TOP 10 nejlepších trip hopových songů

Portishead zažijí 19. června českou premiéru

10. Speaker Pimps - Tesko Suicide

Než se z Chrise Cornera stal magický IAMX, "zahazoval se" se Sneaker Pimps, představiteli nejvíc sexy ostrovního trip hopu. Ještě před Cornerem stála v čele Sneaker Pimps Kelli Ali a právě s ní za mikrofonem byla hudba Sneaker Pimps ukázkovým příkladem tohoto osobitého žánru. S Kelli vydali Speaker Pimps velmi úspěšnou desku Becoming X, následovaly neméně zajímavé počiny jako Splinter nebo Bloodsport.

• RECENZE: Kolovrátek IAMX začíná drhnout

9. Boards of Canada - Roygbiv

I když se Boards of Canada, jimž právě vychází velmi očekávaná novinka, věnují hlavně elektronické hudbě vycházející z původních a dnes již hodně starých nástrojů a díky tomu vytvářejí ojedinělý zvuk, jejich skladby často stojí právě na prvcích a rytmice trip hopu. Jejich první EP vyšlo v polovině devadesátých let, kdy žánr zažíval svou vrcholnou éru, ovlivnění tedy bylo na místě.

• Boards of Canada odtajnili číselnou hádanku

8. Beth Gibbons & Rustin Man - Tom The Model

Beth Gibbons, hlas kapely Portishead, si zaslouží vlastní místo v tomho žebříčku. V roce 2002 se od kapely na chvíli odtrhla a natočila vlastní sólovku Out of Season. Na ní se Beth této posunula mnohem více k jazzovému zvuku, přesto (snad je to dáno jejím hlasem, který je tak moc spjat s Portishead) zde najdeme míst s atmosférou tolik typickou pro její domovskou kapelu.

7. The Ecstasy of Saint Theresa - Neon

Jako zástupce české scény jsme vybrali legendární EOST. Kapela, která v devadesátých letech začínala u kytarového shoegaze střihu My Bloody Valentine se posupně pod vedením dua Jan P. Muchow a Kateřina Winterová přerodila v průkopníky elektronické hudby a jednu z nejzásadnějších alternativních kapel u nás vůbec. Přikládáme live video z jejich vystoupení na Nové scéně Národního divadla. Mimochodem, z domácích jmen si z trip hopového ranku pozornost zaslouží ještě Veena.

6. Archive - Bullets

Londýnští Archive fungují už téměř dvacet let. Devět desek na kontě, v Evropě velice úspěšní, doma v Británii vůbec. U nás jsme je mohli již párkrát vidět live, naposled letos v zimě v Lucerna Music Baru a kdo měl možnost někdy zažít jejich show, chápe, proč nesmí v tomhle výběru chybět. Koukněte se i na video skvělého singlu Bullets. Přejeme šťastnou cestu strašidelným vlakem!

• LIVE: Čtyřnásobný orgasmus s Archive aneb jak říct hudbou vše

5. Morcheeba - Trigger Hippie

Do nejširšího povědomí se zapsali skladbou Rome Wasn't Built In A Day, která toho s trip hopem má společného opravdu málo. Nicméně kořeny hudby Morcheeby lze nalézt právě v tomto žánru a cítit je to ostatně i na poslední desce Blood Like Lemonade. Možná právě i někdejší inklinování k popu mělo za následek odchod zpěvačky Skye Edwards od bratrů Godfredyových. Díky svému propojení pomalých beatů a skrečů s kytarou a krásným zpěvem Skye mají v rámci žánru své pevné místo.

4. Lamb - Gabriel

Další z andělských hlasů našeho výběru patří britské zpěvačce Lou Rhodes. Ta se kromě sólové tvorby a několika hostování nejvíce věnovala své domovské kapele Lamb, v níž ji doplňuje Andy Barlow. Zatímco první album bylo ovlivněno drum´n´bassem až junglem a většinu písní doprovázely rychlé sekané beaty, nejúspěšnější deska What Sound působí trochu melancholičtěji, což nejlépe dokládá singl Gabriel figurující v nejedné reklamě či seriálu.

• LIVE: Lamb zápasili se zvukem, koncert ale stál za to

3. Tricky - Puppy Toy

Na koncertech jen těžko Trickyho hubenou postavu zahlédnete v dýmech a mlze marihuanového kouře a jeho vystoupení můžeme označit spíše za hudební seance. Debutoval v roce 1995 tajuplným albem Maxinquaye a do trip hopu, který už v té době okrajově definován byl, přimíchal dub, soul a alternativní hip hop. Právě ten je pak pro Trickyho tvorbu poznávacím znamením. Používá neuvěřitelné množství samplů, takřka nezmapovatelné jsou různé spolupráce a coververze. V Trickyho tvorbě se pak v podstatě setkávají jména jako Björk, Siouxsie and The Banshees nebo PJ Harvey s Kylie Minogue, Public Enemy či Motörhead.

Trickyho dar a talent spočívá ve schopnosti tuhle koláž nejen efektně poskládat, ale vtisknout ji svou tvář a jednotlivým a zdánlivě nesourodým momentům dát smysl. Všechny mozaiky z jeho dílny zní promyšleně a nic jim ani nechybí, ani nepřebývá. Poslední album False Idols vydal letos v květnu a představuje bytelný most mezi současnou elektronikou a moderními možnostmi práce se zvukem a devadesátkovým přízrakem trip hopu, jehož prvků se stále nevzdal.

• FOTOREPORT: Tricky v Lucerna Music Baru

2. Massive Attack - Risingson

Už od hymnické Unfinished Sympathy z kultovního alba Blue Lines z roku 1991 jsou Massive Attack - a s odstupem času po právu - považování za vrcholné představitele trip hopu. Jádro kapely tvoří dvojice Robert Del Naja alias 3D a Daddy G, tradičně ale spolupracují třeba se zpěvákem Horacem Andym či Sharou Nelson a hosty - dokonce i s výše zmíněným Trickym (například na skvělé písni Karmacoma). Typická je pro ně melancholická a jakási fantasy atmosféra a kontrasty něhy a měkkosti snových melodií s temnotou a syrovostí některých zvuků.

Poměrně bohatá diskografie pak nabízí katalog jednotlivých křižovatek a vlivů, se kterými si pohrávali nejen Massive Attack, ale trip hop obecně, protože udržovat takhle specifický žánr v chodu bez sklouznutí k totálnímu a vyčpělému stereotypu si žádá nějakou tu kombinatoriku dalších vlivů (u Massive Attack třeba minimal techno, chillout nebo downtempo). Tak to ostatně museli, každý po svém, udělat všichni z velké trojice Briston soundu (Massive Attack - Tricky - Portishead ), jak se trip hopu někdy podle místa zrodu říká.

1. Portishead - Sour Times

Nejkřehčí a asi nejpřístupnější z velikánů žánrů jsou Portishead, kteří za více jak dvacet let dlouhou kariéru vydali pouhá tři studiová alba. V roce 1994 spolu s filmem To Kill a Dead Man, jehož záběry obsahuje i video Sour Times, dostali šanci nahrát dnes už klasickou desku Dummy. Jejich skromnost, nenápadnost a nepředstíraná uzavřenost - zvláště pokud jde o introvertní zpěvačku Beth Gibbons - pak dlouho brzdily větší proslavení.

Hype, který je kolem nich dodnes, nastal až mnohem později, kdy po šestileté pauze vyšlo album Third. Portishead na něm vykročili z vlastního stínu a postavili na zašlých pilířích dávno unaveného trip hopu skoro až futuristickou nástavbu bohatých aranží a experimentů (které ale rozhodně nejsou prvoplánovým "experimentem pro experiment"). Podařilo se jim od nuly vykonstruovat a následně šikovně zhudebnit unikátní, autentickou emoci. Ta je plná bolesti, osamělosti a deprese a natolik silná a působivá, že je při poslechu v podstatě hmatatelná. To si Portishead při vší úctě v těch devadesátých letech na prvních dvou albech přece jen netroufli. Momentálně údajně pracují na novém materiálu, bez všeho spěchu a tlaku.

text: Lucie Malá, Martyn Starý, Ondřej Bambas, Jana Václavíková {vypnoutlink:Lucie}