Hudba v trávě aneb Neverending story

Na počátku dvacátého století se ve vykřičené čtvrti Storyville New Orleans narodil Louis „Satchmo“ Armstrong v době, kdy se jazz hrával v bordelech, a to čistě pro pohodovou reprodukční atmošku. Díky dlouhým šichtám si jazzmani brzo uvědomili, že lepším průvodcem pracovním večerem je joint na rozdíl od alkoholu, po kterém se únava dostavuje mnohem dříve. Ještě příjemnějším zjištěním, a to v podstatě pro celý svět, je fakt, že zmíněná záměna stimulantů se velmi příznivě podepsala na samotné kvalitě jazzové muziky a jejím dalším vývoji.

JAKÝ NÁDHERNÝ SVĚT
Samotný Satchmo Armstrong měl hulení hodně rád a považoval marihuanu mnohem více za léčivou rostlinu se spirituálním rozměrem, než za drogu. V roce 1931 byl v USA rasismus namířený proti černochům běžnou součástí života a kriminalizace marihuany byla nástrojem jejich perzekuce, neb o jejich zálibě se vědělo. Když si toho roku na ulici vychutnával Satchmo jointa se svým kamarádem, bubeníkem Vicem Bertonem, načapali je policajti, a to na udání kapelníka konkurenční bandy. Ač byli policajti jeho fanoušci, museli ho kvůli udání sebrat. Satchmo tak strávil v chládku devět dní.

Další oblíbená historka, o které se měl zmínit Satchmův kolega Gordon Anderson (doprovázel ho na trombón), vypráví o společném letu Richarda Nixona a Armstronga z Evropy do USA. Při návratu požádal Armstrong Nixona, aby mu pomohl s kufrem, kde měl trubku. Nixon jako velký fanoušek rád vypomohl, netušil však, že Armstrongovi společně s trubkou přenesl přes kontrolu větší než malé množství kvalitní trávy.

LÉTA ŠEDESÁTÁ, LÉTA ÚRODNÁ
Co se týká kouření trávy, během časů hippies v podstatě zlidovělo, a to zejména mezi mladými. Třeba i proto, že zapálit si jointa byl způsob, jak dávali lidé najevo svůj postoj k (či spíše proti) establishmentu.

Hudební scéna v tomto směru nebyla nijak pozadu. V této souvislosti nelze nezmínit Beatles nebo Rolling Stones. V roce 1964 byli Beatles ještě nezkušení mladíčci, k čemuž se pojí historka ohledně setkání s Bobem Dylanem. Když byla čtyřka z Liverpoolu v New Yorku v rámci prvního amerického turné, Dylan nabídl Ringovi jointa. Ten však neměl ani páru o tom, že ho má nechat kolovat, jak velí etiketa, a vyhulil ho úplně sám. Co bylo dál se dost dobře neví, ale jisté je, že to Ringo přežil, nicméně bubnoval pořád stejně špatně. Od té doby byli Beatles a hlavně Paul McCartney poměrně otevřeně na straně volného užívání trávy. A to i přesto, že je to často dostalo do problému se zákonem.

To Rolling Stones a hlavně jejich kytarista Keth Richards často poznal vězení kvůli mnoha dalším zakázaným radostem, i když za trávu dostal celých dvanáct měsíců. A to jen proto, že si v roce 1967 doma s přáteli svobodně vychutnávali jointy. Tisk se v souvislosti s touto párty rád zmiňoval o nahé zhulené dívce rozvalené na kožešině… Tedy o dívce jménem Marianne Faithfull.

SKUNKADELIC
Koncem 60. let přichází na scénu skupina jednoho z největších inovátorů funky muziky Sly Stona, který inspiraci a vliv marihuany ve své hudbě viděl jako zásadní. Jeho hit I Want To Take You Higher rozšířil oblibu funku i mezi bílé Američany. Podobně vřelý vztah k hulení má vlajkonoš funkové muziky 70. let George Clinton se svými skupinami Parliament a Funkadelic. Ke Clintonovu stylu P-funk se váže teorie, že P je zde ve významu pot, což je jeden z mnoha anglických výrazů pro trávu.

Clinton si na albu Chocolate City vytvořil svůj svět, kde jako prezident vládne Muhammad Ali, první dámou je Aretha Franklin a ministrem výtvarných umění je Stevie Wonder. Co dodat.

RASTA FIDLI
Na konci 60. let to kvasilo také na karibské Jamajce. Nejvýraznější hudební zjevení představovala skupina Wailers Boba Marleyho a Petera Toshe. Oba pánové představují dodnes hrdiny reggae hudby a oba během svého života bojovali za svobodné právo člověka pěstovat a kouřit marihuanu. Kvůli jejich politické angažovanosti se jejich rivalové pokusili oba zabít, v případě Toshe bohužel úspěšně.

Díky těmto jamaiským muzikantům mělo tehdejší reggae větší spirituální náboj, nicméně po jejich smrti a zaplavení Jamajky kokainem počátkem 80. let se duchovní rozměr reggae dostal někam jinam.

KOKAINOVÁ PAUZA
Ani punk ani disco koncem 70. let nebyly pro trávu dobrým partnerem a totéž platí pro osmdesátá léta. Né, že by se nehulilo, ale do módy se dostal kokain, který trávu odsunul na vedlejší kolej. Koks ani žádná jiná droga ale nikdy nedokázaly inspirovat hudební svět tak jako marihuana.

FLASHBACK
Velký návrat trávy na scénu nastal na přelomu 80. a 90. let díky rozvoji elektronické taneční hudby a všech jejích odnoží. Techno a trance scéna se obohatila o chill outy, kam se chodí odpočívat po dlouhých extaltických tancích a jako výborný doprovod k pomalé odpočinkové hudbě dostala prostor opět tráva, která se navíc hodí k závěrečné fázi působení extáze.

Užší spojení trávy a taneční elektroniky zaznamenává např. album Hempton Manor projektu Shamen. Nejvýraznější příklady symbiózy marihuany s novodobou hudbou představuje trip hop (Massive Attack, Portishead, Tricky), dub (Zion Train) nebo drum´n´bass (Ganja Kru)…

ZELENÝ LIST
S neutuchající oblibou hip hopu, který je často hodně zelený, a stále větším množstvím veřejných diskusí o tom, zda vlády evropských zemí nebudou trávu přece jen postupně legalizovat, logicky trvá i zájem o hulení. „Češi jsou rekordmany v kouření marihuany,“ uvedly v roce 2007 Lidové noviny. „V užívání marihuany se Češi dostali na absolutní špičku žebříčku 25 států Evropské unie a navíc Norska, Bulharska, Rumunska a Turecka. Mezi patnáctiletými dětmi má podle této zprávy za sebou zkušenost s konopím 44 procent studentů, což znamená spolu se Španělskem (41 procent) jasné evropské vedení.“ Budoucnost je zelená…

ZHULENÍ BROUCI A KRÁLOVNA
V roce 1965 byli Beatles pozváni do Buckinghamského paláce, aby se v oficiální rezidenci královny Alžběty zúčastnili svého čestného vyznamenání MBE – členství řádu britského impéria. John Lennon později přiznal, že byli všichni dost nervózní, především díky luxusnímu prostředí a faktu, že budou v blízkosti samotného jejího veličenstva. A tak se to stalo. Čtyři výtečníci si v královském paláci odskočili na toalety a vyhulili špeka, aby ze sebe setřásli trému. Konzervativní část britské veřejnosti poté nevěděla, má-li se vztekat kvůli faktu, že vůbec dostali tak vážné ocenění, nebo si rvát vlasy, že už se hulí i na královském dvoře.

JAK ZÁKON KÁŽE
Marihuana byla v USA zakázána v roce 1937 také díky přičinění jistého pána Anslingera, který zašel dokonce tak daleko, že zaúkoloval většinu manažerů černých jazzmanů, aby si všímali, zda jejich svěřenci hulí, a aby mu to hlásili a pomohli tak s přípravou na velký zátah. Od plánovaného pogromu na jazzmany se nakonec upustilo poté, co v roce 1948 Anslinger předstoupil před parlamentní komisi a žádal větší finance pro svůj boj, který opentlil primitivní nenávistnou kritikou. Díky tisku se jeho vystoupení dočkalo masivních protestů americké veřejnosti a zároveň podpory pro jazzmany.

Bohužel různé formy šikany za držení trávy jsou stále realitou a to i v naší zemi. Naši potičtí představitelé dokonce posunuli celý problém do groteskní podoby tím, že v roce 2002 umožnili schválení novely protidrogového zákona, který označuje zmínku o drogách v hudbě i jiných uměleckých dílech jako možnou propagaci, která má být od této chvíle trestná. Úsměvná byla reakce Jiřího X. Doležala, Jima Čerta a dalších dvou desítek intelektuálů a muzikantů, kteří šli demonstrativně udat sebe sama. DJ Tráva se pak přišel udat dokonce za používání nelegálního pseudonymu. REPORT na to tehdy zareagoval kompilací Umění proti cenzuře.

KONTAMINACE HUDBY
Výčet všech písní, ve kterých je zmínka o hulení v pozitivním smyslu, je tak velký, že by se sem všechny nevešly. Zde máte dvacítku exemplárních případů:
Muggles – Louis Armstrong
Texas Tea Party – Benny Goodman & his Orchestra
When I Get Low, I Get High – Ella Fitzgerald
Don't Bogart Me – Fraternity of Man (také ve filmu Easy Rider a v korektnějším podání Pavla Bobka)
Rainy Day Women – Bob Dylan
Got To Get You Into My Life – Beatles
I Like Marijuana – David Peel & The Lower East Side
Kaya – Bob Marley
Legalize It – Peter Tosh
Sweet Leaf – Black Sabbath
Smoke Cheeba – Beastie Boys
Can I Get A Hit – Cypress Hill
Because I Got High – Afroman
Somethin' Stinks and I Want Some – George Clinton
Buzz Feeling – UB 40
Mary Jane – Alanis Morisete
Hydroponic – 311
Third Eye – Tool
Dubby Joint – Fatboy Slim
Lebanese Blonde – Thievery Corporation

text Tomáš Nawar foto SONY BMG, EMI, Petr Auterský, archiv