Sázavafest 2015: Alphaville zůstanou navždy uvězněni v devadesátkách

K hlavním hvězdám Sázavafestu patřili Alphaville

SÁZAVAFEST
Světlá nad Sázavou
30. 7. - 1. 8. 2015

Již několikátým rokem probíhá Sázavafest v zahradách zámku Světlé nad Sázavou. Letošní ročník příliš nového oproti loňsku nepřinesl, jen svůj doprovodný program zaobalil do trochu odlišné formy a zaměřil se více na rodiny s dětmi. Obligátně ale zůstala v areálu také místa, kde jste si mohli užívat taneční hudbu. Největší davy nakonec stejně lákal program probíhající na dvou hlavních pódiích. Přitom na Kosheen, kteří byli jednou z hlavních hvězd, nezůstalo (zřejmě kvůli pozdnímu začátku) tolik lidí jako na předešlé Alphaville nebo české stálice typu Vypsaná Fixa, Wohnout či Tomáš Klus.

• Na Sázavafest dorazili Kosheen, Tomáš Klus, ATMO Music i Ewa Farna
  
  

Ten před plánovanou delší pauzou představil Světlé živě nové skladby z alba Anat život není. Bohužel zpěvák už nebaví tak jako před čtyřmi lety, kdy rovněž doplňoval line-up festivalu, který tou dobou probíhal ještě v Benešově. Kdo tam tehdy byl, možná nyní zažíval malá deja-vu, jelikož v programu se objevovala stejná jména - Tata Bojs, Xindl X nebo Blue Effect. Opakující se dramaturgii ale volí i ty nejúspěšnější české festivaly Hrady.CZ nebo Votvírák a nikdo výrazně nenadává. Naopak se z reakcí místních zdá, že si festivalu velice váží.

Zejména pak střední generace ocenila návrat německých Alphaville. Ti začali svým pětadvacet let starým singlem Romeos okamžitě po vyvrcholení oslavného ohňostroje. Při dalších skladbách bylo slyšet, jak silně reprezentují Aplhaville druhou polovinu osmdesátých let, respektive devadesátky, jelikož kapela prvních deset let své existence nekoncertovala. Otázkou zůstává, zda nezačali pánové hrát příliš pozdě (frontman a jediný původní člen Marian Gold se zadýchával nějak často) a zvukem, který ovlivnil i úspěšné současné kapely jako Hurts nebo White Lies, nevyvolávají na tvářích posluchačů spíše letmý úsměv než uspokojivý výraz. Přitom jistý potenciál ve skladbách zůstává a hity Sounds Like A Melody (hraný v zbytečných rockových aranžích) nebo Big In Japan (naopak skvěle vygradovaný) patří do zlatého fondu pop music.

A britští Kosheen? Navzdory všem negativním ohlasům, které se na ně snášejí, hrají s nasazením a svůj set dokážou poskládat tak, aby se písně žánrově doplňovaly. Na druhou stranu jim na pódiu chybí nějaký výrazový prvek, který by dokázal z živého vystoupení udělat něco, proč by se měl fanoušek dožadovat opětovného návratu. Čekat na závěrečné trio nejznámějších singlů je potom pouhou alibistickou výmluvou.

Pokud jsou ale takováto vystoupení tím, co návštěvníci Sázavafestu chtějí, a pořadatelé jsou s návštěvností spokojeni, nechme je jíst hot dogy a pečená kuřata hlavního sponzora, lidé se za rok zase vrátí. Festival není otřesný, městu dělá hezkou vizitku, pořád tu ovšem zůstává spousta věcí, které by šlo jednoduše zlepšit a ve výsledku by nestálo nic proti ničemu.

text: Ondřej Bambas,  foto: Mirek Šmikmátor