LIVE: Breakdance versus Johann Sebastian Bach. Famózní!

RED BULL FLYING BACH
Karlínské divadlo, Praha
29. 10. - 31. 10. 2012

Tři večery po sobě se v Karlínském divadle slučovalo neslučitelné: barokní hudba v podobě Bachova Dobře temperovaného klavíru a moderní tanec zvaný breakdance. Potkaly se tu trendy tenisky a tepláky s tři století starou klavírní partiturou. Na jedné straně mladí energičtí tanečníci, které jen pramálo zajímají noty a o Bachovi slyšeli kdysi dávno na základní škole. Na straně druhé operní dirigent a klavírní mistr v jedné osobě, jenž ani o píď nechce slevit z uměleckých výzev a posvátnosti, které představuje Bachovo dílo. Úkol zněl tedy jasně - spojit dva slovníky, dva způsoby uvažování. Tanečníci museli pochopit noty, klavírní mistr způsob vnímání světa hlavou vzhůru.

Během večera se střídaly dvě polohy: jednak umělecká, tedy ono propojení piana (případně cembala) s breakdance, a druhá tradiční, tedy tanec na elektronický hudební podklad, na nějž jsou breakdancoví tanečníci zvyklí z tělocvičen. Zatímco piano dodalo vystoupení onen klíčový punc jedinečnosti, reprodukované zlámané beaty jej okořenili větší dynamikou a diváci si mohli snadněji utvořit představu, jak tato taneční disciplína vypadá ve své syrové podobě.

















Otočky na hlavě a další kouzlení s lidským tělem často popíralo veškeré fyzikální zákony. Zatímco tanečníkovo srdce pracuje rychlostí kolem 170 tepů za minutu, otočí se ve dvaceti vteřinách padesátkrát kolem svojí osy. Na hlavě! Jiný poskakuje po rukou, (případně jen po jedné) a střídá jej další, který po přemetu dopadne efektivně na bok, prohnutý jako kočka. Akrobatické kreace střídá i tradičnější a umírněnější forma tance. Ostatně ne náhodou zlikvidují Flying Steps 40 párů tenisek za rok. A pokud se na čtvercovém tanečním plácku sejde víc tanečníků najednou, ať už v synchronizované formaci či v samostatných figurách, je parádní dílo dokonáno.

Odvážný experiment měl na rozdíl od klasických breakdance "battlů" ještě další podstatný rozměr. Vedle akrobatických figur jako jsou headspiny, freezy nebo přemety, zapojili účinkující v několika vtipných etudách také své herecké dovednosti. Kromě toho zbyl v malých  "oddechových" pauzách prostor také pro jednoduchou grafickou vizualizaci. Sedmdesátiminutové vystoupení tak dokázalo propojit tanec, hudbu, grafiku i divadlo do jednoho strhujícího celku.






























Vyprodané Karlínské divadlo bouří. Sedm tanečníků a jedna tanečnice postávají v neformálním hloučku, občas se poplácají po zádech a spokojeně se usmívají. Pro tento večer už mají "odpracováno", avšak postupně se ještě jeden po druhém vystřídají před publikem a přidávají další a další dechberoucí figury. Když se pak společně naposledy pokloní, většina hlediště stojí. Na tyto tři večery se bude vzpomínat ještě dlouho.



text: Petr Adámek, foto: Red Bull Flying Bach