TOP 10 nejlepších protestsongů a písní o politice

10. PJ Harvey - Let England Shake

Osmé studiové album PJ Harvey Let England Shake z roku 2011 vybočovalo z její dosavadní diskografie a nepasovalo ani do většiny hudebních škatulek. Obsahově na něm zpracovala unikátní koláž Anglie a z různých střípků složila své svědectví o ní. Pod vlivem poezie T. S. Eliota, studia historických pramenů či poslechu The Pogues zpívá tak trochu folkově o britských dějinách, přírodě, lidech a kultuře. Fakt, že album "přerostlo" hudbu stvrzuje i série dvanácti snímků Seamuse Murphyho. PJ Harvey se zde přirozeně nevyhnula komentování politické situace Anglie a zvláště některých, jak se ukáže i dále v našem žebříčku, zásadních a stále bolestivých konfliktů britských dějin.

9. Public Enemy - Fight the Power

Hip hop je žánr, který se politikou zabývá nezřídka, a mezi ukázkové exempláře patří Fight the Power Public Enemy z roku 1989. Kapelu trápí především její spojení s rasovými problémy a jejich řešení - koneckonců singl najdete desce s názvem Fear of the Black Planet. Na afroamerickou kulturu se snaží odkázat přímo i hudebně. Pracuje se zde se samply z muziky Jamese Browna, dále se záznamy z černošských kostelů komunit a dokonce s proslovy o lidských právech (Thomas TNT Todd). Text je zase plný narážek, Chuck D, rapper a frontman skupiny, se například obrací na posluchače frázemi typickými pro proslovy Martina Luthera Kinga, Jr. Fight the Power se stala hymnou mladé generace a ghett.

8. Rage Against the Machine - Killing in the Name

Jednadvacet let starý singl debutu dnes kultovních Rage Against the Machine kritizuje policejní násilí a zneužívání pravomocí v institucích. V textu nezapomíná kapela zmínit i rasismus nebo Ku Klux Klan (zpívá se zde o pálení křížů). Jeho členy právě podle písně jsou tajně i někteří američtí policisté a vojáci. Policejní stát - takový obrázek skladba rozšiřovala o USA. Není tedy divu, že uspěla hlavně až za hranicemi, v Evropě zajistila kapele popularitu. Z fráze "killing in the name of" se stalo heslo používané v populární kultuře a street artu. Nutno ještě podotknout, že podobné téma naleznete v řadě dalších věcí RATM jako Bulls on Parade či Fuck the Police.

7. Pete Seeger - Where Have All the Flowers Gone

Tato píseň koluje v mnoha verzích (včetně povedené české mutace Řekni, kde ty kytky jsou od Marie Rottrové), ale kořeny vedou až k Peteovi Seegerovi do roku 1961 (tvořil ji ale už v padesátých letech). Motiv květiny, žen a mužů, kteří odcházejí do války, ale mají skrze knihu Tichý Don Michaila Šolochova původ hlouběji v minulosti, v jedné staré kozácké písni. Ruskému folku se chtěl přiblížit Seeger i celkovým laděním a aranží písně. Text je minimalistický, ale na pár řádcích se snoubí slova natolik přímá, že na nesmrtelnou skladbu s obsahem bohatě vystačí. Písně o válce jsou obecně spjaté s politikou a většina skladeb, která se týká jednoho, se chtě nechtě vyjadřuje i k druhému.

6. Bob Dylan - Times They Are a-Changing

Článek o hudbě a politice nemůže být bez protestsongu. Ten neznámější vyšel v roce 1964 z pera Boba Dylana a zakonzervoval pocity celého tehdejšího folkového hnutí. Podle kritika Michaela Graye je tohle přímo "archetypální protestsong". Sám Dylan řekl, že se tehdy folkové hnutí sblížilo s hnutím za lidská práva, což zásadně ovlivnilo i jeho tvorbu, a píseň měla být hymnou společenských změn. Skladba ale brzy začala žít vlastním životem, Dylan se částečně oddělil od folkového hnutí a údajně přestal ve víru nových událostí rozumět jejímu obsahu tak jako dřív. Předělala ji celá řada umělců včetně např. Bruce Sprinsteena, Simona & Garfunkela či Flogging Molly.

5. John Lennon - Imagine

Mezi písně o politice a konfliktech si dovolíme propašovat jednu, která je vlastně spíš jejich přímým opakem. John Lennon a jeho klasická odrhovačka Imagine ze stejnojmenného alba z roku 1971 se totiž nad války a politiku povznáší. Vytoužené nastolení absolutní rovnosti a míru, kterému nebude stát nic v cestě, z písně dělá podle Goeffreye Giuliana, životopisce The Beatles skladbu, až "anti-náboženskou, anti-nacionalistickou, anti-konvenční, anti-kapitalistickou". Skoro by se dala nazvat písní, která popírá všechna společenská ustanovení a hranice. Sdělení této líbivé, melodické písně pak je pro někoho směšné a banální a pro jiného naopak všeobjímající. Jistě je ale idealistické.

4. Manic Street Preachers - A Design for Life

Manic Street Preachers jsou svou politickou angažovaností známí. Vybrali jsme jejich A Design for Life z roku 1996, který kromě politiky jako takové pojednává hlavně o materiálním světě a propastech mezi třídami, k čemuž odkazuje výrazně i samotný videoklip. Levicová kapela má odpor k povrchnímu plýtvání, mediálním masážím, globalizaci a vybízí k solidaritě. Text původně vznikl jako báseň a obsahuje mimo jiné narážku na slavný nápis a heslo na vratech do koncentračního tábora v Osvětimi. Příběhů je ale v zákulisí kromě buržoazie, kapitalistů a levicových agitací ještě víc: na atmosféře skladby se celkově možná podepsalo i zmizení kytaristy Richeyho Edwardse rok před vydáním.

3. Sex Pistols - God Save the Queen

Za všechny punkové kapely jako Dead Kennedys, The Ramones nebo The Clash a jejich revoltující anarchistické políčky do tváří politiků vybíráme Sex Pistols. Ostatně ačkoli šlo v první řadě o McLarenův vykalkulovaný boyband naruby, živá vystoupení zpěváka Johnnyho Lydona (Rottena), kam někdy věci Sex Pistols zařadí, jsou ukázkou toho, že ty písně v čele s God Save the Queen jsou nesmrtelné. Nejenže kapela parodovala britskou hymnu, zesměšnila a urazila monarchii, ale kontroverzi podtrhla památným živým vystoupením v roce 1977 na lodi The Queen Elizabeth na Temži v den výročí dvaceti pěti let od korunovace královny Alžběty II. Tohle není jenom píseň, je to událost!

2. The Cranberries - Zombie

Největší hit The Cranberries z No Need to Argue z roku 1994 kapela napsala během turné o rok dříve. Vznikal jako památka na dva chlapce - tříletého Jonathana Balla a dvanáctiletého Tima Parryho - kteří zahynuli ve Warringtonu v Anglii při jednom ze dvou bombových útoků. Tedy přesněji, Tim Parry žil ještě pět dní v nemocnici. Útok měla na svědomí IRA, prozatímní irská republikánská armáda, bomby vybuchly v ulici plné nic netušících civilistů. Kromě dvou mrtvých bylo zraněno čtyřicet pět lidí, z toho čtyři vážněji. Pozdě ale přece tento vyhrocený incident ale napomohl k míru mezi zeměmi.

1. U2 - Sunday Bloody Sunday

Anglie vs. Irsko podruhé. Už ze samotného názvu písně z desky War z roku 1983 je jasné, jakou látku v písni se U2 zpracovávají. Jako tzv. krvavá neděle se označuje tragédie, která se stala 30. ledna 1972 v Londonderry v Severním Irsku. Šlo o masakr, při kterém 27 účastníků protestního pochodu postřelili britští vojáci. Tato událost je dodnes palčivá a názory na ni se velmi odlišují - dokonce se rozcházejí i fakta udávaná v jednotlivých dokumentech. Ještě nikdy každopádně nebyla politická píseň tak populární, nadčasová a ve svém sdělení tak úderná a zároveň nekýčovitá a nemělká, proto si zaslouží první místo. A nakonec trefná řečnická otázka: Bono Vox, bojovník za lidská práva a podporovatel charitativních projektů, se tu symbolicky ptá: "How long must we sing this song?"

text: Lucie Malá