10 nejpamátnějších koncertů aneb Naživo a navěky věků

Vydáno 01.10.2011 | autor: redakce

Něco musí scvaknout snad až nahoře na nebesích, že se z rutiny koncertních turné vyloupne jedno vystoupení, které přežije věky.

10 nejpamátnějších koncertů aneb Naživo a navěky věků 10 nejpamátnějších koncertů aneb Naživo a navěky věků

bob-dylan
Mánii škatulkovat, řadit na žebříčky, přidělovat procenta a grády neunikne dnes už žádný obor lidské činnosti. Neunikne tím zároveň ani subjektivitě, jaká každé takové řazení provází. Tento žebříček je sestaven podle výsledků britských hudebních odborníků, ke kterému jsme přihlédli, ale nedrželi jsme se ho otrocky. Nenašli jsme v něm totiž například vystoupení Katapultu v říčanském kulturáku v roce 1987, které však právě pro někoho může znamenat nepřekonatelný vrchol koncertních zážitků. Nenajdete-li koncert svého života ani v naší desítce, berte to jako signál, že každé takové hodnocení je nejenom subjektivní, ale i relativní.

BOB DYLAN
Kdy: 17. května 1966
Kde: Manchester Fare Trade Hall, Velká Británie
Co: po první, akustické polovině koncertu v rámci australského a evropského turné se Bob Dylan připojil k elektrice a navždy změnil tvář folkové hudby.

„Jidáši!“
ozvalo se po předchozím velmi rozpačitém potlesku, ale i bučení z publika v závěru Dylanova vystoupení. A rozparáděný umělec předtím, než vyzval svůj doprovodný ansámbl The Hawks (z nějž se později stal The Band), aby se do závěrečné Like A Rolling Stone obul „kurva hodně hlasitě“ odsekl nespokojenci: „Nevěřím ti, Jsi lhář!“ A bylo dokonáno. „Moderní básnický génius“, jak jej nazval Allen Ginsberg, provedl revoluci folkové hudby. Na britské větvi turné si však pětadvacetiletý Dylan musel ještě svůj pohár hořkosti vypít do dna. Útoky nespokojených fanoušků narůstaly tak, že v Royal Albert Hall už nasadil konfrontační tón a vyzýval křiklouny, aby to přišli říct nahoru k němu na pódium. Tyto historické chvíle lze vyslechnout i na záznamu manchesterského koncertu, který vyšel v roce 1998.

johnny-cashJOHNNY CASH
Kdy: 13. ledna 1968
Kde: věznice Folsom, Sacramento, Kalifornie
Co: „dobročinný“ koncert pro 2000 vězňů tohoto tvrdého nápravného zařízení, zachycený o sedm měsíců později na jednom z klíčových umělcových alb, live LP Johnny Cash at Folsom Prison.

Fajn,“ upřesnili si Cash a zástupce firmy Columbia poslední detaily plánovaného vystoupení, „když nechceš, aby tě někdo uvedl, stačí, když před ně předstoupíš a řekneš: Jsem Johnny Cash. Začnou šílet.“ Stalo se. Právě ono: „Hello, I´m Johnny Cash.“ z úvodu desky vstoupilo do dějin hudby stejně jako zběsilý ryk vězňů. S kytarou a doprovodem Carla Perkinse, The Statler Brothers a The Tennessee Three rozehřál toho slunného, ale mrazivého dne na vězeňském dvoře i nejzatvrzelejší, často na doživotí odsouzené kriminálníky. Dobře to na vydařeném albu dokumentuje např. veselá skladba 25 Minutes To Go, která rozesměje nejen auditorium, ale nakonec i zpěváka. Ten se nebránil puncu drsného chlapíka, snad i s kriminální minulostí, jež toto album z věznice jen přiživilo. Především se však nebránil oživení povadlé slávy, které mu LP přineslo, a bohužel ani opakování téhož triku napřesrok, kdy zajel zahrát do věznice San Quentin.

the-beatles-on-apple-corps-rooftopBEATLES
Kdy: 30. ledna 1969
Kde: střecha budovy nahrávací společnosti Apple, Saville Road, Londýn
Co: několik odehraných skladeb natáčených pro film Let It Be vidělo vedle filmového štábu jen pár desítek vybraných V.I.P. Stali se svědky posledního živého vystoupení kapely.

Poslední koncert legendární čtveřice odstartoval režisér Michael Lindsay-Hogg povelem „Kamery, první záběr – jedem!“ Po 42 minutách ukončila vystoupení policejní hlídka, jež přispěchala zakročit proti výtržnosti. Velkou porci vstoupení zachycuje film Let It Be, který měl původně končit zatčením a odváděním hudebníků. Ti si to však nakonec rozmysleli a skončili sami skladbu Get Back, toho dne už třetí verzi, jelikož střešní koncert představoval vlastně zkoušku, pouze přesunutou ze suterénu blíže k pánubohu. Hrálo se i Don´t Let Me Down (dvakrát), I´ve Got A Feeling (dvakrát), The One After 909, Dig a Pony. Během výměny pásků (měnil je hlavní zvukař Alan Parsons, jenž později neodolal a založil svůj Project) odehrála kapela s hostujícím klávesistou Billym Prestonem i britskou hymnu God Save The Queen. Střecha coby pódium od té doby láká: zeptejte se U2, kdo je inspiroval.

bob-marley-213155
BOB MARLEY AND THE WAILERS
Kdy: 22. dubna 1978
Kde: Heroes Park Circle, Kingston, Jamajka
Co: One Love Peace Concert, v jehož závěru vystoupil před 32 000 diváků jako headliner Marley s kapelou a který posloužil jako katalyzátor mírového ujednání politických poměrů na Jamajce.

Na Jamajce se díky vyhrocené politické situaci schylovalo k občanské válce. Politika ostatně stála údajně i za pokusem o atentát na Boba Marleyho v květnu roku 1976. Ten vedl k jeho osmnáctiměsíčnímu exilu v USA. Charitativní mírový koncert One Love, který dostal nálepku „Woodstock rozvojového světa“, měl nejen napomoci snaze o urovnání poměrů, ale i poprvé od atentátu přivést Marleyho domů. Po rozjezdu, který obstaraly mladé reggae kapely, přišly na řadu největší domácí hvězdy, včetně Petera Toshe, Dennise Browna i Jacoba Millera. K půlnoci vstoupil na pódium sám Marley. V závěru devítipísňového setu vyzval vůdce opozice Edwarda Seagu a ministerského předsedu Michaela Manleye, by se připojili k němu na pódiu a s nim coby prostředníkem si podali ruce. Oba politici poslechli, sice s rozpaky a Manley váhavě, ruce si podalo a nebezpečí občanské války bylo zažehnáno. Z publika tomu potěšeně přihlížel Mick Jagger.

jimi-hendrixJIMI HENDRIX
Kdy:
18. srpna 1969
Kde: Woodstock, Bethel, stát New York
Co: jedno z Hendrixových nejpamátnějších vystoupení, byť jen pro premiéru psychedelicky zrockované hymny Star Spangled Banner, rámované atmosférou legendárního festivalu.

Kdo nesouhlasí s touto položkou, může si spravit chuť Hendrixovým o dva roky starším vystoupením na festivalu v Monterey a jeho hořící kytarou. Woodstocký set však hudebně skutečně nepatří k nejzdařilejším. Jimi si toho byl vědom, stále se z pódia omlouval posluchačům, že kapela dobře umí jen pár skladeb, zbytek ještě nemá zažitý. Kytaristovi se právě rozpadla jeho Experience a narychlo posbíral formaci Gypsy Sun & Rainbows. Na rozbahněném poli, na které s Hendrixovým příchodem skutečně vysvitlo slunce, zůstalo z původních 400 000 návštěvníků už jen slabých 30 000 – bylo pondělí ráno, Woodstock měl končit už včera večer. Před závěrečnou, pečetní skladbou Purple Haze po nečekaně dlouhém, 140minutovém vystoupení, odezněla zmíněná americká hymna prošpikovaná feedbacky a svištěním padajících bomb.

nirvana_topNIRVANA
Kdy: 30. srpna 1992
Kde: Reading, Velká Británie
Co: skupina přijela do Anglie dát vědět, že ještě existuje, že její frontman není mrtev, a jakoby náhodou předhodila šedesátitisícovému davu jedno ze svých nejlepších vystoupení.

Nejen různými poznámkami během vystoupení si pohrávali s myšlenkou, že končí. S tou pověstí už přijížděli do Anglie, místní médi plnily stránky spekulacemi o situaci v kapele, zejména po stránce zdravotní. Kurt Cobain se rozhodl tyto domněnky přiživit a na festivalové pódium v Readingu se nechal přivézt oblečený v bílém plášti na invalidním vozíku, z něhož vypadl na zem. Avšak od chvíle, co vstal a zakousl se do skladby Breed, bylo každému jasné, že tohle je hvězdná hodina Nirvany. Pětadvacet odehraných skladeb, jež jsou k mání na bootlegu, srší energií až po finální Territorial Pissings, po níž následuje totální destrukce aparatury, odchod z pódia a devatenáct měsíců života, které Cobainovi ještě zbývaly.

freddie_hpQUEEN
Kdy: 13. července 1985
Kde: stadion Wembley, Londýn
Co: probíhal legendární festival Live Aid za účasti desítek hvězd, avšak jeho finalisté The Queen podle svědectví přímých účastníků (bylo jich na 80 000) za pouhých dvacet minut ukradli, jak se říká, celou show.

Začalo to přesně v 18:44 Bohemian Rhapsody, ale jen intrem, protože jednak bylo málo času, jednak operní pasáž odehrát nemohli, protože na akci byly přísně zakázané playbacky. Rapsodie se přelila v Radio Ga-Ga, a to už měl Freddie Mercury celé početné auditorium na háčku: jako v klipu měli všichni zvednuté ruce nad hlavami a na zpěvákovy pokyny tleskali ve strojovém rytmu refrénu. S výpomocí klávesáka Spikea Edneye odehrála skupina ještě podobně zkrácené We Will Rock a další čtyři skladby a pak se k ní na pódiu připojili všichni účinkující téhle monstrózní akce, protože ta právě končila. Navzdory červencovému vedru se z plných plic zpívalo Do They Know It´s Christmas?, protože sváte jako svátek, a tohle vystoupení skutečně sváteční bylo.

sexpistlSEX PISTOLS
Kdy: 20. září 1976
Kde: 100 Club, Londýn
Co: dvoudenní festival v klubu na Oxford Street, jehož erupce rozmetala punk do všech koutů starého světa a rovněž na vydavatelské labely. Hráli tam mnozí, poprvé například Siouxsie And The Bandshees, avšak Sex Pistols odsud vzešli jako (marketingový?) symbol.

Erupci světodějného významu, kterou zinscenoval všehoschopný manažer Malcolm McLaren, vidělo jen šest stovek diváků, na něž byl klub, do té doby pohříchu jazzový, dimenzován. Avšak Sex Pistols už znali mnozí, i ti, kdo nechtěli, protože pár dní předtím se kapela poprvé objevila v TV. Zde v Club 100 došlo toho dne k historickému přesedlání Sida Viciouse od The Flowers od Romance, předchůdců The Banshees, kde bubnoval, k „Pistolím“. Předtím, než se přemístil a dal punku a tedy i své nové kapele pohou svou existencí novou dimenzi, stačil ještě částečně oslepit jednu návštěvnici koncertu střepy z roztříštěné skleničky. Shane McGowan či Chrissie Hynde, kteří byli také mezi posluchači, však jiných než inspirativních následků nedoznali.

thewho 1THE WHO
Kdy: 29. srpna 1970
Kde: Isle Of Wight, Velká Británie
Co: za čtyři roky existence dospěl festival na ostrově Wight k vrcholu: od 10 000 návštěvníků prvního ročníku k 600 000 tohoto roku. Zenit festivalu se sešel se zenitem britské rockové formace The Who.

The Who za poslední kalendářní rok absolvovali vystoupení ve Woodstocku, které by leckterý encyklopedista dost možná zaměnil za tuto položku. Objížfěli svět s vrcholně úspěšnou rockovou operou Tommy a nedlouho před festivalem na Wightu absolvovali i sérii koncertů v Metropolitní opeře. Dospěli do stádia, kdy byli považováni za nejenergičtější a také nejhlasitější rockovou atrakci své doby. Zároveň ale patřili k improvizačně nejvynalézavějším seskupením, což je povyšovalo nad většinu bezmála stejně proslulých současníků. Kdo nevěří, má možnost si tato historická fakta ověřit na DVD, zachycujícím právě jejich vystoupení ve Wightu.

rammstein_prahaRAMMSTEIN
Kdy: 15. července 2001
Kde: Reykjavík, Island
Co: první vystoupení germánských marš-industrialistů si nenechalo ujít plných 5% veškerého obyvatelstva ostrova.

Turné k albu Mutter se chýlilo ke konci, vět se měl dosud probudit do jisté zářijové apokalypsy a mírumilovné obyvatelstvo chladného ostrova s nejstarším parlamentem podlehlo nařvaně stylizované militantnosti elektrošokujících Rammstein. Mládež bivakovala před místem prodeje lístků plné dva dny, Němci dokonce přidali ještě další vstoupení o den později, potěšení rychlostí prodeje biletů. Místní stadion byl narván k prasknutí a kapela připravila vizuálně i zvukově pekelné teatrum. Ještě měsíc po vystoupení se prý v zemi neposlouchalo nic jiného, než co se týkalo právě berlínského sexteta a druhdy ostrovní královna Björk byla zapomenuta.

janet-jackson-boob-flashSKANDÁLY A EXCESY
Koncerty se mohou vepsat do paměti i jinak než nadpozemskou krásou a estetickou čistotou. Totiž skandály.

Mordýři: Čtyři lidé zahynuli na koncertě Rolling Stones v americkém Altamontu v roce 1969. Manažer skupiny najal lacinou ochranku z místních Hell´s Angels: zaplatil jim jen 500 dolarů v pivech, která smíchaná v krvi s drogami vedla k ubodání prvního posluchače a k následnému masakru, z něhož musela kapela uprchnout vrtulníkem.

Netopýři: V domnění, že mu při koncertě v De Moines v Iowě roku 1982 přistála na pódiu gumová figurka, ukousl Ozzy Osbourne hlavu živému netopýrovi, a pak se třásl hrůzou z infekce, před kterou by ho neumělo zachránit ani samo peklo.

Ničitelé: Čtvrtmilion lidí sledoval ohromeně 6. dubna 1974 tetrální destrukci kytar a kamer v podání vzteklého rozmazlence Ritchieho Blackmorea v závěru vystoupení Deep Purple na festivalu California Jam. Záznam jinak znamenitého vystoupení tehdy personálně proměněného souboru novici Hughesem a Coverdalem vyšlo v roce 2006 na DVD.

Kacíři: Místo do vlastní písně se roku 1992 pustila Sinéad O´Connor do hysterické deklamace Marleyho skladby War, načež v přímém přenosu před kamerami Saturday Night Live roztrhala fotografii papeže se slovy „Bojujte proti opravdovému nepříteli“. Kdykoliv se poté objevila v USA, vítal ji pískot.

Striptéři: Pokryteckou reakci a následnou vlnu preventivní televizní cenzury vyvolalo přímým přenosem vysílané vystoupení Janet Jackson v poločase amerického Superpoháru v roce 2004, při kterém jí na zlomek vteřiny vyklouzlo ňadro z róby. Smutné je, že i přes prvotní dojem nešťastné náhody byla celá tato „nehoda“ pravděpodobně naplánována.

Násilníci: Tři dny lásky a míru navazující na ducha woodstocké květinkové éry měl pro 200 000 návštěvníků představovat výroční Woodstock 1999, pořádaný ve městě Rome, stát New York. Předražená akce se však v závěru zvrhla v násilí, sexuální útoky a zlovolné plenění.

text: Roman Lipčík, foto: EMI, Universal, Sony Music, archiv

zavřít