MINISTRY - Animositisomina

Ministry se totiž pohybují v teritoriu, které sice nezná hranic uměleckých, ale je typově charakterizováno – odlidštěná, brutální rytmika, podladěná basa, hutné kytarové riffy. Bez těchto atributů, které navíc kapela povznesla na samou hranici snesitelnosti, by možná její kouzlo vyprchalo podstatně dřív. Ovšem na comebackové kolekci Dark Side Of The Spoon (1999) a zejména na aktuálním nosiči sázejí Jourgensen s Barkerem opět na nejvyšší kartu. Tou je přízračná brutalita soundu, který poté kontrastně velmi silně zdobí „úlety“, například v podobě klavíru, ženského pěveckého elementu či prostě ztišení nálady. A je to samozřejmě Jourgensenova aura, která čpí narkotiky, chlastem a osobnostní rozervaností, která skládá výsledný rouhavý obraz dohromady. Smíchejte Rammstein, Devina Townsenda, Minor Threat a Roba Zombieho a dostanete matérii, která se vám usadí v žaludku jako těžký kal. Ne nadarmo Barker říká, že hudba Ministry je jako horký kus masa, které hladové vnitřnosti vstřebají, ale zaplatí za to jaksepatří řádným břichabolem. Riffy v titulní Animosity, Unsung či Broken opravdu bolí, tlačí se jako velbloud do ucha jehly. Ministry natočili zničující album, na kterém je agrese definitivně vynesena na trůn jako žravý král Midas. Krhavě těká po stěnách a šklebí se jako idiot. Je více druhů úsměvů.

Jan Petričko