LIVE: Asaf Avidan o dělení superkontinentu i nočních návštěvách lednice

ASAF AVIDAN
Forum Karlín, Praha
25. 10. 2014

Proslul jedinečným hlasem, který snad nejvíce ze všeho připomíná Janis Joplin, tedy takovou polohou a typem zpěvu, jež je u muže dost neobvyklý, z čehož umí Avidan vytěžit sebeironicky i nějaký ten vtip. Bylo by ale nespravedlivé ho uvádět jako kuriozitu - spíš se sluší ho vnímat jako pozoruhodný úkaz. Jakkoli u nás neplatí za hvězdu velikých formátů a co do žánru pokračuje spíš ve šlépějích nestředoproudých interpretů, netěší se dle návštěvnosti úplně zanedbatelné oblibě. Ačkoli značnou část publika tvořili cizinci.

• FOTOREPORT: Asaf Avidan svým nezaměnitelným falzetem léčil zlomené srdce

Sympatický zpěvák má na kontě jednu samostatnou desku Different Pulses, která mu otevřela cestu i do širšího povědomí posluchačů po světě. Vedle toho čerpá materiál nahraný s The Mojos, takže se diváci nemuseli bát monotónnosti a koncertu, kde by se přehrávalo jediné album. Největší ohlas přirozeně sklidily známější songy jako Different Pulses nebo vyžádaná Love It or Leave It v závěru, ale ani tak nedocházelo k hluchým místům. Avidanovy písně jsou nevtíravé, ale zároveň apelující - ať už jsou to ty s akustickou kytarou, nebo ty obohacené foukací harmonikou nebo skromným elektronickým podkresem, který si díky smyčkám obstarává Avidan sám. S tím si vystačí málokdo. Avidan navíc stíhá i pobavit občasnou průpovídkou mezi písněmi či přímo při nich. Toho povídání bylo na jeden koncert celkem dost, ale naštěstí nepřerostlo v prvoplánové bavičství.

Avidan umí mistrně vyvažovat nejen situaci a dění při koncertu, ale i vlastní skladby a dramaturgii celého večera. Je efektní zahrát takovou pecku, jakou je jeho I Want You To Die, a vzápětí dodat vyčerpávající komentář uvádějící další píseň na stejné téma - stejnou situaci ze života - z úplně jiné perspektivy skrz pomalejší píseň. Bezprostředně pak působí svěřování a nenucený projev, který dodává naléhavému zpěvu ještě větší punc intenzivnosti. Působí to, jako kdyby si ten mladý zpěvák ani neuvědomoval, jakou silou disponuje. Třeba když naivně vypráví o tom, jak si pořídil autoharfu kdesi v americkém obchodě s folkovými hudebními nástroji, kterou s sebou tahá od začátku turné, a proto se rozhodl ji konečně na posledních vystoupeních zapojit, i když se mu vůbec nehodí. I přes takové momenty otevřenosti je jasné, že Avidan není prosťáček. Působí chytře. A potlesky vestoje, kterými si publikum vymáhalo přídavky, taky nebyly nezasloužené.

Interpret si je prostě moc dobře vědom šíře svých schopností, stejně jako výšek (to i doslova) a hloubek svého autorského repertoáru i sugestivnosti jeho podání. Asaf Avidan mluví o zdánlivých banalitách, jakou jsou noční návštěvy lednice, i o fatálních konfliktech tektonických desek kontinentu dvou zamilovaných lidí a "mytologické" a "geologické" stránce lásky. Právě kombinace poukazů na všední život a jeho přehlíženou velikost a velkolepý rozměr každodenního konání jeho tvorbě dává tu výjimečnost, která z nadaného hudebníka se zapamatovatelným hlasem (kterých ale běhá po světě přece jen hodně) dělá skutečnou osobnost, co přináší něco nového a svého. A jak sám řekl, jeho hudba by bez publika byla možná jen fňukáním, lamentací, a to, že ji může sdílet s lidmi, kteří do ní promítají zase něco nového, pozdvihuje výsledek na zážitek, co přesahuje vklad obou stran. {vypnoutlink:Lucie}

text: Lucie Malá, foto: Leoš Horký