Recenze Angles od The Strokes: když se kapela hádá, posluchač se směje

The Strokes
Angles
Sony Music
10 trax / 34:23 min

Hned úvodní skladba Machu Picchu, umělohmotné osmdesátkové reggae s dominantní kytarovou linkou Nicka Valensiho, naznačuje, že The Strokes mají chuť i deset let od slavného debutu Is This It experimentovat. Ne vždycky to je ku prospěchu věci. Taková You're So Right evokuje nevydaný (a špatný) singl Radiohead, Call Me Back se ani nerozjede a už končí a závěrečná Life is Simple in the Moonlight dává slovu průměrnost zcela netušený rozměr.

Přesto mají na Angles svoje místo – nefungují sice samostatně, ale v kontextu roztahují žánrový vějíř čtvrté studiovky The Strokes do nevídaných rozměrů. To neznamená, že by kapela rezignovala na rukopis, kterým v roce 2001 vrátila syrový garážový rock na titulky hudebních časopisů. Singl Under Cover Of Darkness je jasným pokračováním slavné Last Night a nejméně třetina z Angles patří k tomu lepšímu, co The Strokes kdy nahráli.

The Strokes fungují deset let, za první pětiletku stihli vydat tři desky, tu druhou proflákali. Není tajemstvím, že kapela nahrávala Angles ve dvou studiích, zpěvák Julian Casablancas posílal svoje vokály zbytku skupiny přes email. Kytarista Nick Valensi v rozhovoru pro Pitchfork připustil, že pokud bude vznikat další deska The Strokes stejným způsobem, dává od kapely ruce pryč. „Bylo to hrozný, fakt hrozný."

Na výsledku to paradoxně není vůbec znát; zarazí akorát umírněnost projevu Juliana Casablancase, který jakoby splývá s ostatními a přestává být dominantním prvkem The Strokes – roli po něm přebírá Nick Valensi, jehož kytara je tím nejpříjemnějším překvapením a velkým příslibem do budoucna. Pokud tedy The Strokes dají svoje ega na chvíli k ledu a sejdou se v nahrávacím studiu jako kapela.

6/7

Marek Pros