Malátný zpovídá Malátného

MUŽ, KTERÝ NIKDY NELŽE
Michal Novotný zpovídá Michala Malátného

M.N. Trochu váhám jak začít. Není snadné s tebou udělat interview ve kterém bych se dozvěděl něco nového. Vypadáš, že už jsi všechno řekl. Kolik vlastně poskytneš za měsíc rozhovorů?
M.M. Letos tak jeden měsíčně. V minulém roce to bylo horší. Vydali jsme desku a odjeli velké turné, takže rozhovorů jsem poskytl asi 80, z toho polovinu „face to face“ a polovinu písemně, převážně po internetu.

M.N. To je poměrně dost, baví tě to ještě? Dokáže tě ještě překvapit nějaká otázka?
M.M. Jistě. Z pár rozhovorů jsem měl dobrý pocit. Ne proto, že bych se sám sobě tak líbil, ale protože někdy potkám novináře, který nejenom pokládá doma připravené otázky, ale taky poslouchá co říkám a v danou chvíli na to reaguje. Jsou to rozhovory, ze kterých se i já něco dozvím. Často se stává, že dostanu otázku, odpovídám, ale dotyčný už kouká do poznámek a připravuje si další. Neposlouchá. To mě moc nebaví a potom je lehké sklouznout k frázím.

M.N. Dobrá, pokusím se, aby to nebyl tento případ. Myslíš, že se mi to povede?
M.M. Upřímně říkám ne. Vzhledem k tomu, že je to tvůj první rozhovor, nečekám žádný zázrak.

M.N. Je těžké naslouchat sám sobě?
M.M. Nejtěžší. Zkus si nejdříve udělat rozhovor sám se sebou a uvidíš, jestli se něco skutečně dozvíš. Pokud ano, bude to malé vítězství v první etapě hodně dlouhého závodu.

M.N. To zní hezky, ale trochu lacině. Vůbec mám pocit, že často býváš falešně patetický. I ve vašich písničkách to někdy zavání mělkým, ale jakoby vášnivým vzrušením. Je to jen hra na citlivější struny (d)uší vašich posluchačů nebo to myslíte vážně?
M.M. První impuls je vždy vážný. Jak to nakonec dopadne je otázka. V září na dovolené ve Španělsku jsem si na pláži dal tu práci a poslechl si po dlouhé době všechny naše desky v pořadí jak vznikaly. Pár věcí mě mile překvapilo, u některých mi, ač bylo 30 stupňů ve stínu, naskočila husí kůže. A přitom, když jsme je točili, dal bych za ně ruku do ohně. Nehrál jsem nikdy v jiné kapele, ale je to asi přirozené. Ve zkušebně nebo ve studiu nikdy nekalkulujeme s pocity posluchačů.

M.N. Když písemně odpovídáš na otázky, máš při ruce Slovník cizích slov nebo Slovník spisovné češtiny?
M.M. Ano. A ty?

M.N. Když si připravuju otázky, tak ano.
M.M. Tak v tom jsme si podobní. Četl jsi někdy Franze Kavku?

M.N. Ne. A ty?
M.M. Začal jsem číst Zámek, ale nedočetl. Amerika jako film se mi ale líbil. Proč se ptáš?

M.N. Jen tak. Mě se film taky líbil.
M.M. Nemůžeš se ptát jen tak.

M.N. Proč ne? Ty neděláš písničky někdy jen tak?
M.M. Máš pravdu. Někdy jo, a jsou to často právě ty povedenější.

M.N. Zpátky ke kapele. Jak se cítíte jako úřadující Zlatí Slavíci?
M.M. Ha ha (směje se). Jak myslíš, že bychom se měli cítit? Jako že mě pouštějí v tramvaji lidi sednout? Cítím se pořád stejně, jako v sedmnácti nebo ve třiceti. To že jsme udělali pár úspěšných písniček, ze mě nesejmulo břímě otázek, kdo jsem a proč tady jsem.

M.N. A kdo tedy jsi? (potutelně se směju pod řídký vous)
M.M. Jsem dítě náhody. Náhody na fyzikálně-chemické bázi. Kdysi před x milióny let udeřil blesk do mořské pěny v příboji a vznikla první organická molekula či co to bylo. Započala tím cesta na jejímž konci je i náš dvojjediný rozhovor. Dnes po mnoha tisíciletích chci být mužem, který nikdy nelže.

M.N. Hmm. (předstírám, že se nesměju) A proč tady jsi?
M.M. Abych dál předal posvátné poselství života. (nesměje se)



























M.N. Chtěl bys děti? (ani já se nesměju)
M.M. Ano, moc. (pláče)

M.N. Chceš kapesník?
M.M. Ne, díky. Mám svůj.

M.N. Omlouvám se, dělám první rozhovor v životě. Už se tě na to někdo zeptal?
M.M. Ano, ale ve sterilním prostředí rozhlasového studia se mi většinou daří držet city na uzdě. Ty máš děti?

M.N. Ne. Mám dvě neteře a dva synovce.
M.M. Já taky. V tom jsme si podobní. Jak se jmenují?

M.N. Róza, Andula, František a Jonáš.
M.M. Jako ti mí!!! (usedavě štká)

M.N. Nechtěl jsem rozjitřit tvé city. Pláčeš při rozhovorech často?
M.M. Ano. Většinou ale pouze tiše uvnitř. (následuje cca. 15-ti minutová pauza, během které si Michal objedná dvojku červeného vína a vykouří 12 cigaret)

M.N. Na čem teď pracuješ?
M.M. Společně s pianistou Karlem Heřmanem skládáme hudbu k filmu s pracovním názvem Chyťte doktora! Je to lehká tragikomedie ze současnosti. Nastoluje zásadní otázku, zda je nám monogamie skutečně vlastní nebo jsme jen loutky v rukou společenských zvyklostí.

M.N. A?
M.M. Přes všechny vodopády zbytečných slov o svobodě je většina lidí nakonec šťastna coby loutka. Chceš kapesník?

M.N. Ne, díky. Mám vlastní. Kdy bude premiéra?
M.M. Snad za rok na podzim.

M.N. Budeš tam i hrát?
M.M. Ano, zatím to tak vypadá. A co víc, asi jednu z hlavních rolí!

M.N. Tak radši zpátky ke kapele. Chystáte novou desku?
M.M. Ano. Nové písničky děláme průběžně. V lednu dáme hlavy dohromady a pokud bude nápadů dostatek, objednáme studio a začneme točit. Deska by mohla vyjít za rok na podzim. Co se týče producentů, počítáme s osvědčenými lidmi, tzn. Michal Dvořák a Milda Cimfe.

M.N. Do ledna daleko. Do té doby budete zahálet?
M.M. Ne. V listopadu chystáme malou šňůru po klubech, která vyvrcholí dvěma koncerty v našem oblíbeném Lucerna Music Baru. Přípravy vesele probíhají tzn. že zítra od deseti ráno máme zkoušku, kde budu lovit akordy k písním jako jsou Moc toho nevím, Porsche 911, Veselý turista nebo Kafe s mlíkem. Těsně před koncem roku odletíme do USA, kde nás čeká vystoupení v Novém Yorku, Silvestr v Chicagu, týden lyžování v Denveru a koncerty v Los Angeles, Svatém Františku a Svatém Josefovi. Pěkná vyhlídka. Na konci října nás taky čeká koncert v Londýně. Nechci se moc chlubit, ale většinou nezajímáme nikoho jiného než krajany.

M.N. A teď otázka jak se říká na tělo! Nevadí ti, že se poslední rok a půl představuješ na živých vystoupeních jako Michal Novotný a ne jako jako Michal Malátný?
M.M. Ne. Lidé by měli vědět pravdu.

M.N. Která kapela tě zaujala v poslední době?
M.M. Určitě ukrajinská kapela 5NIZZA (čti Pjatnica) a slovenští Cirkus.

M.N. Proč?
M.M. Protože jim věřím každé slovo a každou ránu na buben.

M.N. Děkuji za rozhovor.
M.M. Není zač. Poděšení bylo na mojí straně.

























CHINASKI - PODZIMNÍ KLUBOVÉ TURNÉ

03.11. Děčín Music club Beseda
16.11. Krnov Kofola klub
17.11. Frýdek Místek Klub Stoun
25.11. Herálec Dům kultury
29.11. Bratislava klub Dopler

01.12. Pardubice Žlutý pes
02.12. Toužim Sokolovna
06.12. Praha Lucerna Music Bar
07.12. Praha Lucerna Music Bar
15.12. Tábor klub Millenium.

www.chinaski.cz