TOP 20 zahraničních alb roku 2013 (II.)

• TOP 20 zahraničních alb roku 2013 (I.)

Nick Cave and The Bad Seeds - Push the Sky Away

Nick Cave and The Bad Seeds u nás nedávno odehráli nezapomenutelný koncert v rámci turné k desce, která se těšila vesměs jednohlasně (a u interpreta obligátně) kladnému přijetí. I to, co nepatří v diskografii téhle kapely na absolutní špici, se dá směle řadit mezi počiny roku. Push the Sky Away je nahrávkou, která pokračuje v méně dravé, spíše "cohenovské" linii jejich tvorby, i tak ale nabízí škálu emocí a atmosfér. A ač se Jubilee Street nebo We No Who U R v podstatě už stihly stát regulérně všeobecně přijatými hity, vrcholem alba je závěrečná Push the Sky Away. Tíživý, nenápadně plíživý a odzbrojující song, který ve čtyřech minutách uvěznil téměř celé univerzum. (Lucie Malá)

Hurts - Exile

Exile je příkladem alba, jehož přijetí utrpělo syndromem druhé řadové desky. Debut Hurts byl tak odzbrojující a výjimečný, že bylo těžké následným dílem nezklamat. Zasmušilé duo štkající v překrásných elektronických symfoniích ale na jaře tohoto roku přišlo s albem, které se předchozímu počinu dokázalo vyrovnat. Zatímco pod prvními slunečními paprsky tály ledy, hudba Hurts se valila na zvýšené hladině řek na vlně vykrystalizovaného smutku. Chvílemi se Theo Hutchcraft a
Adam Anderson nechali políbit Depeche Mode, aby nám opět vymalovali krásu slz dopadajících na klávesy, zatímco nás nechali jen v tichosti přihlížet. Patetické? Možná. Ale co čekat od kluků, kteří si říkají Ublížení. (Alena Bílková)

Black Sabbath - 13

Vydat album s původním zpěvákem po 35 letech, to už samo o sobě zaslouží pozornost. Pokud se navíc dílo vydaří tak jako tato šťastná třináctka, patří skupině maximální uznání. Hudební nesmrtelnost si Black Sabbath zajistili už před 40 lety. Toto album takovou moc nemá - ani mít nemůže. Lze jej však klidně vnímat jako zlatou pečeť na diskografii souboru. Další dobrá zpráva? Black Sabbath, kteří nahrávkou navázali na to nejlepší z prvních čtyř desek, si vysloužili několik nominací na Grammy. Poslední dobrá zpráva? Pokud je toto výsledek práce důchodců kolem 65 let, není nejmenší důvod obávat se pokročilejšího věku. (Tomáš Rumler)

Kanye West - Yeezus

Nikdo si sebou nebyl loňský rok tak jistý jako právě Kanye West. Snad na každém interview se vyzvedával jak nad moderátory, nad ostatní hudebníky, tak i nad lidstvo. Mohli jste ho za to nenávidět a třeba si kvůli tomu neposlechnout jeho novinku Yeezus. Přišli byste tím ale o desku, která výborně odsýpá, působí jako nepřerušená kulisa kdejaké party hard nebo může mít hlavní slovo ve vašem obýváku. Kanye se s Yeezusem umístil snad ve všech žebříčcích Top 2013, co po světě vznikly. Proto, ať už si o Westovi myslíte cokoliv, si desku poslechněte, nebudete litovat. (Jana Václavíková)

Woodkid - The Golden Age

Dřevák Woodkid, který si udělal jméno natočením videoklipů pro zpěvačky jako Katy Perry, Lana del Rey nebo Taylor Swift, přinesl letos do hudebního světa konečně víc než jen obrázky. Jeho zlatavý debut charakteristický velkolepou produkcí přináší písně navozující atmosféru filmových soundtracků. The Golden Age jednou doprovází Sedm statečných a podruhé upadá do klavírem podkreslené melancholie. Woodkidův projev je natolik osobitý, že se jen těžko s někým srovnává. V rodné Francii se album Yoanna Lemoina (toto jméno má umělec ve svém pasu) umístilo na předních příčkách hitparád a jeho vystoupení na Colours of Ostrava 2013 se zapsalo mezi ty nejoceňovanější. (Alena Bílková)

The Knife - Shaking the Habitual
The Knife jsou přízrak: v momentě, kdy pro ně kdokoli vymyslí škatulku nebo nálepku, udělají něco, čím ji zruší. Po nesmrtelných nahrávkách typu Deep Cuts přišlo loni dvojalbum Shaking the Habitual. Nahrávka, která není jen zahleděna sama do sebe - ano, najdeme tu smrtící stopáže písní, nepřístupnou experimentálnost, vysoké nároky na posluchače... Přesto není tohle umělecké dílo lartpourlartizmem, nafouknutou bublinou či manýrou, která chce jen ukazovat, kam až se dá dojít. A co je pod touto slupkou desky s názvem, který odkazuje k Michelu Foucaultovi? Jde v podstatě o politický manifest, volající po levicových ideálech. A ať už se s ním ztotožníte nebo ne, desku to dělá v kontextu současné hudby ještě pozoruhodnější. (Lucie Malá)

Queens Of The Stone Age - ...Like Clockwork

S ...Like Clockwork se nás QOTSA rozhodli na tři čtvrtě hodiny unést do vlastního světa, kde rock dostává všechna přízviska, která se mu jen dostat mohou. Art, alternative, hard, psychedelic. Rozdílnost alba, kde je ovšem jasně zřetelný rukopis, v žádném momentu nenudí a neomrzí - naopak nabíjí energií, která na rozdíl od mnoha rockových kapel netkví jen v ječivém vokálu a hlasitých bicích. Síla ..Like Clockwork je ukrytá ve zpěvu a melodiích, které doplňují animované, na sebe navazující klipy na Youtube. (Jana Václavíková)

David Bowie - The Next Day

Mohlo by jít o comeback roku, jenomže on David Bowie vlastně nikdy neodešel. Král chameleonů, dirigent trendů a narušitel ustálených forem natočil - a to jako kdyby jen tak mimochodem - takřka geniální nahrávku, která nemá slabé místo. Písně jako I'd Rather Be High (naposledy použité v jedné celkem stylové reklamě) nebo Love Is Lost neztrácí nic z bowieovského kouzla, kloubícího "chytrou" muziku s chytlavostí. Při takové Valentine's Day, jejíž videoklip ještě o kousek předčí další, rovněž výborné snímky k singlům z alba, mrazí, baže z hlediska hitovosti by mohla klidně vyhrávat ve všech rádiích. David Bowie zase ukázal, že mezi uměním a mainstreamem/komerčním úspěchem není nutně dělící čára, a strčil do kapsy celou řadu interpretů mladší generace. (Lucie Malá)

Twenty One Pilots - Vessel

Americké duo v roce 2013 vyslalo do světa své třetí album, na němž nepřestává bavit extrémy, mezi kterými se pohybuje. Většinu desky Piloti rapují za doprovodu indie kytar doprovázených digitálními zvuky z počítačových her i ukulele. Nepředvídatelná kapela jednou nezadržitelně skotačí a podruhé si její zpěvák s ponožkou na hlavě za hysterického jekotu vyholí hlavu. Funky rytmem doprovázené jednoduché heslo: "We're broken people"? Balada o rádiu v autě, které přestalo hrát, a nastalé ticho se tím stalo nesnesitelným? To jsou Twenty One Pilots. Jednodušší i složití, veselí i smutní, chytlaví i hlubocí. (Alena Bílková)

The Naked and Famous - In Rolling Waves

Žánrově nezařaditelní mágové kytar, elektra i synthpopu se po třech letech připomněli druhou deskou. Novozélandská pětičlenná parta se dostala do podvědomí hitem Young Bloods a nyní se pokuší navázat na úspěch kolekcí dvanácti různorodých songů, které stejně jako debut přinášejí velmi vydařený zvuk, náladu i aranže. In Rolling Waves má záběr od depresivně melancholických poloh až po euforické radostnění. Máloco nabídne takhle širokou paletu emocí. (Martina Černá) {vypnoutlink:Lucie}