RECENZE: Oceán ve třech čtvrtinách své cesty

Oceán

S pozměněným názvem 2 ¾ přináší všech deset původních skladeb s pročištěným zvukem a tři bonusové tracky nazpívané novou zpěvačkou Jitkou Charvátovou. Těžko se tedy píše o něčem tak důvěrně známém, zvláště když se jedná o téměř dvacet let starou nahrávku, jejíž skladby mezi černooděnci takříkajíc zlidověly.

Kompilace 2 ½ původně vyšla v roce 1992 a tvořily ji jednak nahrávky z let 1985 až 87 z českobudějovického studia Českého rozhlasu a také starší skladby nově nahrané i nikdy předtím nevydané. Fanoušci si konečně mohou poslechnout původní verzi Ráchel s kytarou Zdeňka Pavlece, Dávnou zemi nebo další klenoty jako Lék světu s čistým a oproti původnímu vydání poslouchatelným zvukem. První dvě jmenované pochopitelně vyšly oficiálně později s jinými aranžemi na prvním albu Dávná zem. Na původní kolekci lze najít i další skladby ze zlatého oceánovského fondu jako Z nás jsme ty někdo nebo vznosnou Aha s téměř apokalyptickou náladou.

Původní materiál doplňují tři stařičké skladby ve zcela novém hávu se současnou zpěvačkou Oceánu Jitkou Charvátovou. Jako první přišla na řadu Nic blíž, nic dál, kterou od začátku do konce obklopuje zvuk řezavého syntezátoru. Jitčin hlas je zde k nepoznání vokodérem přetaven do zvukového magmatu. Nová verze sice není tak úderná jako originál z alba Dávná zem, o to více však dokáže zatnout drápy svou děsivostí. Dalším historickým kouskem je Vždyť stačí, která se s Mukovým hlasem dochovala jen na kazetách v živé verzi. Fajnšmekři ji však budou znát ze sólového projektu Dušana Vozáryho Déva. Na závěr jsou přilepeny Vidiny od skupiny Fiction, kde se poprvé Jitka setkala s původními členy Oceánu. Všechny tři skladby mají progresivní elektronický zvuk a zcela nové aranže, i přestože původní skladby o moc nezestárly. A dopadly na výbornou. Je fajn, že se Oceán do předělávek pustil a připravil dobrodružné představení nové tváře kapely v duchu původní kompilace, která zmapovala nejen počátky, ale i pozdější vývoj Oceánu. Tři předělávky jsou proto jejím logickým pokračováním.

U této reedice mě mrzí snad jediná věc a tou je booklet. Kompilace, která zaznamenává jednotlivé kapitoly ze života Oceánu, by si zasloužila mnohem více péče než jen změnu červené barvy v logu na fialovou a texty k písním na pár listech. Co takhle příště pár nikde nepublikovaných fotek, průvodní slovo, původně nerealizovanou grafiku apod.? V tomto směru je většina tuzemských reedicí neskutečně pozadu (drželi jste v ruce znovu vydané Smashing Pumpkins?). Snad někdy příště.

text: Jiří Kaňa
5/7