SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Aleš Drvota (146.)

Člověk, kterému se podařilo rozčeřit vcelku poklidnou hladinu rockové scény, pozvolna se vzpamatovávající z bolševického útoku na novou vlnu se starým obsahem, ukázal směr, chvíli kráčel v čele a 23. 12. 1987 se přidal k jamajským hvězdám Bobu Marleyovi a Peterovi Toshovi, aby tam, někde v blízkosti Jaha Rastafari, společně jamovali a zpovzdálí pozorovali ten divný babylon na Zemi. Aleši Drvotovi bylo tehdy 33 let.

Z DÁVNÝCH VĚKŮ

Reggae se na naší domácí hudební scéně uchytilo se zpožděním takřka deseti let až někdy na přelomu 70. a 80. let, a to především díky aktivitám Yo Yo Bandu a skupiny Heval v čele s Janou Kratochvílovou. Aleš Drvota (nar. 28. července 1954), tou dobou nebyl v tuzemském bigbítu neznámou osobou. Již v polovině 70. let se objevil jako hráč na perkuse v kultovní skupině J.J. Neduhy Extempore, což je zaznamenáno na albu Azbestový guláš. Na začátku let osmdesátých se mihl v kapele Švehlík a později se o něco výrazněji zviditelnil jako člen skupiny Omnibus. V Omnibusu, mimo jiné, hrál i bubeník Ivan Pavlů, známý též ze Švehlíka či Marno Union. V roce 1984 Drvota a Pavlů Omnibus opouštějí, aby o několik týdnů později představili svůj nový projekt, Alešovo vrcholné životní dílo, skupinu Babalet. Rytmickou dvojici, což už teď není zcela přesné označení, protože Aleš se stává sólovým zpěvákem, doplnili spolukapelníci Mámy Bubo Karel Babuljak (klávesy, zpěv) a Jirka Charypar (kytara, zpěv) Zakládajícími členy Babaletu byli ještě Jan Šimek (baskytara, dříve Expo 58) a Jiří Šíma (saxofon, též člen Classic Rock´n´roll Bandu).. Perličkou je, že jednotlivý členové kapely se naučili písničky podle Alešem dodané kazety a první koncert, v Praze na Opatově, následoval po jediné zkoušce. I když Babalet nehrál zrovna hifi, kapela publikum zaujala nejen hudbou, ale i kouzlem Alešovi osobnosti, kterému prostě nešlo odolat. To se později stalo jednou z hlavních deviz Babaletu. Raná vystoupení kapely také ozvláštňovala svými kreacemi tanečnice Santa Monica.

• SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Bob Marley

Zpočátku, podobně jako například i u Hevalu, tvořilo reggae maximálně polovinu babaletního repertoáru. Jednotícím prvkem tohoto spojení jamajské hudby a novovlnného rocku byly Alešovy, místy skoro až infantilní, texty. Jako příklad se mi vybavuje svižná, pro znalce dnes už kultovní hitovka Robot Emil je moula.

BabaletRASTAMAN VIBRATION POSITIVE

Jak už to tak bývá, názorové rozdíly na sebe nenechaly dlouho čekat a vyvrcholili v roce 1985 odchodem rytmiky a také saxofonisty. Šíma, Pavlů a Šimek si po odchodu z Babaletu založili reggae kapelu Kamango, která se po personálních změnách krátce jmenovala Večerní Praha a největšího ohlasu se jí dostalo pod názvem Trop Band. Dvouletá existence Trop Bandu byla završena rozchodem a částečným splynutím s Yo Yo Bandem. Ivan Pavlů hrál také v Krásných nových strojích, což je ale úplně jiná historie.

Noví členové Babaletu, zvláště pak Kumanžas, dle mého mínění doposud nepřekonaný domácí reggae bubeník, pomohli skupině k jasné orientaci směrem k reggae a yu yu music. Exotično skupiny na pódiu zdůrazňoval Ali Baba různými převlaky, africkými maskami, korálky, rasta copánky, etiopskou vlajkou k nelibosti všudypřítomných hasičů i hořící pochodní. Pestrobarevně oděnou kapelu časem ještě doplnil v roli tanečníka a posléze i zpěváka etiopský student Asrat Limenh.

V letech 1985-1987, tedy v období největší slávy Babaletu, se ve skupině vystřídalo několik trumpetistů a v roce 1987 na postu baskytaristy vystřídal Standu Švadlenu Michal Ditrich z Abraxasu.

Mnohé věci z naší socialistické minulosti se dnes zdají nepochopitelné. Jednou z nich je i Alešův, posléze vítězný, boj s pořadateli za koncerty bez židlí. Divoké rytmy Babaletu často strhávaly publikum ke spontánnímu tanci, což většinou těžce nesli opáskovaní staříci hlídající veřejný pořádek. Zprvu improvizované uklidňování pořadatelů z pódia, že nejde o žádné chuligány, ale pouze o tanečníky, se časem změnilo v jasný požadavek kapely na úpravu sálu bez židlí. Trnitá byla cesta ke dnešní samozřejmosti.

J.J. Neduhy ExtemporeLEGENDA ŽIJE DÁL

Davy lidí mířili v prosinci 1987 od Anděla k tehdejšímu Domu kultury kovoprůmyslu na Smíchově na dlouho očekávaný vánoční koncert. Rozladění způsobila tabule u hlavních dveří, jež oznamovala, že koncert je zrušen z důvodu onemocnění v kapele. V hloučku okolo vchodu se živě diskutovalo, někdo přinesl informaci, že Aleš si snad zlomil ruku nebo co.

Teprve o několik dnů později pronikla na veřejnost zpráva, že Aleš Ali Baba Drvota zemřel v Maďarsku v nemocnici na následky zranění po automobilové nehodě.

Dodnes je Alešova smrt opředena tajemstvím. Jasné je snad jen to, že jel jako spolujezdec v autě. Méně jasné už je, kdo byl řidičem a úplnou záhadou je, za jakých okolností došlo ke zranění. Ochránce věčné Alešovi památky, známý pražský rastaman Petr Znamenáček považuje za nejpravděpodobnější dvě verze. Buď šlo o klasickou nehodu s nárazem snad do stromu nebo Aleš mohl též vypadnout za jízdy z otevřených dveří. Každopádně maďarská policie se tehdy příliš nepřetrhla vyšetřováním. Důkazem "citlivosti" tamějších úřadů bylo i to, že urna s Alešovým popelem dorazila do Prahy vlakem v poštovním balíku a rodina byla pouze uvědoměna o tom, že si má na nádraží vyzvednout zásilku. Jistě si dovedete představit, jaký šok následoval doma po rozbalení.

Dnes s odstupem patnácti let se zdá, že charakterizovat Ali Babu pouze několika slovy je snad nemožné. Šoumen na pódiu, asketa v soukromí. Ano, snad. Kamarádi vzpomínají jak jim půjčoval drahocenná elpíčka na přesně definovaný počet minut, zahrnující cestu tam a zpět plus čas na nahrání. Romantik? Nejedna fanynka ještě dnes zamáčkne slzu při vzpomínce na noční povídání při čaji. Velké dítě? Hravost i smysl pro humor prokazoval nejen ve svých textech. Na moje dotazy většinou lidé z jeho nejbližšího okolí odtušili: "Prostě, byla s ním sranda." Přestože Alešova smrt je jasně negativní záležitostí, stala se paradoxně i pozitivním impulzem k rozvoji naší hudební scény. Z ohromené kapely nezávisle na sobě odcházejí Malík-zakládá skupinu Echt! a Kumanžas, který sice ještě chvíli bubnuje v Půlnoci, ale především s baskytarou v ruce zakládá Egypt, později přejmenovaný na Jolly Jocker And The Plastic Beatles Of The Universe. A k Drvotově odkazu se hlásí např. i slovenská skupina Karavana, jež přijala za svůj název jedné z Alešových písní.

Po zcela pochopitelném odmlčení se zbylí členové Babaletu nejprve objevují v tehdy ještě úplně neznámém projektu Michala Ditricha Hypnotix a po několik měsíců trvajícím experimentování nakonec zaujal Alešovu pozici v kapele zpěvák Martin Tankwey ze Zaire. Babalet nabral směr afro-reggae a soukousu, což je zase už trochu jiná historie.

Po drvotovském Babaletu sice nezbylo moc studiových nahrávek, o to víc ale existuje záznamů z koncertů. V roce 1994 vydal kytarista Jirka Charypar výběr ze dvou z nich na CD, za což mu patří, doufám že nejen můj dík. Nejen, že od té doby je intro velehitu Kingston součástí znělky Reggae klubu Radia 1, ale Alešovo poselství nyní poslouchají i ti, kteří se za jeho života vozili v kočárku. Někde jsem četl, že ten, koho máme stále rádi, vlastně nikdy neumřel. Něco na tom asi bude. RASTAFARI!!!

Text: DJ Kaya