Václav Neckář: Konec světa? Ne, to jen Mayům došel papír…

Grandióznější návrat na výsluní české scény si už snad ani nelze představit. Půlnoční vás katapultovala na nejvyšší příčky hitparád, následoval Anděl za Skladbu a Videoklip roku …
Václav: S takovým comebackem jsme samozřejmě nepočítali, byla to náhoda. Přišla nabídka od producenta filmu Alois Nebel. Rozhodlo to, že zainvestovali do klipu a že ten klip vidělo tolik lidí. Prakticky takový malý zázrak. Přitom Půlnoční nakonec ve filmu vůbec není.
Jan: Poslouchali jsme demosnímky - ještě jsme tehdy nevěděli, co se stane s Půlnoční - a řekli jsme si, že zkusíme udělat desku. Slavili jsme 40 let kapely a měli písničky hotové. Přišlo to jako na zavolanou! Za 20 let se nám nestalo, že by někdo přišel, pro nás neznámý a o generaci mladší, s takovou nabídkou. S Dušanem Neuwerthem a Jaromírem Švejdíkem z Umakartu jsme si padli do oka, příjemná spolupráce.

Jak vznikalo nové album?
Václav: Pro mě to byla úplná novinka. Je to autorská deska Dušana s Jaromírem, nic takového jsem dříve nedělal. Když jsem loni v únoru natočil Půlnoční, nabídli mi další čtyři texty. Líbily se mi a když jsem slyšel demo, říkal jsem si, že bych to mohl zkusit. I když Jaromír to zpívá přesvědčivě a má hlas o tercii nižší, spíš jako Cohen, přesto jsem to vyzkoušel, tak snad se to bude líbit.

Přečtěte si recenzi alba Dobrý časy od Marka Prose. 

Takže teď přišly ty Dobrý časy?
Václav: Doufám, že to budou dobrý časy pro nás pro všechny. Zní to optimisticky, proč ne? Třeba budou, proč by nemohly být?

Hodně se mluví o roku 2012 jako o konci mayského kalendáře, o velkých změnách a konci světa a vy přicházíte s Dobrými časy? (smích)
Václav: To mě vůbec nenapadlo. Konec světa? Von Daniken o tom nepíše, takže určitě nebude…
Jan: Mayové se tomu smějou, kalendář byl holt jen do roku 2012, prostě jim došel papír … My každopádně připravujeme na konec roku velké vánoční turné.

Hodně koncertujete, uděláte někde oficiální křest novinkové desky?
Jan: Ano, chystáme jí pokřtít 27.5 a 28.5 ve Švandově divadle v Praze.

Chystáte se něco nahrávat i s Bacily?
Jan: Původně jsme chtěli natočit vánoční album, Vašek nikdy žádné nevydal. Ale protože vyšel tenhle projekt s Umakartem, domluvili se Supraphonem, že vánoční desku odložíme na příští rok.

Václave, je to už deset let, kdy tě postihla mozková příhoda. Pro spoustu lidí je těžko představitelné, kde se vzal ten motor, ta vůle, někdo kolem, kdo tě vrátil do života?
Václav: No tak brácha samozřejmě. Já jsem si myslel, že nebudu moct mluvit, ale taky jsem cítil, že to nemůžu vzdát. Už když mě Honza odvezl do nemocnice. Naštěstí jsem měl s sebou kazetu, s texty „Vašek vypravuje“. Sestřiček jsem se zeptal, jestli by nevadilo, kdybych něco zazpíval. Když jsem viděl před sebou text, zkusil jsem to a takhle jsem pomalu začal...

Jako bráchové v muzice spolupracujete desítky let, to mezi vámi opravdu ještě nevznikla ponorková nemoc?
Jan: Občas jeden druhého naštveme, to trvá většinou jen do druhého dne. Druhý den se to už neřeší. Je třeba si některé věci říct, ne si jen klepat po ramenou, aby se chyby neopakovaly. Kolikrát se stane, že se pohádáme před koncertem, kluci z kapely si myslí, že koncert už ani nebude. A pak ten koncert naopak dostane ten správnej říz. Takže někdy je to, dá se říci, ku prospěchu.

Když jdete do studia, máte už všechno hotové a jdete rovnou nahrávat, nebo se ještě dolaďují aranže apod.?
Jan: Dřív, když jsme nahrávali v Supraphonu za minulého režimu, všechno muselo být dopředu hotové, připravené, texty schválené, než se šlo do studia, odevzdané partitury. Každá nota byla napsaná, jen se dohrávalo nějaké to sólo. Teď jsem si natáčení užíval, všechno měl na starosti Dušan. Ve studiu jsme dodělávali vokály, Vašek to nazpíval podle mého vodítka, já nejdřív nazpíval imaginární vokály, které pak dozpívaly dívčí sbory. Přirozenou cestou jsme to  dohrávali a Dušan vrstvil aranžmá a celkově to míchal.

Máte opravdu velmi nabitý koncertní program, jakým způsobem odpočíváte?
Jan: Vašek má naodpočíváno…
Václav: Odpočívám o přestávce mezi koncerty, a hlavně po koncertě, když se vezeme v autě. Jinak pořád hrajeme, teď jsme natočili klip...



Jezdíte na dovolenou?
Václav: Rádi jsme jezdili do Španělska k moři, ale Jarka, moje žena, musí chodit třikrát týdně na dialýzu, takže to není možné. Já když mám šest koncertů týdně, tak jdu v neděli na masáž, mám výborného maséra.

A jezdíte na hrady? Byl jste na už na Okoři?
Václav: Hrady mám rád. Na Okoři jsem ještě nebyl, těším se, že si tam v červnu zahrajeme. Pravidelně jsem chodil na Bezděz, vloni jsme procestovali Jižní Čechy. Mám vzpomínku na Střechov, kde jsme měli maturitní večírek. Byl jsem po žloutence, nemohl jsem pít, takže jsem nakonec musel na zádech odnést několik spolužáků. Mezi nimi byl i saxofonista a flétnista Janek Kubík, který s námi natočil Planetárium…
Jan: Já jsem měl to štěstí, že jsem žil čtyři roky na zámku v Roudnici nad Labem na hradě s vinnými sklepy. Byl jsem tam na vojenské hudební škole. Tehdy jsem ani netušil, že ten zámek po revoluci Lobkowitzům vrátí.

Nové písničky jste nahráli se skupinou Umakart. Hrajete je i živě s Bacily?
Jan: Určitě chceme alespoň tři písničky, Půlnoční už hrajeme od prosince a na festivalech přibudou další…

Václav Neckář a Bacily se letos mj. poprvé představí na festivalu Okoř se šťávou. Na 14. ročníku, který proběhne 2. června v malebném podhradí Okoře, dále vystoupí dále Olympic, Mandrage, Charlie Straight,UDG, Wohnout, Vltava, České srdce, Vladimír Mišík a Ivan Hlas, Imodium, O5 a Radeček, Hentai Corporation a další.

text: Michal Šenbauer, redakce, foto: Alan Pajer, Herbert Slavík, Negativ

 

---