy. V roce 1991 otevřel B.B. King's Blues Club v Memphisu, druhý podnik byl otevřen o devět let později v New York City.

V roce 1989 nazpíval When Love Comes to Town s U2 pro jejich album Rattle and Hum. Jeho čtyřdiskový set King of the Blues byl vydán v tom samém roce, začínající singlem Miss Martha King, který odstartoval jeho kariéru.

King se jednou nechal slyšet, že by mohl být velvyslancem blues a od devadesátých let můžeme říci, že se stal ikonou pro tento žánr. V roce 1996 vyšla jeho oceňovaná autobiografie Blues'All Around Me (spoluautorem se stal David Ritz). V roce 2000 obsadilo první místo žebříčku bluesových desek dvojplatinové album Riding With the King (s Ericem Claptonem).

15 CEN GRAMMY

B.B. King získal během svého života prakticky všechna ocenění, která odborná světová hudební scéna nabízí, včetně Grammy za celoživotní přínos v roce 1987, Grammy získal celkem patnáctkrát, poslední za album One King Flavor. Několikrát vystoupil také v České republice, v Praze naposledy v roce 2011 po boku Johna Mayalla. Stal se ikonou americké hudby, stejně jako jeho kytary Gibson Lucille. Typický pro Kingův styl byl vibrato, do něhož rozechvíval kytarové struny levou rukou, a hluboký znělý hlas. "B.B., všichni ostatní mohli zahrát tisíc not a nikdy neříct to, co tys vyjádřil jednou jedinou," napsal Lenny Kravitz.

Cukrovka druhého typu mu byla diagnostikována již před více než dvaceti lety, přesto až do nedávné doby odehrál každý rok na stovku koncertů. B.B. King zemřel 15. května 2015 ve spánku ve svém domě v Las Vegas.

text: Kateřina Nováková, foto: archiv

Příště: americký jazzový bubeník Idris Muhammad