Jsme v cíli. Stojím v univerzitním městečku na stejném parkovišti jako před téměř třemi týdny a už mám alespoň jasnější představu o tom, co znamená Rallye Dakar. Potřeboval jsem k tomu ujet 7500 kilometrů.
Abyste se Dakaru mohli zúčastnit, je tu dle mého názoru několik podmínek: zaprvé musíte být magor posedlý řízením čehokoliv, co má motor. Zadruhé byste měl být moravák, protože těch je tu naprostá většina.
Pokud jedete dobře, tzn. rychle, okolní krajinu nemáte čas vnímat, takže pro romantiky tu moc místa není. Musíte být také ve velmi dobré fyzické a hlavně psychické pohodě. Potom můžete i vyhrát, jako se to letos uz popáté (!) povedlo Josefu Macháčkovi na čtyřkolce.
Naši kluci Mirek Zapletal s Tomášem Ouředníčkem předvedli fantastický výkon a skončili v celkovém pořadí mezi osobními auty na sedmé pozici. Mezi benzinovými motory byli třetí a mezi netovárními týmy dokonce druzí! Je to historický úspěch, protože dokázali držet krok s profesionálními týmy, což je armáda lidí, pracující jako bezchybný stroj. Našich kluků na to bylo sedm. Klobouk dolů!
Celkově mě Dakar nadchnul. Byla tu neuvěřitelná atmosféra, jak v závodnických bivacích, tak podél trati. Argentinci a Chilané závodem doslova žili a každý příjezd do cíle etapy, kdy ulice lemovaly davy nadšených lidí, to bylo něco, na co se nedá zapomenout. Zážitků bylo tolik, že nejsem schopen je všechny naráz vstřebat, jen fotografií mám několik tisíc a o ty nejlepší se s vámi v budoucnu určitě podělím.
Ano, stal jsem se opět fanouškem motoristického sportu a kdykoliv teď zaslechnu o nějakém závodu, budu se na to dívat úplně jinýma očima.
At žije Dakar!
Michal Malátný
Michal Malátný se vrátil z Dakaru
