RECENZE: Ležatá osmička od Tata Bojs aspiruje na desku roku

TATA BOJS
LEŽATÁ OSMIČKA
Supraphon
12 trax / 44:39 min

„Záměrně používáme stejné principy jako před lety, ze všeho si děláme trochu legraci a zároveň se sami sebe ptáme - běžíme dopředu a nebo nazpátek - je tohle konec nebo jen začátek?" vysvětluje Milan Cais, cože to vlastně posluchač drží v ruce za album.

Možná tak předchází „nařčení", že Tata Bojs znovu recyklují již několikrát vyhořelý odpad, a hned úvodní Progresivní je toho důkazem. Když kapela zkraje desky donekonečna opakuje větu „Nebudeme se opakovat", asi tušíte, že se opakovat bude. Na to jsme si u Tata Bojs tak nějak zvykli. Jde o to „opakovat se originálně", a to se Caisovi a spol. docela daří.

Tata Bojs jsou nejslabší ve chvílích, kdy cílí na přímočarý melodický hit (Hořká čokoláda). Naopak na Ležaté osmičce jsou k dokonalosti dotaženy atmosférické skladby (Ztraceni v překladu) líznuté pocity nepochopení a dezinterpretace.

Jde sice o klasickou rutinu, kterou od Tata Bojs slýcháme v různých variacích na každé jejich desce, ale tohle „klišé" obsahuje nespočet vytuněných kudrlinek (např. taneční nášup uprostřed Papírovky, 8-bit ve Ztraceni v překladu, samply puberťaček ve Světové nebo „psycho" ve Filmařské), díky nimž se datum spotřeby Ležaté osmičky sympaticky prodlužuje.

„Tatáči" zkrátka dospěli do stádia, ve kterém byl před časem režisér Honza Hřebejk. Dělají takové hezké české písničky. Líbivé, ale ne prvoplánově pitomé; člověk se v nich může díky (opět) skvělým textům třeba i najít, a pokud by takhle měl vypadat mainstream, nemusel by kultuře v týhle zemi zvonit umíráček.

Zůstává otázkou, kam dál. Milan Cais a Mardoša netrpí hudební krizí středního věku. Nejsou ani zakonzervovaní ve své sebestřednosti. Na Ležaté osmičce jsou načrtnuty možné směry, kudy se vydat. „Experimentální" Světová s hostujícím Vladimirem 518 nebo „futuristická" kytarovka 2031 naznačují chuť zkoušet pořád něco jiného. A světe div se, ono to funguje.

Záleží, jak moc se budou chtít na další desce zbavit starého „ksichtu". Plastika není nutná, ale žádoucí. Vrásky jsou totiž sexy jen do určitého věku. A Tata Bojs ho právě dosáhli.

Přečtěte si rozhovor s Tata Bojs ZDE.

6/7

Marek Pros


Tata Bojs - Opakování