RECENZE: Bruce Dickinson rekapitujuje svůj sólový let na drakovi

Vydáno 11.07.2011 | autor: redakce

Dvaapadesátiletá heavymetalová pěvecká ikona Bruce Dickinson, jehož sólový hit Tears of the Dragon se dá poslouchat i po více než patnácti letech od svého vzniku, na dvou CD rekapituluje svoji sólovou kariéru. Není to špatné, ale stejně je dobře, že tenhle pilot už zase od roku 2000 drží knipl Boeingu 757 s číslem 666 společnosti Iron Maiden.

RECENZE:  Bruce Dickinson rekapitujuje svůj sólový let na drakovi RECENZE: Bruce Dickinson rekapitujuje svůj sólový let na drakovi

 
3099
BRUCE DICKINSON

THE BEST OF
Sanctury / Universal
27 trax

Obě cédéčka poměrně vyčerpávajícím a reprezentativním způsobem představují Dickinsův ojedinělý hlas i jeho věrnost žánru, přestože na kompilaci najdeme několik překvapivých rarit. 

První placka je průřezem od jeho prvního sólového počinu Tattooed Millionare natočeného v roce 1990, když ještě Dickinson působil v Iron Maiden, až po úspěšné album The Chemical Wedding z roku 1998. Mezi heavymetalovými peckami jako Broken, The Tower či Darkside of Aquarius najdeme pochopitelně i parádní kousek v podobě vydařené balady Tears of the Dragon. Ani v době své umělecké samostatnosti Dickinson neváhal hrát skladby z repertoáru Iron Maiden, které na výběru zastupuje například Road to Hell, v jejímž případě je Dickinsonovým spoluautorem kytarista Adrian Smith, který stejně jako Bruce odešel a později se vrátil k Iron Maiden.

Na výběru je i několik živých nahrávek, třeba Laughing in the Hiding Bush, které trochu připomíná Since You Been Gone známé v podání Rainbow. Zní to dobře, takže se mnohý posluchač asi připojí k obecenstvu v závěrečné písni Book of  Thel, a uznale si s ním zabrouká Brucééé...olééé olééé olééé!!!

Druhé stylově nejednotné cédéčko začíná sice v duchu klasické Dickinsonovy tvorby hitem Bring Your Daughter... to the Slaughter ve verzi ze soundtracku k hororu Noční můra z Elm Street 5, ale pak je plné nepříliš známých písní, rarit a nabídne i interview s Dickinsonem. Mnohé nahrávky vznikly při sessions v době natáčení Dickinsonových sólových alb. Hezká balada s flétnami Darkness Be My Friend tak vznikla v období Tattooed Millionaire, stejně jako klasické blues Ballad of Mutt s kytaristou Janickem Gersem, také členem Iron Maiden. Tuctovější ploužák Acoustic Song, stejně jako skladba Real World jsou zase výsledkem sessions v době natáčení The Chemical Wedding.

Stylový odklon od heavy metalu na albu Skunkworks z roku 1996 nebyl přijat fanoušky Dickinsona s velkým nadšením. Majitelé tohoto výběru se na příkladu trochu do etna hozeného Re-Entry a malé šílenosti s prvky punk rocku I'm in a Band With an Italian Drummer dovtípit, proč asi. Takový Wicker Man, také známý z repertoáru Iron Maiden a znamenající v roce 1997 s albem Accident of Birth zahájení spolupráce s kytaristou Royem Z, už je zase klasika. Naopak stylovou rozstříštěnost druhé placky zvyšují muzikálově znějící No Way Out... Continued z roku 1993 a Dracula z roku 1977, folkový úvod zase ozdobil živou nahrávku Jerusalem. No, a skoro bych zapomněl na téměř dvacet let staré demo balady Man of Sorrows.

Recenzi Dickinsonova Best of nejde napsat bez toho, aniž by autor mnohokrát zmínil jméno Iron Maiden. I to dokazuje zpěvákovu sepjatost s Železnou pannou, z jejíhož náručí se naštěstí nikdy úplně nevymanil.

text: Roman Jireš
4/7 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít