RECENZE: Amanda Palmer přichází s pestrou paletou emocí

Amanda Palmer pravděpodobně prožívá tvůrčí přetlak. Ještě coby součást Dresden Dolls stihla vydat během šesti let čtyři alba a jedno EP, po pozastavení činnosti DD se v roce 2008 vydala na sólovou dráhu a nyní už má na kontě třetí desku. Neopomeňme ani projekt Evelyn Evelyn, s nimiž zvládla stvořit dvě alba. O tom, že má i tak pořád co říct, svědčí také novinka Theatre Is Evil, která navzdory dnešní EP módě obsahuje patnáct songů. Ale pěkně popořádku.

Když Amanda Palmer opustila svoje domovské vydavatelství a pomocí serveru Kickstarter.com požádala fanoušky, aby jí přispěli na natočení nového alba sumou 100 tisíc dolarů, jen málokdo věřil, že to klapne. Fanoušci mimo Českou republiku však evidentně nejsou skoupí na "korunu" a za kvalitu si rádi zaplatí, takže se královna punkového kabaretu mohla po skončení sbírky radovat z částky, která překročila jeden milion dolarů. A co svým příznivcům Amanda Fucking Palmer za jejich štědrost nabídla?

Hned na úvod je nutno podotknout, že Amanda posluchače opravdu nešetří. Ti, kdož zatím zůstali její tvorbou nepolíbeni, by si možná na rozehřátí měli pustit sólový debut Who Killed Amanda Palmer? z roku 2008, protože Amanda má sklony k teatrálnosti a pompéznosti, což na poprvé ne každé ucho snese. Své nadšení pro hutnost a sílu ostatně prokáže hned v prvním songu Smile (Pictures Or It Didn’t Happen), který následuje po krátkém proslovu v němčině. Hned v následujícím singlu The Killing Type (k němuž existuje i velmi zdařilý videoklip) ale zvolní, což platí i pro následující Do It With A Rockstar a Want It Back (ke které existuje také velmi zdařilý klip). Grown Man Cry je až pomalá s až podezřele popová, nenechte se ale zmást, po zdánlivé pohodě se v sedmičce Trout Heart Replica Amanda vrátí k okázalosti a song si klíďo píďo natáhne na téměř neuposlouchatelných sedm minut.

Následujících pár songů opět dá prostor svému řádění, aby najednou nečekaně vypálila ukolébavku The Bed Song. Massachsetts Avenue nabídne radostnou synťákovou melodii a při Melody Dean máte potřebu vyskočit a pařit v rozsvíceném okně. Následující Berlin vám dá chvilku na oddech, a jelikož se album blíží ke konci, tak také prostor pro polemizování. Dá se mluvit o odvaze, nebo si je Amanda jistá, že takovou nálož její vytrénovaní fanoušci s přehledem ustojí? Těžko říct, ale trochu ubrat páru by zřejmě neuškodilo. Nicméně závěrečná Olly Olly Oxen Free by vás měla přesvědčit, že jste s poslechem alba neudělali chybu.

Ticho. To je to, co se rozezní po patnácté a poslední písni. S největší pravděpodobností nečekejte, že dáte rovnou Repeat a sjedete to album celé znova od začátku. Zároveň ale také nečekejte, že tu bláznivou ženskou s kudrlinkatě vykresleným obočím a nevyholeným podpažím jen tak dostanete z hlavy. Amanda na své desce předvádí pestrou paletu emocí, kterou se vám dostane pod kůži. Za den, možná za dva, tomu dáte novou šanci a ejhle! Má vás.

Pokud byste i přesto měli pochybnosti, zavítejte na její pražský koncert. Jestli má Amanda krom talentu něčeho na rozdávání, tak je to kouzlo osobnosti, s nímž na koncertech baví publikum nejen svojí hudbou, ale i vtípky, které s klesající hladinou červeného vína v její (i vaší) sklenici umocňují neopakovatelnou atmosféru. V posledním songu na novince Theatre Is Evil Amanda zpívá: „Capture me and throw the key“. Nebude divu, když se v Akropoli najdou tací, kteří ji budou chtít vzít za slovo.

BEST TRAX: The Killing Type, Want It Back, Melody Dean
ZKUS TAKÉ: Amanda Palmer - Who Killed Amanda Palmer?, Dresden Dolls - Yes, Virginia..., Sunflower Caravan – Little Bit More