Ani trochu malátný deník z Argentiny. Aneb jak jsem se znovu stal fanouškem motoristického sportu.
Přítrž mému motoristickému fandění učinil čtrnáctý rok mého života. V jednom měsíci jsem začal hrát divadlo a koupil první elektrickou kytaru a bylo rozhodnuto. Můj osud byl rázem zpečetěn. Teď po mnoha letech, když jsem dostal nabídku jet na Rallye Dakar jako novinář a asistent kameramana Jardy Jindry, neváhal jsem. Vidět Jižní Ameriku byl vždycky můj sen. A ještě k tomu s cirkusem zvaným Dakar! Říkal jsem si: ty auta, motorky a náklaďáky nějak přežiješ, ale ta příroda, co tam na tebe čeká!!! Byl bys blázen, kdybys nejel!
Let z Vídně přes Madrid do Buenos Aires proběhl bez problémů, je to trochu dálka, ale co?! V Buenos nás přivítalo horké léto, začátek velkých letních prázdnin a roztančení, hodně hluční Argentinci, kteří vypadali, že Dakar je pro ně opravdu velkým svátkem. Jediné brbláni bylo slyšet ze stran taxikářů, protože od 1.ledna tu začal platit bodový systém. Mají každý 20 bodů a ještě jim je to málo! Při jejich stylu jízdy se ani nedivím, neboť tu vládne dost divoká dopravní džungle.
2. ledna proběhlo na největším náměstí světa (říkají tomu avenida a po každé straně je 8 jízdních pruhů) slavnostní představení vozů a posádek. Letos se na start postavil rekordní počet 505 strojů, řízených piloty 49 národností. Půl milionu obyvatel Buenos Aires sledovalo okružní jízdu městem a v ulicích se slavilo až do pozdních nočních hodin. Skutečný start závodu proběhl v tichosti v 5 hodin ráno a na závodníky čekala 1.etapa do města Santa Rosa, vzdáleného 733 kilometrů. Mezi jezdci jsem zaslechl, že první dvě etapy vedoucí po rovinách jihoamerické Pampy jsou pouze zahřívacím kolem. Skutečný Dakar začne až 3.etapou z města Puerto Madryn. A skutečně. Na startu 4. etapy z Jacobacci do Neuquenu už stála na startu z 200 přihlášených osobních aut necelá polovina! Hlavní podíl na tom měla 600 kilometru dlouhá rychlostní zkouška, která dokonale pročesala startovní pole. Když policisté v 7 večer konečně otevřeli trať pro normální smrtelníky, vzali jsme na lano 2 Japonce v nepojízdném Isuzu.
Táhli jsme je 400 kilometru težkým terénem a do bivaku jsme dorazili v půl deváté ráno! Už vím, jak vypadá peklo. Cestou jsme trochu uštvali náš novinářský Ford Ranger, takže když jsme se večer dokodrcali do Neuquenu, únavou jsem ani nevidel.
A co tedy ta příroda, Michale?
Během 2.etapy do Puerta Madryn jsme se stavili v přírodní rezervaci na poloostrove Valdes. Jedním slovem nádhera! Kojoti, lamy, pásovci, tučňáci a „mořští sloni“, teď nevím, jestli to jsou lvouni nebo rypouši sloní. Bývají tu k vidění i velryby, ale teď není jejich sezona. Dnes, v den páté etapy, kdy píši tuto zprávu, nás čekala přes 600 km dlouhá etapa do San Rafael. V bivaku jsem si po třech dnech dopřál sprchu a teplé jídlo. Uff... Je třeba nabrat síly, první třetinu rallye máme za sebou a zítra se závod přiblíží k Andám. Konečně začnou hory!
Z Dakaru 2009 Vás zdraví a opožděně šťastný Nový rok přeje Michal Malátný.
Prospero ano nuevo !!!
Michal Malátný referuje o Dakaru
