Žebříkání: Co plánují Kryštof, UDG, Imodium nebo Anna K

1. Vzpomeneš si na moment, kdy jsi byl/a poprvé požádán/a o autogram?

2. Jaký máš pocit při vstupu na pódium?

3. Čím se budeš profesně zabývat letos?

Richard Krajčo (Kryštof)
1. To ne, ale vzpomínám na moment, kdy přede mě poprvé někdo položil celý sešit polepený asi stovkou mých fotek. Podzim 2001. Hustý zážitek. Potěšilo mě to a zároveň z toho mrazilo.
2. Vždy jsem trochu nervózní, ale stačí pár taktů, první "společný refrén", jiskry v očích pode mnou a vše je pryč. Pak už jen radost, že si někdo ty písně, co jsme složili v garáži, v obýváku, někde na hotelu, zpívá s námi a má je rád.
3. Letos budeme hlavně hrát a zase skládat když to půjde. Občas si odskočím do Národního divadla odehrát Figara nebo Richarda III., občas do Ungeltu na Deštivé dny, v listopadu se těším na premiéru filmu Křídla vánoc, který jsem natáčel s Vicou Kerekes, ale prim bude hrát kapela, festivaly a na podzim po letech zase naše oblíbené kluby.

Klára Vytisková (Toxique)
1. Upřímně řečeno si to nepamatuju. Ale já hrozně škrábu a nikdy jsem moc nevěděla, jak se mám podepisovat, takže určitě jsem byla nervózní, co tam mám kurva napsat. Pak jsem si vymyslela podpis, kde je takovej panáček a tím jsem trošku zamaskovala, že neumím moc psát. Ale vím, že první podpis, kterej jsem kdy dostala, byl od Anny K. Natáčela u mých rodičů ve mlejně klip a tam se mi podepsala.
2. Je to hrozně složitý. Pokud vstupuju na pódium s Toxique, tak si připadám hrozně komfortně, protože za sebou mám ty kluky a mám pocit, že mám strašně dobrý zázemí. Pokud vstupuju na pódium sama, což se mi nestává zas až tak často, tak jsem o dost nervóznější, protože nejsem zvyklá nemít nikoho za sebou. A pokud vstupuju na pódium s Tomášem Hanákem, což je třeba konkrétně na Žebříku, tak to je taky pocit absolutní jistoty, protože Tomáš je brilantní opora.
3. Já jsem se rozhodla, že budu naplno šlapat do svýho projektu Klára. Teď dělám ve studiu na písničkách, v půlce dubna chci natočit první singl. Až bude deska hotová, teprve začnu sestavovat kapelu. Na jaře pojedu turné s dívčí kapelou, tak sháním holky, který umějí hrát na nástroje. Takže tímto přes iREPORT vyzývám všechny holky, který hrajou na nástroje a chtěly by se mnou jet na turné, aby mi daly vědět a uvidíme.

Tomáš Hanák
1. Ne. Ale vybavím si mnoho situací, kdy jsem byl osloven: "Pane Vávro, mohl byste se mi podepsat?" A David Vávra zná zase situace, kdy je žádán: "Pane Hanák, mohl byste se mi podepsat?" Ani jeden netušíme, z jakých důvodů jsme zaměňováni, ale už jsme se naučili podepisovat se jeden za druhého - proč někomu kazit radost?
2. Zaplaťpámbu, že už končí čekání a že už tam konečně jdu - a tam děj se Vůle Boží.
3. Už několik let zachraňuji staré nádraží a nic jiného mě teď moc nezajímá. Ale v dubnu si zazpívám s Tata Bojs a pak snad i s Monkey Business, což mě těší. Naopak jediné, co mě mrzí, že s Frankem Sinatrou už to nestihnu...

Anna K
1. Bylo mi tak osm, což je zhruba před čtyřiceti lety, ale k tomu konkrétnímu momentu už moje paměť nesahá.
2. Extáze, krása, jsem nadšená. Já jsem exhibicionista a milovník hudby a živých vystoupení. Od zmíněných osmi let exhibuju na pódiích, to je můj život, to je sen. Je jasný, že jsou chvíle, kdy se úplně necítím a říkám si "dneska to nedám", ale pak jsou chvíle - teď to možná zní jako klišé - že i když úplně umírám, tak mě to úplně načutne. Pro mě je živý hraní úplně nejvíc, proto to dělám, ne abych byla v televizi nebo přebírala ceny, ale abych se dobíjela. Vlastně lidi trošku zneužívám.
3. Připravuju krásný akustický turné, budu mít koncert ve velký Lucerně a asi deset koncertů po různých divadlech. Já vlastně dlouho hraju jenom pro stojící publikum, protože hrneme kluby a kulturáky, takže se teď těším, že se to trošku zklidní a bude to akustický.

Petr Vrzák (UDG)
1. Nevzpomínám, protože už je to dlouhá doba. Ale určitě to bylo jako s prvním sexem - trapný, ale člověk je rád, že to přišlo.
2. Je to rozhodně uvolnění. Nemám rád čekání před koncertem. Dokonce ani nejím, protože mi pak adrenalin pěkně rozhází žaludek. Při vstupu na podium to ze mne všechno spadne a pokud není problém s technikou, začnu si koncert konečně užívat.
3. Skládáním nových písní, vystupováním na koncertech, do toho přijde určitě nějaký klip apod. Pokud to vyjde, rád bych letos zkusil také nabídnout fanouškům něco na co nejsou od nás tolik zvyklí. Protože jsem pověrčivý, nebudu o tom mluvit, abych to nezakřiknul

Boris Carloff
1. Asi se svou první kapelou těsně po skončení gymplu. A bylo to od spolužaček :)
2. To kdybych věděl.
3. Dodělal jsem právě výborné album We on the Moon, Olivera Mc Gillicka a pracuji na svých nových věcech.

Ladislav Angelovič (The Tap Tap)
1. To si teda rozhodně nevybavuju.
2. Ze začátku hlavně stres. Trému mám do dneška, ale postupně se to vždycky rozjede a od půlky koncertu už se uvolním a pak si to jenom užívám.
3. Čeká nás toho hodně, určitě to teď nedám všechno. Moc se těším na Pražský jaro. Plánujeme různý další akce a možná pojedeme i do Ameriky.

Jan Kunze (Kofe-in)
1. To už bylo hodně dávno, takže si to nepamatuji. Pravděpodobně ještě, když jsem hrál s kapelou, která předcházela Kofe-in.
2. Na pódium chodím jako poslední a někdy mě napadá: „Jak jsem se tady vlastně vzal?" Když je plný sál a publikum rozjeté, tak se těším na tu energii a na muziku. A když se stane, že je lidí míň, tak bývám víc nervozní, protože se pak atmosféra koncertu buduje pomaleji. Ale i to někdy neplatí. Vždycky je to o lidech a o pocitu.
3. S Kofe-in budeme natáčet třetí desku, kterou bude produkovat Armin Effenberger z Cartonnage. Dál pracuju ještě na jednom hudebním projektu, který bude z úplně z jiného soudku. Víc garage, víc kytar, žádná elektronika. I na něm spolupracuju se skvělýma lidma.Co se týče klubu ART a galerie, budu se dál snažit o zajímavou širokospektrální dramaturgii. Tak, aby se bavili lidi všemožných kulturních preferencí. S Terezií Kovalovou chystáme zhudebnění některých mých literárních textů.

Thom (Imodium)
1. Myslím, že si to pamatuju naprosto přesně, bylo to už někdy v roce 2000, kdy sotva existovalo nějaké Imodium. Absolvovali jsme několik nesmělých vystoupení v rámci jakýchsi zájmových kroužků. Bylo nám cca 13 let a na základní škole jsme měli (především z řad spolužaček) velkou podporu. Podpis byl po každém vystoupení samozřejmostí! :)
2. Zdravá tréma je součást každého příchodu na jakékoliv podium a akci. Považuju ji za nutnost, pokud by tréma neproběhla, myslím, že by to nebyl dobrý koncert. A pak už jen okolnosti, někdy se vyloženě třesete a těšíte, někdy jdete na podium s hlavou plnou starostí. Co je ještě neměnné, je respekt z publika. Ať je, jaké je.
3. Nevím zda profesně je to pravé slovo, ale celý rok 2013 pro mě bude ve znamení nového alba Imodia. Cítím, že nám dá zabrat mnohem víc než všechny předešlé, ačkoliv si teď uvědomuju, že to říkám u každé naší desky!:)

Adam Vopička (Calm Season)
1. Bylo to někdy v roce 2007, měl jsem tenkrát kapelu Big Cheese a přiběhnul za mnou kluk, co vypadal jako Kurt Cobain když chodil na základku, a s lihovkou v ruce na mě pořvával, ať se mu podepíšu na ruku.
2. Záleží na tom, o jakou jde akci. Když je to tvůj koncert a tvoje publikum, je to vždycky lepší. Víc si věříš a spíš než tréma se objevuje pocit stresu, že se třeba pokazí něco technicky. Když ale hraješ na fesťáku nebo jako support jiný kapely.. Je to často těžký, protože hned v prvním songu musíš zaujmout spoustu lidí, který ti to nedaj zadarmo.
3. Už několik let nedělám nic jinýho než hudbu a video, což mě dělá maximáně šťastným Letos to nebude jinak. Takže nahrávaní, točení, střih a spousta jinejch kreativních činností!

Richard Von A Banquet (A Banquet)
1. To si nevzpomenu, ale pamatuju si, když mě poprvé (a naposledy) někdo poznal na ulici. Bylo to pozdě v noci, byl jsem na cestě z Rock Café a velice vehementně jsem se opíral o jízdní řády na zastávce tramvají na Václaváku, protože jinak bych dost možná upad. Přistoupila dívka a zeptala se mě, jestli to jsem já - bubeník z té kapely. Ani jsem se na ni nepodíval, odpověděl jsem: "Je to možný" a zdrhnul jsem do tramvaje, abych neprozradil ještě víc svůj stav. Musel jsem udělat parádní dojem.
2. Pocit takovýho zvláštního vzrušení. Jako bych měl mít s každou holkou, co tam přišla, první rande.
3. Zatím žádnou "pořádnou" profesi nemám. S klukama se budeme samozřejmě zabývat kapelou, chystáme toho docela dost, tak uvidíme.

text: Petr Adámek, Daniel Folprecht