Natalie Kocab: Můj bohémský týden

Podívejte, iReport by asi chtěl, abych napsala něco o tom, jak jsem v minulých týdnech byla vytížená do takové míry, že jsem se několikrát během toho musela ožrat a zachovat se jako pravá umělkyně. Vyválet se v bahně není úplně marný, probudit se vedle cizích lidí se taky hodí a poztrácet milión osobních věcí po několika bytech je skoro slušnost. Já vám teda řeknu, jak vypadal minulej můj týden.

Předně si nikdy nepamatuju konkrétní dny, jak jdou za sebou, ale posloupnost mých nápadů ano, takže to, co budu vyprávět, se stalo za sebou, ale nevím kdy. Řekněme, že první kravinu jsem udělala v pondělí. Jsem v obležení technicky zdatných chlapů, takže mám celkem aktualizovaný přehled o nejnovějších televizích, mezinárodních korporacích, vesmírných stanicích, compech a zase televizích. A robotech. Takže když jsem si z bazaru za 3000,- korun koupila poprvé v životě normální a ne kraksnoidní mobil, v pondělí jsem pojala ďábelskou myšlenku stáhnout si nějakou hustou aplikaci. Našla jsem „Fingerprint scan“, který zabezpečí váš mobil proti stalkerům. A třeba ABL. Výsledek je, že nemůžu teď zvednout ani odemknout mobil a neustále se snažím proskenovat dovnitř. Ta blbá aplikace byla pochopitelně zadarmo a já nevím, jak je to možný, ale původně jsem uvěřila, že tenhle vysoce vyspělý mobil JE schopen snímat otisky prstů a třeba i mé. Další aplikací, kterou jsem si stáhla, byl nějakej „Fat program“, což je jenom to, že se vyfotíte a aplikace té fotce přidá tak 20 kilo. To mi přišlo důležitý mít k dispozici, takovou aplikaci.

Dalším highlightem tohoto týdne jsou doktoři. Dnes jdu na trhání osmiček a stojí mě to flašku vína. Skutečně se bojím. Uklidňuji se tím, že bolest znám a že nebudu mít křivý zuby. Právě řeším, zda je trhání stoliček horší, než tetování, řekla bych, že jo.

Dále jsem navštívila refrakční centrum. Kdykoliv tam volám, zapomenu, co to „refrakční“ znamená. Většinou mi naskočí, že volám do centra pro fyziku ultra- relativistických jaderných srážek (www.jaderka.cz). Nicméně „refrakční centrum“ provádí laserové operace očí. Mám na výběr – buď se nechám operovat teď, anebo až později (taková ta klasická nabídka). Faktem je, že vzhledem ke krizové situaci v Řecku, posléze v Portugalsku a Španělsku (viz. Dopad na EU), nepokojům na blízkém východě, sopce na Islandu, smrti Usamy bin Ladina a flexibilním světonázorům ředitele tiskového odboru kanceláře presidenta republiky Václava Klause – Petra Hájka – si člověk nemůže být jist pražádnou růžovou budoucností. A protože se může stát, že nám na hlavu přistane bomba, nebo dalšímeteorit někam do Mexika – usoudila jsem, že je na čase opravit si oči. Protože – dejme tomu – kdyby vybuchla další elektrárna, třeba v Rakousku (ha!), nebo dopadl ten meteorit (jako já viděla dokument o konci dinosaurů, přesně co s nima ten meteorit udělal a neptejte se mě na to, to bude můj další blog - co dělat, až dopadne meteorit, to je horší, než cokoliv si kdo představí), kdyby mě spláchla tsunami, nebo bych snědla španělskou bio okurku a Bárta se stal ministrem vnitra a skončil svět – a mně u toho vypadla čočka, budu úplně v pr…čicích. Protože pak se nedá předpokládat, že budou refrakční centra fungovat v pohodě dál, kdyby k takové krizi došlo. Takže jsem usoudila, že je čas dojít si do Olivové a nechat spravit oči.

Totiž na konci světa je dobrý mít sklep a oči bez dioptrií. A jeep wrangler. Zatím nemám ani jedno, ale pracuju na tom.

A jinak pořád píšu (takové to domácí psaní) a hádám se s lidma, to je asi ta nejvíc rocková věc, co dělám.

Teď jsem našla potřebnou aplikaci – baterku v telefonu. Moc to nesvítí, ale člověk to užije, kdyby třeba skončil svět a já ztratila klíče. To by byl průser.

Pak mám ještě detektor smradu, ale ten nefunguje.

PS: Příště vám řeknu, proč je důležitý mít jeskyni.

text: Natalie Kocab
www.nataliekocab.com