RECENZE: Nezkrotná Lykke Li se stala lítostivou ženou

LYKKE LI
I NEVER LEARN
Warner Music
9 trax / 32:50

Tracklist: I Never Learn, No Rest for the Wicked, Just Like a Dream, Silver Line, Gunshot, Love Me Like I'm Not Made of Stone, Never Gonna Love Again, Heart of Steel, Sleeping Alone

Lykke Li se už na debutu rýsovala jako výjimečný zjev, který popovou vyzývavost dokáže zkřížit s emocionálním nábojem, osobní výpovědí a obsažností. To všechno navíc podtrhla specifickými živými vystoupeními, kostýmy a tancem. Milníkem pak byla deska Wounded Rhymes, z níž se řada písní probojovala do éteru vyloženě komerčních rádií a posluchačskou základnu zpěvačky rozprostřela i mezi fanoušky středního proudu. A podařilo se jí to vlastně nenásilně, bez kalkulu.

Rekapitulujeme proto, že nárok, jaký je přirozeně po výkonech interpretky kladen na třetí album, je nebývale vysoký. Novinka I Never Learn se nesnaží o nějaké velké proměny zvuku a stylu, navazuje na předchozí tvorbu vcelku přirozeně. Jako přiznaná osobní zpověď podává hlavně svědectví o posunech a osudech samotné Lykke Li. Ta dříve vyčnívala nezvyklým kontrastem rozmazlené, rozjívené dívky a nedotknutelné ledové královny - a tyto polohy daly vzniknout vedle sebe zdánlivě tak odlišným songům, jako je Youth Knows No Pain nebo Silent My Song. Takový rozptyl bohužel na novince nenajdeme. Lidská zkušenost se zlomeným srdcem totiž očividně velela autorce pustit se tentokrát jenom po cestě balad a melancholie, což její výkon zásadně ochudilo.

Právě onen kontrast, který činil z její tvorby a výrazu ten unikátní mix, se ztratil. Zbyla Lykke Li jako lamentující, láskou zklamaná žena, které se bohužel nepodařilo daný pocit vyjádřit jakkoli originálně či alespoň sugestivně. Většinu alba tvoří spíše vyčpělé, možná až kýčovité a limonádové ploužáky, které nezachrání od nevýraznosti ani zapamatovatelný hlas. Tam, kde byla Lykke Li atraktivní právě nezaměnitelným koketným rozervanectvím, vidíme teď uplakanou a bilancující ženu (žena je zde ten skutečně klíčový pojem), která se zkrátka potřebovala vypsat z rozchodu. A deska z toho snad ani vznikat nemusela.

Mezi světlé momenty patří dravější Gunshot nebo singl Love Me Like I'm Not Made of Stone, které částečně upomínají na někdejší mrazivost a kde se pozoruhodně naléhavě pracuje se zpěvovou linkou. Sympatická a slibná je citlivá práce s kytarou v úvodní I Never Learn. O to větší škoda je, že tyto momenty zapadnou mezi všemi těmi vyloženě schematickými Silverline, Just Like a Dream či Sleeping Alone. Za nejmarnější a nejprázdnější píseň co do textu i zpracování, které evokuje přinejlepším atmosféru dojímavých charitativních koncertů, můžeme bez obav označit Never Gonna Love Again.

Deska I Never Learn poslouží dobře spíš jako klidný soundtrack k libovolné činnosti, protože na posluchačskou pozornost a účast snad ani sama neaspiruje. Doufejme, že Lykke Li takto neplodný zármutek brzy opustí nebo ho alespoň jednoduše přestane ventilovat. A znovuobjeví své silné stránky, jaké příznivci znají z předchozích prací, nebo ještě lépe - objeví ty zcela nové a nepoznané.

BEST TRAX: I Never Learn, Love Me Like I'm Not Made of Stone, Gunshot
ZKUS TAKY: St. Vincent – St. Vincent, Florence + The Machine – Ceremonials, Lana Del Rey – Born to Die {vypnoutlink:Lucie}

Lucie Malá
3/7