PROFIL: Leonard Cohen, básník lidských smutků a radostí

Vydáno 02.05.2013 | autor: redakce

Je považován za jednoho z nejvlivnějších písničkářů vůbec. Leonard Cohen, jenž přijede 21. července do O2 Areny, však není jen zpěvák a muzikant. Jaké jsou tedy tváře tohoto osmasedmdesátiletého umělce? 

PROFIL: Leonard Cohen, básník lidských smutků a radostí PROFIL: Leonard Cohen, básník lidských smutků a radostí

lc sy3366524 res


























Ten, který se bouří a miluje


Zpěvák Leonard Norman Cohen, majitel jednoho z nejcharismatičtějších hlasů hudební historie, a člověk, jemuž se poštěstilo být už za svého života neochvějnou legendou folku, pochází z kanadského Montrealu. Jeho postavení ve světě hudby by se dalo přirovnat k Bobu Dylanovi nebo – s trochou nadsázky – Lou Reedovi. Narodil se rok před Elvisem Presleym a pohyboval se už v uměleckých kruzích okolo Factory Andyho Warhola. Jeho sólový debut Songs of Leonard Cohen, kde se mimochodem objevily jeho dodnes největší hity, vzbudil pozdvižení, držel se na vrcholcích žebříčků, lámal rekordy v popularitě a stal se ihned vděčným materiálem pro nespočet coverů. Nejčastěji předělávanou skladbou je nepochybně Suzanne, jíž si od roku 1967 vystřihlo neuvěřitelné množství interpretů od Nicka Cavea po Petera Gabriela.





Leonard Cohen má na kontě celkem dvanáct studiových nahrávek a mezi nimi se sem tam objevila nějaká ta kompilace nebo výběrovka. Během své kariéry Cohen neustále progresivně obohacuje svůj zvuk - písně komornějšího ladění získávají košatější aranže a umělec spolupracuje s různými doprovodnými muzikanty a zapojuje do projevu nové nástroje - cikánské housle, mandolínu a další. Díky tomu se nestává monotónním zpěvákem, což je v daném žánru úctyhodné, dokáže držet krok a je (vkusně) otevřený inspiracím a vlivům. Videoklipovou tvorbu umělec sice potlačuje, o to větší důraz je u něj vždy kladen na propracovaná živá vystoupení.

Osobnost plnou rozporů z Leonarda Cohena udělala v očích médií i publika především často kontroverzní tematika jeho písní. The Partisan inspirovalo polské hnutí Solidarita, Everybody Knows pokřivené vztahy během rozšíření povědomí o AIDS, v jiných písních přímo adaptuje a cituje biblický text a v neposlední řadě si troufá na nezidealizovaná svědectví o depresích, sebepoškozování a sebevražedných sklonech. Sám jako člověk a umělec je opředen mýty a kromě bizarního pobytu v buddhistickém klášteře se nevyhnul ani vztahovým skandálům nebo soudním sporům.





Ten, který čeká na zázrak

Leonard Cohen se jako takto proslavená a obdivovaná osobnost logicky zapsal i do dějin filmové hudby. Jako první každého přirozeně napadne jeho píseň Hallelujah. Ta se v rozmanitých verzích - převážně covervezích - a úpravách objevila například v pohádkovém Shrekovi, komiksových Watchmen, nezávislém Sugar, hvězdně obsazeném Obchodníkovi se smrtí nebo životopisném Basquitovi. Číhá na nás ale i v pěveckých soutěžích, pořadech a seriálech a občas vybafne i z ukázek nebo reklam.

 

 

Za nejzajímavější bod dotyku Cohena s filmem si přitom troufáme označit jeho podíl na Takových normálních zabijácích Olivera Stonea, nekompromisní popkulturně-thrillerové podívané. Tento soundtrack je koncipován (podobně jako film samotný) jako zvuková a žánrová koláž. Vedle Waiting for Miracle Leonarda Cohena, teskného lamentu s hořkou pachutí propachtěného života, jeho nezvratné konečnosti a zároveň nekonečné marnosti, se tu objevili elektroničtí Nine Inch Nails, rockoví Jane's Addiction, nespoutaná Patti Smith nebo uhlazený Prince. Dokonce i Budapešťská filharmonie nebo Dr. Dre.

O Leonardu Cohenovi vzniklo celkem sedm dokumentárních filmů, většina z nich je u nás (snad až na snímek I'm Your Men Liana Lunsona z roku 2005) prakticky neznámá. Přitom zajímavé jsou i například dokumenty Bird on the Wire (ne, nemyslíme Ptáka na drátě s Melem Gibsonem) z roku 1974 nebo Songs from the life of Leonard Cohen z roku 1988. Vedle toho existuje nesčetná řada záznamů koncertů, zákulisních záběrů, rozhovorů, okének v dokumentech o poezii nebo jiných interpretech nebo dokonce herecké štěky v seriálech a filmech.

Ten, co svázal květiny Hitlerovi

V roce 2011 dostal Leonard Cohen španělskou cenu Prince of Asturias Award. Ano, to není žádné hudební ocenění - získal ji totiž za svou literární tvorbu. Posluchače znalé propracovaných a nápaditých textů jeho písní taková informace asi nezarazí – poezie má k hudbě velmi blízko a renesanční člověk jako je Leonard Cohen se vrhl na obě pole. Asi nejpozitivnější ohlasy zaznamenal výbor z básní a písní Hudba neznámého (Stranger Music), z šedesátých let stojí za přečtení sbírka Květiny pro Hitlera (Flowers for Hitler) a z posledních let Kniha toužení (Book of Longing). Celkem vyšlo třináct různých knih jeho poezie a písňových textů.

 

 

Leonard Cohen se zásadněji odlišil od své písňové tvorby svými prozaickými díly - a oba jeho romány jsou rovněž k dostání v českém překladu. První román Oblíbená hra z roku 1963 je protkán silně autobiografickými prvky a sleduje příběh mladíka, který si hledá svou cestu k umělecké tvorbě. A ta je jak jinak než trnitá. Román je seskládán ze střípků příběhů jako mozaika a neotřele se pouští do odvážných témat. O tři roky později Cohen napsal - a tím i svou romanopiseckou dráhu údajně uzavřel - Nádherné poražené (Beautiful Losers), velmi bizarní knihu, jejíž jedna dějová linie vypráví osudy čirokézké samomučednice ze 17. století. Experimentuje zde s technikami vyprávění a výstavbou textu. Sex, mystika, drogy, technika - to vše je symbolisticky seskládáno na stránky jedné výstřední knihy.

Ten, o němž to všichni ví...

Mezi nejvyšší hudební ocenění, která si Leonard Cohen doposud vysloužil, patří zařazení do americké Rock and Roll Hall of Fame a do Canadian Hall of Fame a Canadian Songwriters Hall of Fame. V Kanadě se mu dostalo i pocty v podobě Řádu - Order of Canada. Může se pochlubit cenami Grammy, přičemž i tou za celoživotní přínos. Jeho píseň ve westernu McCabe & Mrs. Miller ovlivnila budoucí název kapely Sisters of Mercy. Jmenovitě je zmíněm v textu Pennyroal Tea kapely Nirvana. Tribute alb vyšlo hned několik - poctu složili např. R.E.M., Pixies, Suzanne Vega, Martin Gore, Sting, Tori Amos či Elton John...

 

 

Leonard Cohen co nevidět dovrší osmdesátku, stále je ale hudebně aktivní a vydává nová alba, naposledy to bylo v roce 2012 kladně přijaté Old Ideas, díky němuž se stal nejstarším umělcem, který se dostal na první příčky žebříčků. I Leonardův syn Adam Cohen se věnuje zpěvu a snaží se přiblížit poetice tvorby svého otce, i když poněkud unylým a sterilním způsobem. Jeho muzika totiž postrádá cohenovské srdce a duši a z porovnání (které se hlavně kvůli stylové podobnosti jeho tvorby nabízí) vychází jako pouhý odvar.

 

 

Leonard Cohen je v hudební historii velkou kapitolou - a je to kapitola sama pro sebe. A sečteno a podtrženo: právě píseň Everybody Knows vyjadřuje všechno to Cohenovo všeobjímající zjištění o lidech, citech, světě... Shrnutí tíh i lehkostí kolektivního (ne)vědomí. A i když už o nich všichni víme, stejně si to rádi necháme zrekapitulovat v červenci na pražském vystoupení v rámci The Old Ideas Tour. Jak příhodný a zavádějící název v jednom.

text: Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}


leonard cohen1 TOP

 

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít