Gary Numan: Sny o elektrických ovcích

Bubák z počátku 80. let s davy svých fanoušků, hrdě nazvaných „numanoids" s bílým make- upem a futuristickými oblečky. Po pádu z vrcholu byl dlouhá léta zatracován a skoro zapomenut, a pak znovu objeven - se všemi poctami.

ROBOTI UŽ JDOU
Před tím, než se Numan zamiloval do analogového syntezátoru, drhnul kytaru v punkových Tubeway Army. Zlom nastal v době, kdy tato formace začala s přípravou prvního alba a Gary přišel s představou hledání nových zvuků a kybernetických vokálů. Na druhém albu Tubeway Army (Replicas) už se to hemžilo zákeřnými stroji potaženými lidskou kůží. Numanova „robovize" nebyla tak chladná a odcizená jako třeba u spřízněných Kraftwerk, ale naopak plná emocí a paranoických stavů. Zkrátka docela strašidelná sci-fi. Přes nespornou originalitu textů přiznává, že jeho nejslavnější (a zároveň „nejpředělávanější") skladba Are ‚Friends' Electric je inspirovaná novelou P.K. Dicka „Zdají se androidům sny o elektrických ovcích?", která mimo jiné inspirovala i tvůrce kultovního sci-fi Blade Runner. Zvukově byl Numan vždy velice vynalézavý, na raných albech proháněl zvuk syntezátorů přes kytarové efekty, jeho skladby tak dostaly vcelku originální říz. Na vrcholu své slávy (1979-1981) dokázal dobýt britskou hitparádu se singly Cars a Are ‚Friends' Electric?, to samé dokázal i s alby Replicas, The Pleasure Principle a Telekon. V té době se v Londýně objevoval zásadně v luxusním bílém Chevroletu Corvette, který dostal darem od svého nezávislého vydavatele Beggar's Banquet. Na období své image drsného robota s bílým make-upem vzpomínal Gazza po létech s úsměvem: „Nesmál jsem se proto, aby nebylo vidět, že mám zuby jako Bugs Bunny a vytahanej dolní ret, make-up zas dobře zakryl nekvalitní pleť."

ROBOKOROZE A NOVÝ MODEL
Někdy koncem roku 1981 začíná Numan experimentovat při tvorbě pátého alba Dance za pomoci Micka Karna z Japan a bicích automatů (úmyslně) té nejhorší kvality. Ano, uhodli jste. Tím začal pád z vrcholu nazvaného Komerční úspěch. Nastává více než deset let zatracení nemilosrdnou britskou kritikou a následné zoufalé hledání svého stylu přerušené až uceleným albem Sacrifice (1994). Někdy v té době nastává zlom, kdy jak Gary říká jeho tvorba „potemněla".

Výsledkem je výtečné album Exile plné napětí a pochmurné atmosféry. Singl Dark se stal oblíbeným u hollywoodských tvůrců sci-fi filmů, takže ho můžete slyšet hned v několika z nich. Od té doby se ostatně Numan stává vítaným hostem gotických festivalů a CD kompilací. Následný Numanův počin Pure je už kritikou oslavován ve stylu „Numan is back!" a Gazza album korunuje vystoupením na Reading Festivalu 2001. Přeměna syntezátorového klauna v respektovaného průzkumníka na poli elektroniky byla dovršena. Album Jagged z roku 2006 bylo ve znamení pomalejších melancholických kompozic, jakoby se Numan hlouběji zabydloval na odvrácené straně své osobnosti. Na své texty klade důraz a říká o nich: „Pro mě jsou slova oknem do duše člověka, který je píše, nehledě na to, jak špinavé nebo neprůhledné může to okno být."

Po Jagged si dal pět let pauzu, aby se v loňském roce vrátil s deskou Dead Son Rising, kterou postavil na demáčích, jež mu zbyly z natáčení přechozích alb. Jak sám říká, Dead Son Rising je více experimentální.

ROBOINSPIRACE
Synthpop, electro, hip hop – hudební směry, které Numan výrazným způsobem ovlivnil, by samozřejmě vznikly bez něho, ale přišly by o jeden ze zdrojů inspirace. Malcom McLaren, manažer Sex Pistols, vzpomíná na první setkání se zárodky hip hopu v Bronxu, kde černí chlapci rozjížděli svůj syrový freestyle za doprovodu Numanových Cars linoucích se z kazeťáku. Plejáda DJ's Gazzu uvádí mezi oblíbence včetně Davea Clarka: „Gary mě ovlivnil ještě víc než Kraftwerk, on je tou temnou stranou elektroniky." Mezi umělce, které mají ve svém repertoáru coververzi některého Numanova dílka, patří mimo jiné i Beck, David Bowle, Damon Albarn, Moloko, Sugababes, Prodigy a Marilyn Manson. Trent Reznor patři mezi velké obdivovatele Numana, jehož Telekon je Reznorovým nejvíc hraným albem vůbec. Obdiv je vzájemný, i Gazza mluví o Reznorově díle s velkým respektem a označuje singl Closer na oplátku za svou nejoblíbenější skladbu všech dob. Když si poslechnete třeba Exile, zjistíte, že vliv Nine Inch Nails je více než patrný.

PILOT PODIVÍN
Numan byl na hudební scéně vždy poněkud osamocen, považován za arogantního podivína, neoblíbeného hudebním tiskem. Údajně trpí Aspergerovým syndromem – psychickou poruchou, která znemožňuje normální sociální interakci a komunikaci. „Když jsem třeba šel se známými na večeři a na chodbě jsem uviděl časopis, který mne zajímal, tak jsem si prostě sedl sám do kouta a přečetl ho." Nic zas tak vážného, aby mu zabránilo v jeho hobby – akrobatickém letectví. V dobách své slávy několik letadel i vlastnil. Další jeho vášní jsou auta – kdysi se účastnil automobilového závodu celebrit The Race na slavném okruhu Silverstone. Skoro vyhrál, ale v posledním závodu ho porazil zpěvák AC/DC Brian Johnson.

text: Karel Hron,  foto: archiv

---