TOP 12 zahraničních objevů roku 2014

Royal Blood, žhavé jméno britské scény

ROYAL BLOOD

Možná je elektronika nejpopulárnější žánr současnosti, ani rocku naštěstí naplno neodzvonilo. Zatímco Jack White si na pódiích užívá samolibého hraní ve společnosti plnohodnotné kapely sestavené ze zdatných muzikantů, jeho simplicitní odkaz z dob White Stripes křísí nadějná dvojice Royal Blood. Jasně, podobných dvojic už se v hudební historii objevilo několik, ale když brightonské duo je tak zábavné. Ben Thatcher sebejistě udává rytmus a Mike Kerr baskytarou do zpěvu vyhrává natolik chytlavé melodie, že máte hned po prvním poslechu pocit, jako byste je znali od nepaměti. Skupina dělá svému jménu čest a konzistenstním debutovým albem ukázala, že mezi žádnou spodinu nepatří.

• RECENZE: Úspěch bez šaškáren a afektovanosti? Royal Blood znají recept 

CLIPPING.

Žebříčky letos z hip hopového světa ovládají Run The Jewels, ale jelikož se nejedná o žádné nováčky, zde si namísto toho představíme Clipping. - experimentální trio z Los Angeles, které se po loňském mixtapeu Midcity předvedlo v létě debutem CLPPNG. Album vydali u známého labelu Sub Pop, jenž sází více na rockovou hudbu. Clipping. si získali pozornost agresivním vyzněním vytvořeným za pomoci zneklidňujících zvuků a průbojných samplů. Neotřelé pojetí má blízko k industriálnímu rocku, který namísto řezání do kytar používá ohlodanou rytmiku doplněnou o těkavý rap. Pokud je vám líto, že v létě ukončili svou činnost Death Grips, Clipping. vám mohou být minimálně dočasnou adekvátní náhradou.

ALVVAYS

Dream pop. Takových kapel už tu bylo; od Best Coast přes Washed Out až po Yo La Tengo. Právě k prvně jmenovaným mají Alvvays asi nejblíže. Kanadská scéna se nebojí žádného žánru a zřejmě i díky letos trochu ošizené produkci ve svém žánru se podařilo Alvvays prodrat na vrcholy všech surfařských vln. Vše ale zcela zaslouženě, stačí si poslechnout výtečný singl Marry Me, Archie, jehož prvních dvacet vteřin vám může připomenout melancholickou chvilku Alexe Turnera. Jistě si najde místo ve vašich playlistech a brzy budete při poslechu celého alba myslet na léto. U českých studentských kapel pofrčí asi více klasický rock inklinující k bigbítu nebo punku, ale americká, respektive kanadská, střední smrdí nějak takhle.

FKA TWIGS

Holka, která bulvár ke svému zviditelnění rozhodně nepotřebuje. Bohužel i jí se v souvislosti s jedním hercem tak nějak nevyhnul, dokonce dostala (a dostává) od Pattinsonových fanynek silnou nakládačku, v níž se ty ráznější nevyhýbají ani rasistickým urážkám. Její vztah ale není tím nejzajímavějším, proč šestadvacetiletou zpěvačku, která se prvně prosadila jako tanečnice, sledovat. Natáčela videoklipy s Kylie Minogue i Taio Cruzem, pak se ale rozhodla od nablyštěného světa na chvíli distancovat a dostala se k cirkusáckému kabaretu. Tady dobrala zbytek kuráže dělat vlastní věci, až se dopracovala k prostě nazvané nahrávce LP1. Za ni si vysloužila nominaci na Mercury Prize i Grammy Award. O FKA Twigs ještě uslyšíme.

GLASS ANIMALS

"You just wanna know those peanut butter vibes," zpívají v chytlavé písni Gooey Glass Animals. Poslední tři slova citované pasáže si kapela vypůjčila i na svůj merchandise, který prodávala na své prvním pražském koncertu. Přestože jejich výkon nebyl stoprocentně přesvědčivý, naši pozornost si oxfordská parta stále zachovává. Přeci jen, album ZABA je příjemným osvěžením letošní hudební sklizně a při nedostatku tepla stále platí za alternativní způsob, jak se na chvíli ocitnout v hřejivém prostředí. Pozornost si získalo zejména zastřenou atmosférou, v níž můžete dokolečka objevovat skryté zvuky.

• LIVE: Glass Animals a padesát potemnělých odstínů duhy

CHET FAKER

Nejen, že Chet dokazuje, jak roste australská hudební scéna, ale navíc se stal asi největším propagátorem žánru propojujícím písničkářství s moderní elektronikou. Respektive, před ním už tu byly osobnosti jako například James Blake, Faker ale nevyhledává tolik temných koutů a neinklinuje tolik k R&B. Kdo měl možnost vidět jej i na české premiéře v létě na Colours, jistě potvrdí, že vousatému sympaťákovi to sluší i v živém podání a klidně i s kapelou. S aktuálním turné pomalu končí, oznámil poslední koncerty. Pro ty, kteří by se k protinožcům nedostali, popřípadě jim byla letošní povedená deska Built On Glass málo, zkuste si poslechnout Yujen. Staří kamarádi se po delší době sešli a venku mají debutové EP včetně singlu Try It Over.

• Colours of Ostrava: 7 NEJ momentů třetího dne

JUNGLE

Funk se soulem v moderním kabátku představili originálním způsobem letos Jungle. Tvůrčí duo Josh Lloyd-Watson a Tom McFarland, neboli J a T vyrukovali už loni se singly Platoon a The Heat, které jim zajistily nominaci v Sound of 2014 stanice BBC. Ještě větší pozornost si později zajistili hitem Busy Earnin' a když se začalo mluvit o jejich živých vystoupeních, díky nimž se ukázalo, že za hudbou vlastně stojí někdo jiný, než si plno lidí dosud myslelo, bylo jasné, že první deska bude hodně očekávaná. Slovenští sousedé měli několikačlenný ansábl možnost již vidět na bratislavské zastávce Electronic Beats, u nás se prvně představí Jungle až v březnu 2015. Už nyní se ale těšíme, jak bude taneční hodinka vypadat.

SAM SMITH

Začalo to podobně jako u dalších vokalistů britské scény - v hostovačce taneční pecky. Podobný vývoj měla kariéra Elly Eyre, kterou jsme měli možnost vidět letos na United Islands of Prague. Smithovi dali šanci Disclosure v singlu Latch již před dvěma lety, o rok později jeho hlas zase doplnil píseň La La La od Naughty Boy. Několik nominací v nejrůznějších hudebních soutěžích už si vysloužil loni, portfólio včetně několika výher významně rozšířil letos, zejména i díky singlům z debutu In The Lonely Hour. Doposavadní největší úspěch ale přišel nedávno, kdy získal rovných šest nominací na cenu Grammy. Smith je znamenitý zpěvák a jak se zdá, procítěné skladby se zalíbily také americkému publiku.

SYLVAN ESSO

"Wild winters, warm coffee, mom's gone, do you love me," hodí se k zimnímu času verš z písně Coffee. Tou prorazila letos na jaře dvojice ze Severní Karolíny. Přestože hudba není nijak výrazná, svou nepodbízivou skromností patří první deska Sylvan Esso k příjemnému poslechu do téměř jakékoliv situace. Jemné minimalističtější elektronické tóny doplňuje klidný zpěv Amelie Meath, která začínala v americkém ženském triu Mountain Man. Amelie se tak odklonila od folku, společné znaky jsou ale v hudbě stále slyšitelné. Ať už výše zmíněný singl, nebo úvodní skladba alba Hey Mami se dokázaly probojovat mezi několik předních výročních žebříčků.

TOVE LO

Někdy vás proslaví remix daleko lépe než původní píseň. Možná si vzpomenete na Asafa Avidana, jehož One Day/Reckoning Song od Wankelmuta boural hitparády předloňské léto. Letos se obdobným způsobem zapsala do povědomí zpěvačka Tove Lo, jejíž skladbu Habits proslavila na tanečních parketech zremixovaná verze od Hippie Sabotage. Po úspěchu EP Truth Serum obsahujícím zmiňovanou skladbu na podzim vypustila plnohodnotnou desku Queen Of The Clouds. Vydařený rok doplňuje sedmadvacetiletá Švédka účastí na turné Katy Perry a zejména pak přispěním na kompilaci nejnovějšího dílu Hunger Games. Původně to vypadalo, že by letošek mohla ovládnout norská dvojice Nico & Vinz, jak se zdá, úspěšnější opět zůstavá švédská velmoc.

BEARTOOTH

Ani ranek tvrdší muziky nezůstane ochuzen. Když v roce 2013 ukončili svou činnost metalcoreoví Attack Attack!, zpěvák Caleb Shomo rozjel okrem vlastního elektronického počinu CLASS nový projekt Beartooth. S ním se zapsal pod label Red Bull Records, pro nějž je zatím největším úspěchem skupina Awolnation. Beartooth vydali letos v létě debut Disgusting, který vedle desek znovuvzkřísených Slipknot, sousedních satanášů Behemoth nebo stále se zlepšujících Architects patří k tomu nejlepšímu, co nám metalová scéna během roku nadělila.

OUGHT

Asi žádná z debutujících kapel neměla letos ve výročních žebříčcích častější zastoupení než Ought. Přestože své EP vydali Kanaďané již před dvěma lety, na své dlouhohrající album si počkali až na letošek, kdy podepsali smlouvu s levicově smýšlejícím nezávislým vydavatelstvím zastupujícím zejména post-rockové inteprety včetně nejznámějších Godspeed You! Black Emperor. Hudbu Ought spojuje s ostatními členy Constellation Records síla vyčkávat a jít si v hudbě po vlastní ose, což může být pro posluchače náročnější. Post-punková deska More Than Any Other Day čerpá z takových uskupení jako Pavement, Battles nebo Talking Heads a má v sobě agresi i melancholii, servírované tak akorát pro tři čtvrtě hodiny. {vypnoutlink:Death}

text: Ondřej Bambas