RECENZE KNIH O IRON MAIDEN A BONOVI

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Roman Lipčík se podíval na zoubek dvěma hudebních biografiím, které v nedávné době vyšly u českých nakladatelů. Přečtete si jeho recenze na knížky o IRON MAIDEN a BONOVI.
MICK WALL
Run to the Hills: Iron Maiden – autorizovaná biografie
BB art, Praha 2006, přeložil Jiří Zavadil, 422 str.

Another Brick ve Wallově grafománii.

Tak už je tu zas: Mick Wall, britský hudební novinář kdysi píšící do Kerrang!, nyní do Mojo. I s takovým backgroundem lze napsat diletantskou slátaninu, jak se mu to podařilo knihou o Bonovi, před níž jsme tu nedávno varovali a kterou by měla napravit kniha doporučovaná o pár odstavců níž.
Wall je podezřelý tím, že zjevně rozumí všemu: psal i o Marillion, o Osbournech i o Sabbath, o Bon Jovi, Guns´n´Roses, Led Zeppelin, Pearl Jam atd. atd. a neušetřil ani Johna Peela. A už dupu na brzdu a říkám, že jeho kniha o Iron Maiden nesnese s paskvilem o U2 srovnání.

Jak napovídá jeho CV, je spíš metalizovaný. Zásadní problém knihy spočívá v tom, že jde o autorizovanou biografii, a to bývá ošidné. Wallovi kapela za to, že k ní měl exkluzivní přístup, zjevně dovolila napsat jen to, co sama chtěla dostat mezi lidi – tedy hlavně to hezké, posypané pro ozdobu šoky a bezbolestnou upřímností. Na prvním místě autorizovanosti pak stojí nadšení pro to období života kapely, kdy se rodila kniha. A to bylo, i přes pozdější revize, v době největší mizérie kapely, v roce 1998.

Roman Lipčík
4
(min. 1, max. 7)



MICHKA ASSAYAS
Bono o Bonovi
Portál, Praha 2006, přeložil Zdeněk Jančařík, 318 str.

Hádej, kdo přijde na večeři…

Francouzský novinář vede nestranný rozhovor s rockovou superhvězdou, a tak je správné, že netlačí do popředí svůj názor. Přesto však, když dojde na otázky Bonovy dobročinnosti, je z nich cítit lehká skepse přinejmenším k Bonově naivitě, avšak přeneseně zjevně i k jeho mesiášské megalomanii. Ta nachází vyvrcholení v drobné zmínce o tom, kterak Bono zapomněl říct ženě, že k nim přijde na večeři Gorbačov…

Mesiáš a multimilionář, extravagantní rocker a kluk ze špatně fungující irské rodiny, celebrita a dobrý táta, přítel světových vůdců a nejistý chlapík, často na pokraji depresí - tak živě a plasticky vychází Bono z přátelského povídání s kamarádem novinářem, který U2 znal dřív, než kdo z nás.
Zřejmě se jen tak nedočkáme Bonovy autobiografie – doufejme, protože jeho zbytnělé ego občas ze stránek této knihy vykoukne, a nebýt kroceno protějškem, nebylo by o co stát – ale tahle kniha ji plnohodnotně zastoupí.

Roman Lipčík
6




0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím