SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Tim a Jeff Buckley (142.)

Vydáno 06.06.2014 | autor: redakce

Otec a syn. První zemřel v osmadvaceti, druhý ve třiceti. Ani jeden z nich se ve světě hudebního byznysu nedočkal opravdu velkého úspěchu, ale o jejich výjimečných muzikantských kvalitách nemůže být nejmenších pochyb. Vzájemně se skoro vůbec nepoznali, ale přitom si byli tak podobní.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Tim a Jeff Buckley (142.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Tim a Jeff Buckley (142.)


Tim Buckley fotoTIM BUCKLEY

Narodil se 14. února 1947 ve Washingtonu, ale jeho muzikantské začátky jsou spjaty s kalifornskou hudební scénou. Objevil ho Herb Cohen, manažer Franka Zappy, ten Buckleyho také doporučil firmě Elektra. První desku natočil roku 1966, jen krátce předtím, než se mu narodil syn Jeff. Hudba však pro Buckleyho byla důležitější než rodina, s manželkou se rozvedl a na synově výchově se nijak nepodílel. První písničky, které Tim Buckley skládal, se nijak zvlášť nevymykaly tehdejší folkrockové vlně, jak ji ztělesňovaly například kapely Byrds nebo Lovin' Spoonful. Jako zpěvák však byl Tim Buckley nepřeslechnutelný. Buckelyho druhé album Goodbay And Hello, vydané roku 1967, přineslo jeho snad nejznámější písničku Morning Glory; ta ovšem doopravdy uspěla až v podobě, kterou jí dala skupina Blood, Sweat And Tears.

TimBuckley StarsailorKdyž se v roce 1969 objevila deska Happy/Sad, bylo už definitivně jasné, že pro Tima Buckleyho je folkrocková škatulka příliš úzká. Co na předchozích deskách jen probleskovalo, dostávalo zde zřetelné obrysy: Buckley rozvolňuje písničkovou formu, nenechává se omezovat pravidelnými rýmy ani obvyklou instrumentací. Album koneckonců vzniklo v době počínající jazzrockové fůze, ale Buckley byl vždy příliš velkou osobností na to, aby jej bylo možno vřadit do nějakého proudu. Odpoutávání od písničkových stereotypů vedlo Buckleyho ke změně vydavatele. I když Elektra, pro niž natočil první tři desky, patřila mezi "progresivní" firmy, opravdovou volnost v prosazování svých nekonvečních přístupů dostal až u společnosti Straight, vedené Herbem Cohenem a Frankem Zappou; v únoru 1970 mu u Straight vyšla deska Blue Afternoon. I další album Lorca, jímž téhož roku naplnil smlouvu s Elektrou, se neslo ve zřetelně jazzovém duchu.

Vrcholu svého písničkářského experimentování Buckley dosáhl albem Starsailor (Straight, leden 1971), které se ovšem logicky příliš neprodávalo. Složité hudební struktury, osobitá instrumentace a expresívní zpěv se spojily v sugestivní celek, Buckleyho snad nejlepší desku. Posluchačský nezájem vedl Buckleyho ke změně: Greetings From L.A. ukázaly v roce 1972, že se Buckley snaží přitáhnout širší publikum, ale opět bez velkého ohlasu. Obě poslední desky (Sefronia, květen 1974, a Look At The Fool, listopad 1974) už neobsahují úrovně předchozích nahrávek. Buckley v té době trpěl řadou osobních problémů, ale stále se koncentroval a snažil se navazovat kontakt s publikem. 25. června 1975 se tragicky spletl při určování drogové dávky. Po jeho smrti vyšla řada vynikajících koncertních nahrávek, jeho skladby natáčela třeba skupina This Mortail Coil.

jeff-buckleyJEFF BUCKLEY

Jeff Buckley se prý se svým otcem setkal jen jednou - když mu bylo devět. Podobnost ale zapřít nemohl. Mladší Buckley se narodil 17. listopadu 1966 v Kalifornii. Hrál v různých kapelách, ale opravdu na sebe upozornil až roku 1991 na koncertu, který byl vzpomínkou na jeho otce. Dobře si však uvědomoval, že na vlastní dráhu zatím ještě nemá dost písniček, nahrávací smlouvy tedy odmítal. Koncertoval s různými nekonvenčními sestavami a tříbil své hudební směřování. Otci se podobal velkým hlasovým rozsahem, přesvědčivým výrazem i vyhrocenou emocionalitou projevu.

První deska Jeffa Buckleyho se jmenovala Live At Sin-é, vyšla u Sony Music koncem roku 1993. byly na ní čtyři koncertní nahrávky, jedna z nich pocházela z vrcholného alba Vana Morrisona Astral Weks, desky, která vyšla roku 1969 a měla nekonvečnímu pojetí Tima Buckleyho velmi blízko. V příštím roce se objevilo album Grace, definitivní stvrzení Buckleyho talentu a zároveň jeho poslední dokončená deska.

jeff buckley graceMezi jeho vrcholy patří píseň Hallelujah, převzaná od Leonarda Cohena. Po vydání Grace se Jeff Buckley vydal na koncertní turné, které mu nakonec zabrala dva roky. Sbíral uznání hudební kritiky, setkal se spoustou vynikajících muzikantů a leccos s nimi zkoušel - hostoval například na albu Patti Smith Gone Again (v písničce Beneath The Southern Cross), začal pracovat s kytaristou Tomem Verlainem, duší newyorských Television a nějakou dobu spoluhráčem Patti Smith. Práce na novém albu My Sweetheart The Drunk začala koncem roku 1996, ale Buckleymu nebylo dáno desku dokončit.

19. května 1997 se Jeff Buckley rozhodl, že se vykoupe v Mississippi. Bylo to velmi spontánní, do vody skočil oblečený. Osudovým se mu stala kolem projíždějící loď: utopil se zřejmě ve vlnách, které vytvářela. Jeho tělo vydala řeka až o týden později. Rozpracované album vyšlo o rok později - pod názvem Sketches For My Sweetheart The Drunk jej připravila Jeffova matka Mary Guibert. I když ho zčásti tvoří jen hrubé demosnímky (mezi nimi třeba skladba Back In N.Y.C. z alba The Lamb Lies Down On Broadway od Genesis nebo slavná countryovka Satisfied Mind), je i v jeho torzovitosti velká síla. Jeff Buckley byl opravdu mimořádně nadaný písničkář.

text: Jaroslav Riedel, foto: Archiv, K & K Ulf Kruger (theguardian.co.uk)


Příště: Jerry Garcia, zakladatel a kytarista Grateful Dead

zavřít