Vydáno 04.08.2013 | autor: redakce
Čím dál oblíbenější parta Royal Republic si začátkem července střihla skvělé vystoupení na Rock for People. Chvíli před ním si sympatický bubeník Per Andreasson našel chvíli, aby vysvětlil zrušený jarní koncert v Brně, pohovořil o kapelních závislostech a vztahu k fanynkám. Připomeňme, že Royal Republic se už 10. srpna představí kousek za českými hranicemi na Grape festivalu v Piešťanech.
Royal Republic interview: Holky? Začnou tě hodně rychle nudit
Royal Republic
Letos na jaře jste měli odehrát koncert v Brně. Nakonec jste vystoupení zrušili. Co se stalo?
Adam byl nemocný, trápily ho hlasivky. My všichni jsme byli opravdu unavení. Koncertovali jsme v podstatě celý loňský rok, navíc jsme strávili dva měsíce ve studiu v Berlíně, kde jsme dělali naši poslední desku. Bylo toho moc najednou a Adam šel zkrátka na doraz a neustál to.
Kolik koncertů jste museli zrušit?
Nejdřív jsme nevěděli, co se děje. Když byl Adam nemocný, zrušili jsme první show. To byl možná zrovna ten gig v Brně. Pak jsme jeli do Itálie, odehráli tam asi dva koncerty a pak už jsme to museli zabalit úplně. Celkem jsme odřekli asi dvacet show. Upřímně nám ta pauza opravdu prospěla.
Teď už je všechno v pořádku?
Ano. teď už je vše v pohodě. Byla to spíše psychická věc. Spoustu práce.
Nebo spíš rockerský život.
Hodně práce. (směje se) A hodně alkoholu...
Váš poslední singl se jmenuje Addictive. Na čem jste závislí vy osobně?
Já miluju jídlo!
Ty? Vždyť jsi jak tyčka.
Jo, jsem šťastný chlap - můžu si dát cokoliv k jídlu a není to na mě znát. Asi to všechno vypotím během koncertů. A díky bubnování mám i svaly. (smích)
A co ostatní a jejich závislosti?
Adam miluje fyzickou námahu. Hraje pozemní hokej. Jinak máme v kapele všichni rádi jídlo a červené víno. To nikdy nezůstane u jedné skleničky.
To není úplně rockerské. Českal bych spíš něco jako Jack Daniels.
Ale jo, Jack s colou je fajn pití. A pak samozřejmě pivo. České pivo je skvělé, třeba Staropramen, Starobrno nebo Pilsner Urquell.
V jedné z písní zpíváte "Everybody wants to be an astronaut." Čím jste jako malí chtěli být vy?
Já jsem chtěl být archeologem. Chtěl jsem se rýpat a kopat v zemi. Bylo mi asi pět a tehdy všichni říkali: "Já chci být fotbalista, já chci být hasič." A já na to: "Kašlu na vás, já chci být archeolog."
A kdy jsi začal uvažovat o kariéře muzikanta?
Nevím, zkrátka se to stalo. Odjakživa jsem se předváděl, tancoval a tak. Nikdy jsem neudělal rozhodnutí, že začnu dělat muziku. Prostě jsem jednoho dne napsal písničku. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale mám pocit, že muzika si vybrala mě.
Snad tě nenaštvu zmínkou, že vás kritici často přirovnávají k The Hives nebo Beatstakes. Vadí vám tohle srovnávání?
V našich začátcích se to v případě The Hives nabízelo. Jsme ze stejné země a tvoříme podobnou hudbu se stejnou energií. Upřímně řečeno pro nás dřív byli velkou inspirací, ale snažili jsme se z tohoto vlivu vymanit. Často jsme slýchali, že jsme odvárek The Hives a dost nás to štvalo. Myslím si ale, že jsme našli vlastní cestu a teď to považujeme spíš za poctu, protože The Hives jsou přece kurva skvělí!
A co Beatstakes?
Beatstakes jsem nikdy neposlouchal. Ale vím, že hlavně v Německu a vlastně i u vás jsou hodně populární.
Royal Republic na koncertě v pražském Lucerna Music Baru (2012)
Vaše živá prezentace je hodně energická. Stále si tu divočinu na pódiu užíváte nebo už se částečně přeměnila ve stereotyp?
Většinou si to opravdu užíváme, ale nemyslím si, že je to vždy stejně dobré. Stává se i to, že dopředu tušíme, že to nebude ono, že jsme třeba hodně unavení nebo máme nějaké problémy. Pak vylezeme na pódium, a přestože je třeba klub poloprázdný jako teď nedávno ve Varšavě, kde bylo asi 120 lidí, nakonec odcházíš nabitý úžasnou energií a pocitem, že šlo o jednu z nejlepších show celého turné. Jde zkrátka o lidi.
Kdysi jste se účastnili mezinárodní hudební akce Emergenza. Máš pocit, že tyhle talentové vyhledávácí soutěže mohou skutečně pomoct?
Hlavní výhodou je, že se dostaneš na pódium a můžeš hrát pro hodně lidí. My jsme se třeba dostali do Paříže. Díky tomu se můžeš posunout dál. Jenom nemůžeš čekat, že všechno za tebe udělá jen samotná soutěž.
V současné době je sláva hodně pomíjivá. Dnes jsi hvězda, za pět let o tobě nikdo neví. Jak se udržet na vrcholu co nejdéle?
Musíš pořád dělat co nejlepší písničky a stále si hraní užívat, jak jen to jde. Problém je, že spoustu kapel brzy přestane bavit, co dělají, zaseknou se nebo se začnou opakovat a začnou se do toho všeho nutit. Hudba je v podstatě obchod mezi muzikantem a publikem. A jakmile v hudbě není vášeň, lidi to vycítí.
Vaše poslední deska není ani rok stará. Přesto by mě zajímalo, jestli už pracujete na novém materiálu.
Už jsme s něčím začali. Ale rozhodně nebudeme s vydáním desky spěchat. Myslím, že Save the Nation je opravdu dobrá deska, ale celý ten průběh příprav a natáčení byl opravdu stresující a náročný. Takže nebudeme nikam spěchat. Určitě to nebude příští rok, spíš ten další. Můžu ale prozradit, že na podzim chystáme připravujeme velké překvapení. Nemůžu říct, o co jde, ale bude to hustý.
Závěrem se nemůžu nezeptat; co vy a holky?
Věř mi, že tě to začne hodně rychle nudit. Kdybys to zažil, pochopil bys. Normálně to v životě funguje asi takhle: jdeš do baru a když se ti někdo líbí, tak si přisedneš a seznámíš se. A buď mezi vámi něco je a užiješ si pěkný večer, nebo to mezi vámi nijak nezajiskří, což obyčejně poznáš hodně rychle. A mně se několikrát stalo, že jsem hned po pozdravu cítil, že z toho nic nebude, ale té dívce to bylo jedno a klidně by si mě odvedla domů jen proto, že jsem muzikant z kapely. Takže po čase začneš hodnotit a hledat něco hlubšího a upřímného. Mimochodem, všichni jsme v kapele zadaní.
text: Petr Adámek, foto: archiv Royal Republic, Dalibor Skoupil (3)
