Kde se vzala, tu se vzala, tuzemská kapela Nanosféra. Hovoří se o ní jako o slibné, nadějné a budoucí hvězdě. Takových, o kterých se něco podobného říkalo, už tady bylo tolik, že je téměř zbytečné se těmito nadějemi nechat vykolejit.
OBJEV: Nanosféra aneb když pop není nadávka (1/2013)
Nanosféru tvoří pětice Žanet "Žába" Vargová, Tomáš Richter, Adam Krúpa, Lukáš Dvořáček a Petr JuskoV Česku se totiž jako o mladé a nadějné kapele mluví třeba proto, že to o sobě rády tvrdí ony samy, přestože je věkový průměr 35 let, a aniž by to o nich prohlásila relevantní třetí strana. Nanosféra je ale jiný případ. Je to skupina muzikantů působící trošku vyjukaným dojmem, kterým se povedlo nahrát pár hezkých písniček a najednou se o nich začalo mluvit. Chlapci v kapele měli velké štěstí, že našli zpěvačku Žanetu, která má to slavné "něco", co sice neumíme definovat, ale je to hřivna, bez které se žádná pořádná frontmanka neobejde.
Song Zimní večery vás dostane na první dobrou. Tah na bránu, současný zvuk a sex-appeal hlasu 120%! Nanosféra jde do popu v tom nejryzejším slova smyslu. Rádiový potenciál vysoký, hit jako prase. V době, kdy se mezi mladými a nadějnými kapelami hraje nikdy a nikým nevypsaná soutěž o to, kdo bude alternativnější a víc cool je nesmírně sympatické, že se Nanosféra ani zbla nestydí ukázat svojí hudbu jako tu čistě popovou. Pop není sprosté slovo. Akorát pražští hisptři se ho snaží udělat sprostým, čímž však bohužel udělali sprosté slovo z "alternativní".
K aktuálnímu klipu Zimní večery není moc co říct. Kapela hraje v kostele. Chvíli sedí, chvíli stojí. Pointa nepřijde. Takzvaný "hrací klip". Když to není vyloženě hnusně natočený, tak se tím nedá moc zkazit. Naprosto zbytečný je ale od půlky přidaný efekt sněžení. Jasně, písnička se jmenuje Zimní večery, ale tohle jako vážně? Druhou zarážející věcí je, že takhle dobrá kapela, která napíše takhle dobrou písničku (až na zbytečný zvedáček v posledním refrénu), používá hnusné nástroje, nota bene v klipu, kde není celou dobu vidět nic jiného, než kapela hrající na nástroje. Zjevně v Česku existuje mezi basáky interní soutěž o to, kdo bude mít nejhnusnější zakázkově dělanou basu (tzv. dělanku). Škoda.
Stručně shrnuto: koukejte jít v pondělí 11.2. do Roxy na Nanosféru. Je potřeba podpořit dobrý kapely dřív, než se na to všechny vy*erou. Jo a je to zadarmo, čecháčci!
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím
OBJEV: Nanosféra aneb když pop není nadávka (1/2013)
Nanosféru tvoří pětice Žanet "Žába" Vargová, Tomáš Richter, Adam Krúpa, Lukáš Dvořáček a Petr JuskoV Česku se totiž jako o mladé a nadějné kapele mluví třeba proto, že to o sobě rády tvrdí ony samy, přestože je věkový průměr 35 let, a aniž by to o nich prohlásila relevantní třetí strana. Nanosféra je ale jiný případ. Je to skupina muzikantů působící trošku vyjukaným dojmem, kterým se povedlo nahrát pár hezkých písniček a najednou se o nich začalo mluvit. Chlapci v kapele měli velké štěstí, že našli zpěvačku Žanetu, která má to slavné "něco", co sice neumíme definovat, ale je to hřivna, bez které se žádná pořádná frontmanka neobejde.
