Radimo interview: Pravá ruka Prago Union a Madame Pepper (II.)

Radimo s Prago Union

Čí to byl vlastně nápad vlastně, že sestavíš živou kapelu pro jinak dvoučlenný projekt Prago Union založený na DJi a rapperovi?

To byla taková zázračná story. Když jsem se v roce 2010 vracel z Anglie, kde jsem už před návratem sjížděl Youtube a hledal si, jak to s tím hip hopem tady je, tak jsem pokaždý skončil u Prago Union jakožto party, pro kterou bych chtěl dělat. A když jsem se vrátil domů, tak můj plán byl postavit kapelu, která bude schopná zahrát všechny věci, které mám rád. Ať už je to hip hop, nebo trochu toho afrobeatu, když bude třeba potřeba hrát reggae a dát to tak, aby to neznělo jako takový to český reggaečko. Takže prvotní cíl byl postavit takovouhle kapelu.
Zároveň jsem chtěl nabídnout i Prago Union, že jim mohu tu kapelu poskytnout. S Katem jsem se sice znal z dřívějška, ale dokud jsem neměl sestavenou kapelu, nechtěl jsem mu volat. Nezávisle na mě se ale po kapele začal poohlížet i Kato a poprosil Affra, kapelního managera, aby mu někoho sehnal někoho, kdo ji dá dohromady. Přes nějaké kontakty jsme se sešli a domluvili jsme první koncert v Lucerna Music Baru. V tu dobu jsem ještě kompletní sestavu neměl a přestože jsem ji pak sháněl fakt narychlo, vydržela nám v nezměněné podobě tři roky.

• Radimo interview: Pravá ruka Prago Union a Madame Pepper (I.)

Prvotní myšlenkou ale bylo postavit onen backing band schopný hrát pro více projektů - kdy se tedy kapela oprostila od hraní pouze pro Prago Union a vznikl samotný Champion Sound?

Přestože původní idea byla založená na tom backing bandu, z hraní s Prago Union jsme byli ohromně nadšení a nikdy jsme neměli pocit, že by Pragofka měla být nějaká přestupní stanice. Máme to tak dodnes, je to pro nás kapela číslo jedna a naprostá priorita. Stále se cítíme hlavně jako součást Prago Union, přestože ten hlavní a nejdůležitější je Kato, kterej dělá téměř veškerou muziku a texty.
Hlavní impulz, kterej odpíchnul naši další činnost, byl náš dvorní fotograf Perník, který je zároveň bboy. On přišel za Affrem s ideou, že by bylo skvělý udělat to, co se děje ve světě - že na bboy battlech a breakdancových akcích hraje živá kapela. Zkusili jsem to a ty taneční akce nás úplně uchvátily, protože jejich atmosféra je úplně jiná, než na hip hopových akcích. Dnes díky podpoře spousty lidí hrajeme na největších akcích tohoto druhu na světě a hrozně nás to těší. Mimo jiné i proto, že ty akce nejsou limitované jazykem, protože nejde o zpěv ani rap, takže můžeme obstát i za hranicemi.

Tady bych se zastavil - máš zkušenost nejenom se spoluprací se zahraničními interprety, ale nemalou část života jsi tam také žil - jak se díváš na takové ty české povzdechy místo snahy zkusit s věcmi pohnout, což je pro velkou část národa tak typické?
Lidi jsou stejný všude na světě a i díky tomu, že jsem žil venku, tak vím, že venku není o nic snazší dělat věci, který člověk chce dělat. I tam se potkáváš s úplně stejnými problémy jako tady. Ale když máš něco rád, máš k tomu čistý vztah a snažíš se tu věc dělat maximálně profesionálně, věřím, že je jen otázka času, kdy uspěješ. Tím nemám na mysli komerční hledisko, tedy že se ti začnou vracet vynaložené prostředky, ale že najdeš lidi, kteří tvou činnost ocení.

Dovoluje vám hraní mimo Prago Union větší volnost, když už nejste vázáni tím, čemu udělal hranice před vámi Kato?
Naše síla není v tom, že bychom byli tak dobrý v kreativitě - jen se snažíme dělat všechno pořádně. To byla i moje hlavní motivace s hip hopovou kapelou - hrát hip hop tak, jak si já myslím, že by se měl hrát a snažit se vyhnout všem věcem, který mne u ostatních hip hopových kapel vždycky štvaly. To je to, co mě na tom nejvíc naplňuje - že můžu dělat věci tak, jak si je představuju. Ale jinak se nedá říct, že bychom si chtěli vybíjet nějakou kreativitu. Snažíme se hrát živě co nejblíž originálu, ale zároveň tak, aby to fungovalo naživo. Aby hip hop byl pořád hip hop, ale aby měl drive živé kapely.
A stejné to máme i když hrajeme něco jiného - všude jsme jen takoví dělníci hudby. Když hrajeme na tanečních akcích, snažíme se tam sloužit tanečníkům, kvůli kterým tam jsme - nemůže to být naopak. Podobné to bylo i na festivalu Votvírák, kde jsme víc rozvinuli ideu hraní s jinejma lidma v rámci český a slovenský scény. Tam byla škála hodně rozdílná - byly tam jednak ty „nemocný" elektroničtější věci jako Pio Squad, tak i klasičtější sound s Mojou Rečou či Prago Union. Spousta lidí se i divila, jak jsme mohli hrát spolu s Majkem Spiritem, ale on je přitom naprostý profesionál. Vždycky je pro nás výzva, jak muziku interpreta zpracovat tak, abychom se pod to chtěli podepsat a zároveň s tím ti umělci a fanoušci byli spokojení.

Kde tedy máte šanci vybít svou vlastní kreativitu?
Když hrajeme na tanečních akcích freestyly - když nehrajeme v battlu, ale k cypherům, což jsou volnější taneční jamovací styly. Tam si úplně vymejšlíme a někdy jsou to třeba dvě hodiny v kuse - až si někdy rveme vlasy, že zrovna něco, co se povedlo za nápad, jsme nenahráli. Něco se povede víc, něco míň, ale kreativně se tam určitě máme šanci vybít dost.

Co všechno vlastně na tanečních akcích je na vás nakladeno za nároky - co všechno musíte zvládat?
Je obrovská celosvětová scéna, která se stejně jako hudba dělí na jednotlivé styly. A každý z těch stylů má svou vlastní muziku, i když se některý prvky prolínají. Základní formát, který je nejvíc vidět, je battle. Pro jednotlivce, dvojice, trojice či celé crew má battle svá jasná pravidla - máš časové omezení a porota rozhoduje podle určitých kritérií. Hraní k battlům je specifické v tom, že musíš začít rychle hrát - není žádné intro a hned od první vteřiny musí bejt ta pecka v nejvyšším bodě. A v ideálním případě musíš po výměně tanečníků zahrát pokud možno úplně to samý. A to trvá třeba minutu, po které přijde druhé kolo, ve kterém bys měl v ideálním případě po lusknutí prstu vyměnit hranou muziku za něco úplně jinýho. Pro DJe to není problém, ale pro kapelu jo. Takže celkově dost adrenalin. Musíš mít v záloze dost tracků a vědět, co kam půjde dát.
Dalším formátem je už zmíněný cypher, což není hodnocená disciplína - to jsou jamy v kolečku, kde jde o to si zatancovat a k výkonu tě při tom hecuje atmosféra. Tam se hudba nezastaví - jamujeme dohromady a třeba takovej bubeník se nezastaví vůbec nikdy. V tomhle případě jde o největší interakci mezi tanečníkama a kapelou - tanečník má víc času soustředit se na kapelu a i my máme víc času soustředit se na něj.
A kromě těchhle dvou existujeještě třetí formát a to jsou komponovaný kusy v rámci větších show. K tomu jsme se dostali loni - v rámci akce Just Debout v Paříži, což je velká taneční akce složená z několika battlů, která je rozměrama srovnatelná se sportovníma mistrovstvíma a koná se v největší Pařížské hale v Bercy. Má své vlastní zahájení a my jsme dostali příležitost udělat muziku ke komponovanému programu, který trval čtyřicet minut, z čehož jsme my vyplnili půlhodinu. Mělo to i svou vlastní generálku a šlo o prestižní záležitost.
A na podzim jsme hráli na nejzásadnější taneční akci svýho druhu na světě, co se bboy akcí týká, a to byla Battle Of The Year, kde jsme v rámci finálovýho večera dělali 15minutový showcase. Byl to model takového medley - něco jako kdybychom byli na soutěži kapel a během těch patnácti minut měli předvést, co v nás je. Navíc jsme tam měli speciálního utajenýho hosta, kterým byla německá legenda s haitskými kořeny - rapper Torch.

Máme šanci někde slyšet, jak vlastně Champion Sound zní ve chvílích, kdy nekryje záda některému z českých a slovenských rapperů?
Jo, máte - jednak hned teď na soundcloudu, kde je záznam z našeho vystoupení na Battle Of The Year a pak taky v brzké době na kazetě - Heavy Weight Tape se bude jmenovat náš mixtape - 2x45 minut dlouhá klasická audiokazeta, kterou připravujeme, na který bude průřez tím, co hrajeme na bboy akcích. Máme k tomu nafocený od Perníka i fotky s boxerskou tematikou, takže to bude tematicky zaměřený na battle nejenom hudebně, ale i po vizuální stránce. A nebo na našich stránkách championsound.cz najdete mraky videí z tanečních akcí.

Když to tak poslouchám, skoro už se bojím zeptat, zda je to vše, co jsi v poslední době stíhal...
Po pravdě není - je toho daleko víc - třeba v listopadu vyšel projekt, na kterém jsem dělal se slovenskym producentem Karaoke Tundrou, scratcherem 3ckem a zvukovým mistrem Gaexem - sedmitrackové EP s tematikou Čapkova Krakatitu. Tak se to i jmenuje a jsou tam i samply z filmového zpracování a je to taková stylově výbušná záležitost. Taky s mým kamarádem z Anglie, rapperem a producentem Hey!zeusem z undergroundové hip hopové kapely Obba Supa jsme udělali hromadu věcí. Pro Hey!zeuse nahrávám i do jeho vlastních projektů, stejně jako třeba pro DJ Fatta a další producenty pro releasy labelu Ty Nikdy. Dechy nahrávám i pro United Flavour nebo jsem dělal na U-ceeho desce.

To zní jako práce profesionálního muzikanta na plný úvazek. Hudba tě kompletně živí?
Tohle všechno nestačí k tomu, aby mě to uživilo, ale zároveň motivace, proč dělám něco jinýho, není jen finanční. Vedle hudby dělám v lesní školce u Říčan u Prahy - taková alternativa klasický školky pro malý děti. Zdánlivě nesourodá věc s hip hopem, ale úplně fantastická pro můj psychickej balanc, protože je to úplně jinej svět postavenej na úplně jinejch základech, než je muzika, než je rap. A ta práce s dětma v přírodě je úplně skvělá věc. Tam jsem 2 až 3 dny v týdnu, takže na půl úvazku, čili z toho mám nějakej peníz a pak mám něco z muziky. Dohromady mne to uživí a jsem díky tomu relativně pánem svého času.

text: Viktor Mašát foto: Radimo (archiv)