TOP 5 pondělních songů

Bangles: Manic Monday
Najdou se ovšem i tací, kteří v neděli prožili něco tak kvalitního, že ještě v pondělí touží po tom, aby se vrátil čas. Patří mezi ně i rockový všudybyl a všudybud, známý jako Prince. Mistr se jednoho pondělního rána probudil a začal si drnkat: Další šílený pondělí, kéž by byla neděle. Tak nějak vznikl jeden z největších hitů druhé poloviny 80. let, Manic Monday.
Písničku Prince nabídnul dívčímu triu The Bangles, které pracovalo na druhém albu. To vyšlo v roce 1986 a jmenovalo se Different Light. Deska už dávno zapadla – Manic Monday se však hraje dodnes, čímž osazenstvu dnes opět funkční formace pohříchu leze na nervy. Z tantiém děvčata neviděla a nikdy neuvidí ani floka. Song, který v textu odkazuje mimo jiné na předčasně zemřelou hvězdu němého filmu Rudolpha Valentina, se nikdy nestal hitparádovou jedničkou. Manické pondělí bylo nejlépe stříbrné, zato se v hitparádách drželo dlouho, předlouho. V playlistech středněproudých rádií v těchto dnech slaví šestadvacátiny. Pokud stojíte o opravdu pikantní cover, Leningrad Cowboys se Manic Monday ujali na desce Zombie Paradise.

Mamas and Papas: Monday Monday
Na tuhle píseň nutně muselo dojít. Kapelník kalifornského kvarteta John Philips napsal Monday Monday někdy v roce 1965, o rok později se píseň dostala na album If You Can´t Believe Your Eyes And Ears a ještě v tom samém roce stanula jako první píseň Mamas and Papas na nejvyšší příčce americké hitparády. Jako první – a poslední. Kapelu trochu nespravedlivě převálcovala vlna kapel, které se v roce 1966 nadechovaly k největším úspěchům. Rok po Monday Monday se na vrcholu hitparády střídalo beatlovské All You Need Is Love s Light My Fire od The Doors.
V roce 1967 Mamas and Papas za Monday Monday získali cenu Grammy. Co ocenil málokdo, je skutečnost, že klasicky školený hudebník Philips svůj největší hit vystavěl na mollové chromatice, známé jako neapolský akord. Stejně jako postava Cass Elliotové je to celé taková barokní záležitost.
O kvalitě písní obvykle nejlíp vypovídá, kdo ji zařadí do svého repertoáru. Monday Monday ještě v roce 1966 na desky natočilo šest dalších umělců. První byla Petula Clark, po ní Neil Diamond...
Song, ve kterém se čtyřhlas obtáčí okolo polozapomenutého vynálezu neapolských hudebních mistrů, vstoupil do stop své slávy ještě v roce svého zrození a takových není mnoho.

Bee Gees: Monday´s Rain
Když už jsme u těch vícehlasů, nedá mi to. Nevím, co v roce 1966 umělcům pondělí provedlo, každopádně se dostalo nejen na desku Mamin a Tatíků, ale otevřelo i album Spicks and Specks v Austrálii usazených bratří Gibbových.
Pondělní déšť je v repertoáru tria do maximální míry neobvyklým zjevem. Neobvyklým až do té míry, že ačkoliv měla píseň vyjít jako A strana singlu, nikdy k tomu nedošlo. Robin Gibb v Monday´s Rain totiž nechal svou pověstnou fistuli opřenou v koutě studia a zapěl, jak mu hlasivky narostly.
Kdo nevěří, ať tam běží: Bee Gees se nemuseli přelaďovat do tóniny sboru kastrátů a přesto jim to znělo dobře. Možná je škoda, že to nezkoušeli častěji. A pohříchu – už nikdy to nevyzkouší. Smrt se čerta stará o to, že bychom si od Bee Gees třeba ještě něco poslechli.



Duran Duran - New Moon On Monday
K pondělku se v své tvrobě neváhali vyjádřit i zarytí novoromantici Duran Duran. Jejich New Moon On Monday už brzy bude 30 let. Vrcholu s tímto hitem v roce 1983 Duran Duran sice nedosáhli, singl se však objevoval v první desítce jak na britských ostrovech, tak za oceánem v Americe. Nijak zvlášť zajímavý ale asi nepřišel Australanům, kteří ho sestřelili na 48. místo.
Hit se dočkal i klipu, který měl být původně celkem skromný, režisérovi Brianu Grantovi ale tak nějak trošičku ujela ruka a stvořil rovnou krátký film - původní verze klipu má 17 minut. Do televizí se ale dostala samozřejmě kratší verze. Pro Duran Duran je to nakonec jeden z jejich nejoblíbenějších klipů. A také jedna z mála příležitostí vidět klávesáka Nicka Rhodese tančit.

Boomtown Rats: I Don't Like Mondays
Bob Geldof si jednoho dne před 33 lety přečetl zprávu o americké školačce, která zdánlivě bezdůvodně začala střílet do svých spolužáků – to je ve Spojených státech pohříchu dost obvyklá středoškolská zábava. Zdánlivě bezdůvodně... jako by se cokoliv mohlo stát bezdůvodně!
„Nemám ráda pondělky," řekla ta dívka vyšetřovatelům.
Já zase nemám rád Boba Geldofa. Nemám k tomu žádný obzvláštní důvod kromě toho, že mi tak nějak lezou krkem rockoví Mesiášové. A Geldof je dokonalá ukázka tohoto fenoménu. Po I Don't Like Mondays, která se v roce 1979 na měsíc stala jedničkou v britské hitparádě, už nikdy nenapsal nic, co by stálo za to.
Je úctyhodné, že Geldof stál u zrodu charitativních megaakcí Live Aid v roce 1985 i Live8 a hlavní role v The Wall mu sedla jako ulitá. Méně úctyhodné jsou drastické telefonáty, kterými Geldof obšťastňoval přítele své bývalé manželky. Po jednom takovém rozhovoru se ten muž napral drogami, přivázal opasek ke klice v hotelovém pokoji a jeho druhý konec si omotal okolo krku; tak ho ráno našli. Jmenoval se Michael Hutchence.
Jak říkám: Nemám Boba Geldofa rád. Ale to nemění nic na tom, že I Don't Like Mondays nelze vynechat z hitparády pondělních písní. Škoda, že končíme trochu trpce. Snad to v úterý bude lepší.



text: Ondřej Fér