Vydáno 06.07.2020 | autor: redakce
Ve věku 91 let zemřel Ennio Morricone, který byl jednou z nejzásadnějších osobností filmové hudby. Za svůj život složil stovky hudebních doprovodů k nejrozličnějším snímkům, opanoval western, gangsterky, válečná dramata a dokonce i science-fiction a horory. Vybrali jsme deset skladeb, které patří k jeho vrcholným.
TOP 10 filmových skladeb Ennia Morriconeho
Ennio Morricone spolupracoval s několika holywoodskými režiséry. Tou nejznámější spoluprací asi zůstane práce pro Briana De Palmu v gangsterce Neúplatní z konce osmdesátých let. Pro De Palmu složil hudbu také k filmům Oběti války a Mise na Mars. Mezi další Morriconeho zaoceánská díla se řadí soundtracky k filmům Skandální odhalení Barryho Levinsona, U-Turn Olivera Stonea nebo Vlk Mikea Nicholse. Přestože se v 90. letech jeho tvorba lehce změnila, postup práce zůstal stejný: zasednout ke stolu a psát. Žádný klavír, jen tužka a papír, všechny nápady jsou v hlavě.
Melodie poprvé doprovázející scénu, kdy hlavní postava Virgil Oldman v podání Geoffreyho Rushe mlčky sleduje svou rozsáhlou sbírku ženských portrétů, v sobě nese Oldmanovu tajemnost i krásu obrazů rozličných uměleckých stylů. Hudbu složil Ennio Morricone v Praze a byť doprovod možná nepatří k těm nejbrilantnějším z mistrovy tvorby, přesto je stále nadprůměrný a dokazuje, že Morricone dokázal i v osmdesáti pěti letech napsat silný kus.
Ennio Morricone je velkým oblíbencem Quentina Tarantina, jenž jeho skryté skvosty oprašuje a zasazuje do nových kontextů. Stejně to udělal i se skladbou Un Amico, původně složenou pro kriminálku Revolver z roku 1973. Pro tu mimochodem vznikla také vokální verze se zpěvem Daniela Beretty. Tarantino se vyžívá v přestřelkách a soubojích na smrt, jejichž znázornění často bývá více než reálné, pro oko diváka však většinou zůstává zábavnou podívanou. Tak je tomu i ve scéně z promítací kabiny filmu Hanebný pancharti. Morriconeho skladby můžeme najít také ve filmech Kill Bill či Nespoutaný Django.
Snímek Bio Ráj byl znovu uveden do kin, když v roce 2013 slavil pětadvacet let od premiéry. Ve dvou časových rovinách představuje příběh jednoho vesnického kina, jenž fungovalo jako prostor pro zábavu i socializaci. Snímek uspěl i v zámoří, kde po ocenění Oscarem za nejlepší cizojazyčný snímek nastartoval novou vlnu zahraničních filmů uváděných v amerických kinech. Malebné krajinky a dojemné příběhy cizích kultur byly blízké i Morriconemu, jenž si podobnou práci zopakoval například v příběhu o Maleně, za což si zasloužil nominaci na Oscara.
I pro svůj velký hollywoodský film si Sergio Leone za svého partnera vybral Ennia Morriconeho. Podobně jako tomu bylo například u Tenkrát na Západě, i v případě Tenkrát v Americe vznikla hudba před dokončením snímku. Režisér pak na place složenou hudbu pouštěl hercům, aby podnítil jejich výkony. V ústřední melodii zní Panova flétna, na kterou hraje Gheorghe Zamfir, mistr ve hře na tento nástroj.
Snímek z konce šedesátých let, který do angloamerických kin vstoupil pod názvem Love Circle nebo One Night at Dinner, možná nepatří k nejznámějším kusům italské kinematografie, pro svou ústřední melodii si však zaslouží zmínku zaslouží. Přestože drama vypráví příběh komplikovaného milostného propletence zasazeného do luxusního prostředí, kdy jdou tradiční otázky vztahů a rodiny často stranou, hudba není znepokojující ani negativně zabarvená. Naopak probudí v posluchači pocit pohody a šťastného konce. Tedy alespoň navenek, jak často činí i filmový děj.
Skladbu z westernu Hodný, zlý a ošklivý známou též pod anglickým názvem The Ecstasy Of Gold znají velmi dobře kromě filmových fanoušků i příznivci metalu. V Praze zazněla například v úvodu vystoupení Metallicy při Black Album Tour. Přestože Morricone není skladatelem pouze westernových soundtracků, jeho práce na dolarové trilogii naprosto změnila perspektivu, pod níž bylo na westerny nenahlíželo.
Ani jednu z pěti nominací na Oscara nedokázal Ennio proměnit. Pocty se mu dostalo až roku 2007, kdy obdržel čestnou cenu za celoživotní přínos. "Rozhodně jsem cítil, že jsem měl za Misi vyhrát," prohlásil kdysi v rozhovoru pro britský deník The Guardian a doplnil, že aranže od Herbieho Hancocka jsou sice velmi dobré, ve filmu ale byly použity existující úryvky, což se s hudbou v Misi nedá srovnávat. "Ale samožřejmě, kdyby to bylo na mně, Oscara bych vyhrával každé dva roky."
Možná ne každý musí nutně znát jméno Ennio Morriconeho, nicméně melodie ze snímku Tenkrát na Západě rozezná každý. Napjatá atmosféra podtržená výrazným zvukovým doprovodem ve scéně Muž s harmonikou se stejnojmenou skladbou je jednou z nejznámějších filmových melodií vůbe. Pro nejslavnější spaghetti western Sergia Leoneho je ale stejně zapamatovatelná i téměř nadpozemská titulní píseň, jejíž motiv je československým posluchačům dobře znám díky Jednou se vrátíš od Věry Špinarové.
Belmondo by bez této melodie nebyl žádný Profesionál. Díky opětovnímu použití se skladba dostala do hitparád, jejímu zpopularizování napomohly i reklamy využívající tohoto motivu. Přitom o zařažení do francouzského snímku se zasloužil právě Jean-Paul Belmondo, kdy si díla všiml při své návštěvě Velké Británie. Původně se Chi Mai objevila již o 11 let dříve, aby zazněla v roce 1971 v snímku Maddalena. S tímto filmem si ji spojí ale převážně pouze italští pamětníci.
text: Ondřej Bambas
témata: Ennio Morricone, Sergio Leone, Quentin Tarantino, filmová hudba
