LIVE: Sonisphere - Iron Maiden stále táhnou, stěhování se vyplatilo

MastodonOproti minulému ročníku s Metallikou a „velkou čtyřkou“ thrash-metalu sice letos nepřišlo tolik lidí, ale kvalita rozhodně nešla dolů. Naopak, vyčpělé Megadeth či Anthrax z loňska alespoň vystřídali skvělí In Flames nebo neotřelí Mastodon. Změna místa konání festivalu také výrazně prospěla. Dostupnost byla lepší, nebylo se potřeba k bránám dostávat dlouhými kolonami aut v zemi nikoho a zmizela možnost urvání si spodního nárazníku vozidel kvůli hrbolatému terénu v Milovicích.

Snad jediná klasická thrash-metalová kapela festivalu Kreator vystoupila hned po obědě a i přes lehký déšť si tyto Němce beroucí si v textech na paškál politiku nebo korupci přišly poslechnout tisíce lidí. Odehráli většinu svých slavných písní, jen mohli častěji zabrousit do posledního a velmi povedeného alba Hordes of Chaos. Taková legenda jako je Kreator si možná nezasloužila hrát tak brzy a být pokusným králíkem zvukaře, zvláště virbl zněl velmi „garážově“, ale i přesto jim publikum aplaudovalo a bylo příjemné slyšet ještě onen starý poctivý thrash bez příkras.

Ještě větší aplaus sklidili death-metaloví ex-členové Sepultury Cavalera Conspiracy, a to zejména na závěr při starém hitu Roots Bloody Roots. Vystřídali je multi-žánroví Mastodon, které české publikum znalo asi nejméně. Jejich progresivně-psychedelický metal ale dokázal zaujmout a tito Američané byli velkým přínosem pro úroveň festivalu.

KornPak už přišli na řadu populární melodic-death-metaloví In Flames ze Švédska. Přesně ukázali, jak hrát nejtvrdší žánr formou přitažlivou snad i pro náctileté dívky. Komerčně ještě úspěšnější parta Korn obsadila pódium hned poté.

Zvuk se pak už jen zlepšoval, stejně jako počasí, najednou byl pořádný pařák, a ve vzduchu už bylo cítit, že brzy přijde vrchol večera. Na Výstaviště se pomalu začala snášet tma a reproduktorových stěn se ozvaly úvodní tóny Satellite 15... The Final Frontier z posledního patnáctého alba kapely. Tato skladba je jednou z nejkontroverznějších, jelikož první čtyři minuty nezní vůbec jako Iron Maiden a někteří fandové byli tímto pomalým začátkem rozladěni. Muzikanti se postupně objevovali na scéně, která působila jako vesmírná loď.

Netradičním úvodem se ale Maidni přenesli již ke klasickému zvuku a představili The Trooper nebo Wicker Man. Novou pecku Coming Home si zapělo s Dickinsonem celé Výstaviště a šlo vidět, že polední album je jinak velmi dobře přijímáno, přestože je kompozičně asi nejsložitější a od heavy-metalu přechází spíše k progress-metalu, což však celá řada fanoušků oceňuje.

Iron MaidenIron Maiden tak jen dokazuje, že je stále živoucí kapela, která nepotřebuje existovat jen na základě starých písní. Naopak zní nyní lépe než dříve, vyzrálí, ale přesto čerství a plní energie. Navíc Bruce Dickinson má poslední léta neuvěřitelnou hlasovou formu, což předvedl na posledních koncertech jak v Ostravě na Bazalech, tak v Praze v Edenu. A nyní také na Výstavišti.

Z dalších písní si diváci užili například chorálovou Two Minutes To Midnight nebo Dance Of Death, při které skákaly snad celé Holešovice. Už to skoro vypadalo, že odejdou bez těch nejslavnějších písní, ale v přídavcích vše napravili a odehráli Fear Of The Dark a Hellowed Be Thy Name, které samozřejmě odzpívali fanoušci spolu s Brucem.

Festival i přesto, že měl jen jednu stage, neměl příliš hluchých míst, dlouhou pauzu při rekonstrukci pódia pro hlavní hvězdy účastníci využili po svém v celé řadě stánků, kde se netvořily ani velké fronty a nabídka byla přitažlivá. Jen tekoucí voda opět chyběla. Snad příště. Festival ukázal, že tyto velké akce je možné pořádat i ve městech a hezky civilizovaně, a že není potřeba se stěhovat někam daleko do polí.

Na obsáhlý fotoreport z festivalu Sonisphere se podívejte ZDE.



text: Vladimír Michna, foto: Petr Tibi
6/7