Priessnitz interview: S Nebelem v zádech o plánované, možná poslední desce

Priessnitz v žižkovském Paláci Akropolis představili i tři nové skladby

V žižkovském klubu si návštěvníci průměrně ve věku 30+ překračovali hlavy. Křídla dveří do sálu se zapřela do zarážek, aby se prostor pro diváky zvětšil o foyer, zatímco na pódiu přesně ve 20:00 začal koncert kapely ze severomoravských hor, která už osm let nevydala album. Právě teď je ale další dlouhohrající nahrávka na spadnutí. "Máme zatím asi osm věcí, z toho šest otextovaných, takže jsme tak ve dvou třetinách," zasvěcuje zpěvák. "Chtěli bychom album v létě nebo na podzim vydat. Nám sluší vydávat desky, když je sychr. Předpokládáme, že to bude naše poslední deska, takže není kam spěchat."

O čem by vlastně deska na rozloučenou měla být? Vzhledem k tomu, že život se točí v kruzích, které má navíc Jaromír rád, odpověď vede do dětství, k návratu do Jeseníku. Ačkoli Priessnitzovy lázně stále fungují, kapela se chce vrátit do toho Jeseníku, který už dnes neexistuje, do toho před demolicí proběhlou ještě za komunistického režimu.

Nové album Priessnitz by mohlo vyjít příští rok

Kapelu v jedné písni doprovodil Xavier Baumaxa

V Akropoli zazněly tři ukázky z připravovaného materiálu a je dost možné, že se jednou dočkají sborového zpěvu diváků, jak se tomu dnes spontánně děje u klasických hitů kapely. Bez přehánění by například song Mrzáci mohl sloužit jako singl k propagaci desky, i když ohledně této možnosti Jaromír váhá. "Mrzáci... Jde o ten název, nevim, jestli by to fungovalo. Ale co se týče toho motivu trubky, tak kluci v kapele přemýšleli, odkud je jim povědomý. A kdosi říkal: 'To je něco z Ramba.' Takže možná nakonec pro rádio, proč ne," směje se.

• FOTOREPORT: Priessnitz a Umakart křtili soundtrack k filmu Alois Nebel, pomohl i Václav Neckář

Samotný koncert opět provázely animace, které vznikly v rámci propagačního turné k filmu Alois Nebel. Podle Švejdíka naposledy. Černobílé siluety a stíny během koncertu perfektně podtrhovaly nahuštěnou atmosféru a zároveň stíraly hranici mezi filmovou fikcí a realitou. Hluboko do přítomnosti však vždy spolehlivě usadily texty. Ty totiž dodnes dokáží vyvolat obavu, aby se v nich divák nenašel až moc často, ale také třeba vzpomínku na předčasně zesnulé. V tomto případě zaznělo jméno duše alternativní hudební scény, nedávno zemřelé významné promotérky Lenky Zagotové.

Vyprodaný koncert Priessnitz v Praze (a v rámci probíhající šňůry nejen tam) je důkaz, že i přes dlouhou tvůrčí pauzu mají stále své (nejen jesenické) věrné. Kapela podle Švejdíka odmítla nabídky na účinkování na vánočních večírcích a rozsvěcování stromků a namísto toho udělala vlastní turné, čímž dokázala, že právě tato kapela je i přes úspěch ostatních projektů srdcovka.

"Priessnitz, to můj vnitřní svět. Umakart to je design," jsou slova, s kterými nás opouští frontman Priessnitz a jen tím potvrzuje nevyvratitelný pocit snad každého, kdo ten večer v Akropoli byl. Jeho vnitřní svět se totiž opět nesmazatelně střetl s tím naším.

text: Alena Bílková, foto: Kiša